Archiv
Nalezené příspěvky
1. Milý neznámý
1. 9. 2022
Tak je to tady. Kdo by si před pár lety pomyslel, že by mě mohl čekat první opravdovej závod? A přitom už je to zítra. Jestli jsem nervózní? Natěšená? Vystrašená? No, všechno dohromady. Proč si myslíš, že bych tady seděla v knihovně a psala e-maily nikomu, kdybych nebyla? Já jen pevně doufám, že to doopravdy neodešlu. Ne, že by mi vadilo, že by někdo věděl, že se bojím, ale trenér mě varoval, že si musím začít střežit svoje soukromí. Pochybuju, že by někoho zajímala nějaká holka, co jede poprvý opravdový závod, ale co už.
2. Milý trenére
1. 9. 2022
Jak už jsem ti popisovala, tak vůbec nevím, co se stalo. Prostě jsem jela jako střela, užívala si rychlost a s každým předběhnutým závodníkem získávala pocit, že můžem vyhrát. Cítila jsem spojení se saněmi, jako bychom ony, já a psi byli jedna bytost. Měla jsem všechno pod kontrolou, lyžiny pevně přiléhaly k zemi a tu prudkou zatáčku jsem sekla přesně tak, jak jsi mě učil, dost prudce na to, abych v ní neztratila vzácný čas, ale tak, abych ji zvládla. Až do samotného konce jsem z toho měla dobrý pocit. A pak se najednou svět otočil a já jsem tvrdě dopadla na zem. Sáně se převrátily a vyhekla jsem, když mi lyžina přejela nohu. Psy to smetlo trochu jemněji, jen na mě skoro vyčítavě koukali.
3. Milý Tuivo
2. 9. 2022
Víš, je to hrozně divný. Jsem tak zvyklá znát všechny lidi okolo psovodů včetně těch, co se tam motají třeba jen jednu sezónu, protože jsem je předtím potkala ve městě nebo tak, a protože je znají jiní psovodi. V podstatě mi to tak i vyhovuje, ale teď jsem potkala tebe a prostě nebudu klidná, dokud se o tobě aspoň něco málo nedozvím, dokud nebudu moct říct, že tě znám.
4. Milý Tuivo (podruhý)
2. 9. 2022
Podívala jsem se na tebe a v tý chvíli mi bylo jasný, že takovou bolest, jakou jsi teď měl v očích, by nikdo nezahrál. Vydechla jsem a vzala tě kolem ramen. Třásl ses, a já najednou nevěděla, co říct nebo udělat. Nakonec jsem ze sebe dostala jenom jedinou větu. Vole, ty seš fakt ze sekty? A ty jsi s kamennou tváří mlčel. Nepotvrdil jsi mi to ani nevyvrátil, a já tak nějak věděla, že když budu naléhat, tak mě pošleš do háje. Po pár minutách ses prostě zvedl a odešel, a já na tebe později večer díky pár sklenkám úplně zapomněla. Teď na to ale zase myslím. Čím vším sis musel projít?
5. Milá Leeno
3. 9. 2022
Ty: Psovodi uzavírají sázky na to, co tady v knihovně skoro každej den děláš. Asi nikdo netipoval, že píšeš maily.
Já (s nervózním smíchem): A co si myslí?
Ty: Že tu máš rande, že lžeš, když tvrdíš, že na čtení nemáš čas, že se schováváš před fanoušky…
Já: No, tak jim můžeš říct, že nikdo nevyhrál.
Ty: Asi tě otravuju, viď? Promiň, mám zafixovaný, že za váma můžu přijít na pokec kdykoli, ale ještě jsem žádnýho psovoda nepotkala takhle ve městě.
Z nějakýho důvodu jsem ale nechtěla, abys odešla.
6. Milá maminko
3. 9. 2022
Kevät: Mezi tebou a tou… Leenou Villainen něco je?
Já: Zatím ne.
Kevät: Zatím?
Já: Nebudu se tomu bránit. Proč tě to vůbec zajímá?
Kevät: Myslel jsem, že jsi na kluky.
Já: Tohle neřeším. Prostě se mi líbí, tak si nebudu nic nalhávat. Jo, chodila jsem s kluky, ale…
Kevät: Yö.
Já: No?
Kevät: To byly takový dětský lásky, ale teď… chceš to dotáhnout daleko, ne? Myslím se psy.
Já: Jasně, ale jak to s tím souvisí?
Kevät: V tomhle světě není na lásku místo. A i kdyby, není dobrej nápad si začít s holkou. Až budeš slavnější, novináři to budou rozmazávat.
Já (překvapeně): To mi jako budeš kecat do vztahů?
