2. Milý trenére
Ne, že bys na mě byl nějak extra milej, a taky si neumím představit ti poslat mail, ale to je jedno. Zase tu sedím v knihovně a napůl čekám, že mi řeknou, že místo vysedávání u počítače mám číst, protože od toho knihovny primárně jsou, ale zaplatila jsem si to, tak co. Kde jsem to skončila… Jo, no, přišlo mi, že psát to konkrétnímu člověku pro mě bude lepší, že mi to půjde psát líp, protože mě to baví, akorát nenacházím slova… Ale jak vidíš, tak to moc nezabírá.
Tak mám po svým prvním závodě… A upřímně, byla to naprostá katastrofa. Ty tvrdíš, že za to nemůžu, že přesně to jsi očekával, a že jsem alespoň viděla, jak to reálně na závodech vypadá a kdesi cosi, jenže to je možná ono. Já jsem tě chtěla překvapit, chtěla jsem, abys na mě byl hrdej a měl pocit, že k něčemu bylo, že mě trénuješ, ale selhala jsem na celý čáře. Říkáš, že to je v poho a že se tím nemám trápit, ale štve mě, že mě musel ten kluk zachraňovat.
Jo, já vím, že to byla jeho práce, ale tys tam nebyl, když se to stalo. Pořád jsem na něco trochu naštvaná, ale zároveň vím, že měl pravdu. Jak už jsem ti popisovala, tak vůbec nevím, co se stalo. Prostě jsem jela jako střela, užívala si rychlost a s každým předběhnutým závodníkem získávala pocit, že můžem vyhrát. Cítila jsem spojení se saněmi, jako bychom ony, já a psi byli jedna bytost. Měla jsem všechno pod kontrolou, lyžiny pevně přiléhaly k zemi a tu prudkou zatáčku jsem sekla přesně tak, jak jsi mě učil, dost prudce na to, abych v ní neztratila vzácný čas, ale tak, abych ji zvládla. Až do samotného konce jsem z toho měla dobrý pocit. A pak se najednou svět otočil a já jsem tvrdě dopadla na zem. Sáně se převrátily a vyhekla jsem, když mi lyžina přejela nohu. Psy to smetlo trochu jemněji, jen na mě skoro vyčítavě koukali. Všechno mě bolelo, ale chtěla jsem se zvednout. Jenže pak se přihnal na lyžích on a natáhl ke mně ruce.
Chtěla jsem mu dokázat, že to zvládnu sama, tak jsem se rychle vzepřela a postavila se. Nějak se mi ale zatočila hlava a napadlo mě, že jsem se možná praštila. V ten moment mě chytil, a to mě naštvalo ještě víc. A pak jsme spolu mluvili. Probíhalo to asi nějak takhle:
Já: Ty vole, jsem v pohodě!
Ten kluk (pustil mě): Fakt? Vypadalo to dost ošklivě.
Já: Starej se o sebe.
Ten kluk (s povzdechem): Když nebudeš tak prudce jezdit do zatáček, tak se budu starat o sebe.
Já (poprvý mě napadlo zjistit, kdo to je, a s překvapením jsem zjistila, že ho neznám. To bylo divný, v aletaský komunitě se pohybuju odmalička): Měla jsem to pod kontrolou.
Ten kluk: Jo, to vidím. Fakt jsi v pořádku?
Já: Jasně.
Ten kluk: Prostě to jenom dojeď, prosím tě. Jsi rozrušená, není dobrej nápad, aby ses hnala za vítězstvím, protože…
Já: Neříkej mi, co mám dělat. Kdo vůbec jseš? Psovod určitě ne, tak neraď s něčím, čemu nerozumíš.
Ten kluk (po chvíli zamyšlení): Jenom tady vypomáhám. Promiň.
Chtěl se znovu rozjet, ale najednou mi došlo, že jsem k němu asi byla moc hrubá. Koneckonců, byl nejspíš jedním z těch, kteří nám mají po cestě pomáhat, a on jenom dělal svoji práci. Pohlédla jsem směrem k cíli, ale tohle byl rychlostní závod, stejně bych dojela mezi posledníma.
Já: Počkej. To já se omlouvám. Hrozně jsem se lekla. Nechápu, že ta zatáčka nevyšla, jela jsem ji přesně takhle i předtím.
Ten kluk (drze začal hladit mý psy): Musíš vnímat i terén. Je možný, že je to uježděnější, než když jsi to zkoušela, už tu jeli nějací lidi před tebou.
Já: Jo. Jo, to bude ono, díky. Ale… nejsi psovod, nebo jo? Neznám tě, ale asi o tom něco víš.
Ten kluk: Jak říkám, jenom tu vypomáhám.
Já: Ok, ale jezdit umíš.
Ten kluk: Trochu.
Já: Tak proč… Hele, to je fuk. (Natáhla jsem k němu ruku): Yö Mäki.
Ten kluk: Tuivo Halonen.
Pak se prostě sebral a bez podání ruky odjel. Dlouho jsem na něj zírala. Otázka, proč nezávodí, když mi takhle z fleku poradil, mi vrtala hlavou, stejně jako to, proč jsem ho ještě nepotkala. Slíbila jsem si, že o něm zjistím víc, ale to ti vlastně může být ukradený. Pro tebe je nejdůležitější, že jsem dojela skoro poslední, ale že jsem se nezabila, a nic jinýho vědět nemusíš.
Tvoje Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Otázka: proč, když se představovala, tak na začátku
jejího jména je J a ne Y? :očíčka:
Also měla jsem pravdu, že se ten závod pokazil, nu.
Re: .
(Ant, 3. 9. 2022 11:04)
Protože chybička se vloudila. :-) Opravím to, díky za upozornění.
Jo, ale hlavně že se jí nic nestalo. :-)
.
(L. , 2. 9. 2022 22:59)