Kevät: Jestli chceš být fakt dobrá, tak ano, budu. Pochop, že chci pro tebe jenom to nejlepší.
7. Milý trenére (podruhý)
4. 9. 2022
Najednou mě to napadlo. Právě mi přiznal, že nejspíš neměl nikdy pořádný vztah. Není to tak, že bych ho úplně chtěla využít, ale když nebude vědět, jak to má vypadat, dokáže se mnou být. Alespoň na chvíli. A ty budeš spokojenej, protože nebezpečí jménem Leena bude zažehnáno. Postarám se o to, aby se všichni dozvěděli, že jsem s Tuivem. A koneckonců tím pomůžu i jemu. Líp zapadne, když bude mít za holku psovodku. Znovu jsem se na něj zadívala. Jo, uměla jsem si představit, že mu dám třeba pusu, kolem a kolem byl docela hezkej. Ty pronikavý oči, vystouplý lícní kosti, drobný nos, na pohled hebký vlasy, vypracovaná postava… A vlastně byl celkem milej. Divnej, ale alespoň zajímavej. Najednou mě slovy co je? vytrhl z myšlenek. Usmála jsem se na něj, jak nejlaskavěji jsem dokázala.
Já: A chceš poznat lásku?
Tuivo: Jednou ano, ale nejsem si jistý, jestli už jsem…
Nenechala jsem ho domluvit, protože jsem se bála, že by už lepší příležitost nenastala. Přistoupila jsem k němu a prostě mu přitiskla ústa na ty jeho. Lhal. Musel už někdy někoho líbat, protože mi to okamžitě začal oplácet. (No, tak tohle ti fakt popisovat nebudu, Keväte, ale ten mail to snese). Po malé chvilce se ale odtáhl.
Tuivo: Co to děláš?
Já: Ukazuju ti lásku. A líbilo se ti to.
8. Milá Leeno (podruhý)
4. 9. 2022
A já se tak strašně snažila dívat na něj, ale oči mi pořád sklouzávaly k tobě. Jak se kolem tebe vlnila sukně, jak ti prameny se sepnutých vlasů neustále padaly do tváře a já měla chuť ti je odhrnout, jen abych se tě mohla dotknout, jak bezprostředně ses smála… Jo, chvilku jsem na tebe dokázala jen koukat a proklínat tě, žes přišla.
Pak ke mně ale přistoupil Tuivo a já věděla, že je to tak správně. Jsem ráda, že se na mě moc nesnažil sahat, když tak jenom držel moji ruku a to bylo fajn, a zkrátka jsme si povídali. Vím, že jsem si nevybrala špatně, vím to, jenže když jste tam byli oba, tak jsem mohla porovnat, co cítím. U tebe to byl žár, vášeň, a to jsme spolu ani nemusely mluvit. U něj to byl prostě jen klid. Příjemný klid, ale když začal hrát ploužák, tolik jsem chtěla vyzvat tebe, hlavně když jsi po mě pokukovala.
9. Milá Nooro
5. 9. 2022
Myslela jsem, že když dám na poslední slovo důraz, tak to bude stačit, abys pochopila, že o tebe teď nestojím, ale ty ses jen usmála a podala jsi mi talíř s namazanými chleby. Zas tak opilá, abych se pro něj nedokázala natáhnout sama, jsem nebyla. Očima jsem pátrala po Tuivovi, abych mu třeba nějak naznačila, že mě má odsud vytáhnout, ale mluvil se svým kámošem. Najednou se mu přímo před obličejem zjevila nějaká ruka.
Na které planetě se nacházíš, Yö? zeptala ses mě a znovu mi zamávala před očima. Odstrčila jsem tvoje ruce.
Já: Ty znáš mý jméno?
Ty: Jasně, každý tě zná! Yö Mäki, holka, která to jedno dotáhne daleko! Vím, že někteří říkají, že ses tu dostala z protekce, že Kevät by tě netrénoval, kdyby to neslíbil tvému otci, ale…
Já: Můžeš to nerozmazávat?
Ty: Ale bez vlastního úsilí by ses tak daleko nedostala! Obdivuji tvou cílevědomost. A když už jsme u toho, proč vlastně nemáš vlastní smečku? Promiň, že se tě na to ptám, ale slyšela jsem pár psovodů, jak si o tom povídají, protože každý dobrý psovod má vlastní smečku! Víš, sžije se s ni a…
10. Milý Jyrki
5. 9. 2022
Na dráze jsem si tě držela v dohledu. Normálně bych tě zřejmě předehnala, ale nechtěla jsem na zledovatělý ploše riskovat. Doufala jsem, že v kritický části se budeš bát víc než já, protože jseš míň zkušený. Já jsem věděla, co mí psi zvládnou, a tahle smečka navíc měla, jak už jsem při tréninku s nima zjistila, hodně rychlý instinkty. Tys nedávno nějakým způsobem přišel k vlastní smečce. Jak, to nevím, ale poznala jsem na nich, že jestli někdy závodili, tak to bylo hodně dávno. Kromě toho, tys vůbec nesoutěžil. Prostě jsi jen jel svým tempem. Nebo to aspoň do určitý chvíle tak působilo.
Pak jsi mě ale vyvedl z míry. Na nejrizikovějším úseku jsi zrychlil. Zrychlil. Jseš cvok. Tvým psům podkluzovaly tlapky, ale ty jsi uháněl dál. Chtěla jsem na tebe zakřičet, co provádíš, ale jestli ztratí tempo, tak tě aspoň líp předeženu. A pak se to stalo.
11. Milý Simo
6. 9. 2022
Já: Simo.
Ty: Yö? Nazdar...
Já: Co to děláš?
Ty: To, co jsme měli udělat už dávno. Říkám mu, že o něho nestojíme.
Já: Já o něho stojím.
Ty: Vždyť…
Já: Nech ho být. Ještě jednou tě uvidím s ním vůbec mluvit a dostaneš do huby, jasný?
Ty: Myslíš si, že se tě bojím?
Já: Bojíš a já to vím. Nebylo by to poprvý, co jsem tě přeprala, hm?
12. Milá Leeno (potřetí)
6. 9. 2022
Já: Vždyť si můžeme povídat dohromady. Leeno, tohle je Noora. Nooro, tohle je -
Ona: Jsi pěkně falešná kamarádka, Yö. Povídáš si se mnou, ale jenom co se zjeví někdo další, najednou je důležitější!
Já: Vždyť nejsme kamarádky…
Ona: Ale řekla jsem ti tajemství!
Já: Jo, a taky ho udržím, ale to z nás nedělá kamarádky.
Ona: Ale dělá.
Chtěla jsem se s ní hádat, ale ty jsi mi položila ruku na rameno. Nejprve jsem si myslela, že mluvíme moc nahlas, ale ty ses spiklenecky usmála a pak udělala něco, co mi na pár okamžiků vzalo dech.
Ty: Možná jste kamarádky, ale já s Yö chodím. To je víc. Pojď, potřebuju pomoct s tím hledám knihy.
13. Milá Nooro (podruhý)
7. 9. 2022
On: A já si to nepřeju. Když jsme podepisovali smlouvu, stálo tam Já, Yö Mäki, závazně slibuji, že nebudu navazovat romantické vztahy s lidmi, kteří by mohli ohrozit mou kariéru. Jinými slovy, nebudu ti zakazovat se s ní kamarádit, ale -
Já: Vážně na mě vytahuješ smlouvu? Po všech těch letech?
On: Pořád platí.
Já: Fajn. Stejně spolu nechodíme, tak na to ser.
On: Yö, je mi jasný, že tě napadne s ní chodit tajně, ale -
Já: Ještě jednou. My. Spolu. Nechodíme. Sám jsi to řekl, mám Tuiva.
On: Nepřerušuj mě.
Já: Ale ty to taky -
On: Yö!
Já: Ok. Co?
On: Nebudeš. Chodit. S. Holkou. Je ti to jasný? Jestli to uděláš, tak jsi porušila smlouvu a věř mi, že po světě běhá hodně naivních holek, co maj sny o řízení spřežení.
14. Milý Tuivo (potřetí)
7. 9. 2022
Ty: Jo. Yö, koukni… nemáme se rádi tímhle způsobem.
Já: Ne.
Ty: Takže… kamarádi?
Já: Asi… asi jo. Promiň.
Ty: Ne, za tohle můžu i já.
Já: Proč?
Neodpověděl jsi, prostě ses zvedl a odešel. Svým způsobem mi chybíš.
15. Milá Leeno (počvtrtý)
8. 9. 2022
Vedla jsi mě mezi regály až do samotného rohu. Až když ses rozhlédla kolem sebe, došlo mi, co chceš udělat, a nebyla na to ani trochu připravená. Naklonila ses ke mně, ale nakonec ses zase odtáhla, vytáhla z kapsy papírový ubrousek a utřela mi pusu.
Ty: Jsi jediná, kdo nosí zelenou rtěnku, a já ještě nejsem připravená to dávat najevo až takhle.
Já: Spíš by si mysleli, žes jedla lízátko nebo tak.
Ty: Pojď sem, ty trdlo.
A pak jsi konečně přitiskla své rty na moje. Zavřela jsem oči a vnímala ten intenzivní dotek, lechtání v břiše a povznášející pocit. Natiskla ses ke mně a já vrazila zády do poličky. Knihy mě tlačily, ale nevšímala jsem si toho. Přitáhla jsem si tě ještě blíž a ani neumím popsat, jak nádherný to bylo. Nakonec jsi ale ustoupila a usmála ses na mě.
16. Milý Tuivo (popátý)
8. 9. 2022
Já: Tak fajn, ale slib mi jednu věc. Dáš na něj pozor.
Ty: Já? Nemyslím si…
Já: Simo se ho pokoušel šikanovat. Nemůžu být všude.
Ty: Nepustí mě k sobě, věř mi.
Já: Jsi tomu nejblíž ze všech lidí, co znám. Nebo je ti nesympatickej?
Ty: Ne, Jyrki je skvělej.
Já: Tak proč se ani nepokusíš se s ním skamarádit?
Ty: Protože se bojím, že mu ublížím.
Já: Jak? Vždyť… jsi hrozně hodnej.
Ty: Neznáš mě doopravdy, Yö.
17. Milý Jyrki (podruhý)
9. 9. 2022
V ten moment mě uviděl a ve tváři se mu zjevil zmatek. Nevím, kam jste jeli, ale stačilo mi vás vidět spolu, abych věděla, že se sice oba stydíte, ale zároveň je mezi váma něco strašně silnýho. Stačilo mi vidět, jak se na tebe usmál způsobem, jakým jsem ho nikdy neviděla, a jak jsi k němu vzhlédl a poprvé s někým udržel oční kontakt víc než tři sekundy. Odložila jsem hřeben a nechala vás tam, protože tys očividně o nikoho kromě něj nestál.
18. Milá Leeno (popátý)
9. 9. 2022
Ty: A možná má pravdu, víš. Prostě zůstaň s Tuivem, je to jistější. Stejně se my dvě moc neznáme, možná bysme si nakonec nesedly. Hodně jsem o tom přemýšlela a nechci ti zničit kariéru.
Já: Já už s Tuivem nejsem.
Ty: Aha, no, ale i tak.
Já: Leeno, já to zvážila. Já… já chci tebe. Seru na všechno a všechny, ta pusa byla nádherná a já chci další a další a pak něco víc.
Ty: Yö… brzdi, musíš si ji zasloužit.
Já: Jo, a čím?
Ty: Třeba tím, že budeš dál neodolatelně hezká.
Já: To asi zvládnu.
Ty: Pojď dozadu, ještě to nemusej vědět všichni.
19. Milý Simo (podruhý)
10. 9. 2022
Noora: Yö, chtěla jsem se ti moc omluvit, jak jsem se chovala v té knihovně. Víš, Leena mi není zrovna dvakrát sympatická, ale samozřejmě respektuji, že ty ji vnímáš jinak.
Já: To je dobrý.
Noora: Ano? Tak to se mi vážně ulevilo. Víš, napadlo mě, jestli bys mě nechtěla jít navštívit.
Já: Co?
Noora: Napadlo mě, že si uděláme hezký den. Zajdeme někam do restaurace, následně do cukrárny nebo kavárny, a nakonec ke mně domů. Představím ti svého přítele, dnes také přijde. Tak to přece kamarádky dělávají, no ne?
Já: Ty máš přítele?
Noora: Samozřejmě, každá žena v našem věku by ho měla mít.
Já: A přesto sis vzala Mailu?
Noora: Nebyla to oficiální svatba.
Já: Ale pro psovody závazná.
Noora: Tak přijdeš? Ve čtyři u mě.
20. Milý trenére (potřetí)
10. 9. 2022
Ty: Yö, co to je?
Já: Vlasy?
Ty: Ale… tohle nejde! Na dnešek jsem pozval sponzora a ty mě takhle potopíš ještě předtím, než -
Já: Moment. Sponzora?
Ty: Jasně že jo! Hele, nebylo by bezva, kdyby ti někdo platil startovný jenom za to, že ho propaguješ?
Já: Ale… já tohle nikdy nechtěla. Nechci nosit něčí reklamu.
Ty: Je mi úplně jedno, cos chtěla nebo ne. Poběžíš před sponzorem, aby viděl, jestli při běhu vypadáš dobře.
Já: Vždyť jsem psovodka, ne atletka!
Ty: Ale i psovodi občas běhají.
Já: To sice jo, ale proč mám vypadat dobře při něčem, co ani není moje disciplína!
Ty: Prostě to tak je!