6. Milá maminko
Nechci na tebe moc myslet, abych nebyla smutná, ale myslím, že ty jsi člověk, kterému bych o svých pocitech pověděla nejprve, kdybych mohla. Jenže jít na hřbitov a hodit pokec s náhrobním kamenem je na mě ještě moc silný. Jo, trochu to zlehčuju, ale věř mi, že už jsem tě oplakala ažaž. Ne, nebudu myslet na to, že jsi pryč. Mami, zamilovala jsem se. Do holky.
Pořád na ni musím myslet, na ten úsměv, na to, jak bezprostředně za mnou přišla, jak dobře a přirozeně se mi s ní povídalo. Neodsoudila mě ani za ty e-maily. A nejlepší na tom je, že s ní můžu být teďka v sezóně v kontaktu skoro každej den. Ještě jsem jí neřekla, co k ní cítím, a asi to v nejbližší době ani nemám v plánu, protože ji od sebe nechci odehnat, ale přijde mi, že i ona se mnou chce trávit čas. Skoro pořád na sebe narážíme, i když se o to nějak zvlášť nesnažím, takže začínám mít pocit, že se o to snaží ona. A mně to nevadí.
Má to jen jeden háček. Začali si toho všímat i ostatní, což by nevadilo, ty potutelný úsměvy a narážky psovodů jsou vlastně celkem milý, ale dneska jsem kvůli tomu měla celkem nepříjemnej rozhovor s Kevätem. Když jsme si projeli slalom, abych prý zlepšila svoje reakce v zatáčkách a nestalo se to, co na závodech, vytáhl chléb s nějakým masem a vyhlásil pauzu na jídlo. Bylo ale teprv deset dopoledne, věděla jsem, že hladový ještě není, a potvrdil mi to taky fakt, že jen sem tam uždiboval. Já jsem si nedala nic, jen se postavila vedle něj, opřela se o nejbližší strom a založila si ruce na prsa. To mu asi jako signál stačilo.
Kevät: Mezi tebou a tou… Leenou Villainen něco je?
Já: Zatím ne.
Kevät: Zatím?
Já: Nebudu se tomu bránit. Proč tě to vůbec zajímá?
Kevät: Myslel jsem, že jsi na kluky.
Já: Tohle neřeším. Prostě se mi líbí, tak si nebudu nic nalhávat. Jo, chodila jsem s kluky, ale…
Kevät: Yö.
Já: No?
Kevät: To byly takový dětský lásky, ale teď… chceš to dotáhnout daleko, ne? Myslím se psy.
Já: Jasně, ale jak to s tím souvisí?
Kevät: V tomhle světě není na lásku místo. A i kdyby, není dobrej nápad si začít s holkou. Až budeš slavnější, novináři to budou rozmazávat.
Já (překvapeně): To mi jako budeš kecat do vztahů?
Kevät: Jestli chceš být fakt dobrá, tak ano, budu. Pochop, že chci pro tebe jenom to nejlepší.
Byla jsem šokovaná. Nikdy se mi nesnažil řídit život, není můj otec. Nikdy nemluvil o tom, že něco bude problém, až se stanu slavnější. Ten závod jsem projela, tak proč by se od něj něco mělo změnit? Kevät všechny moje myšlenky ale rozehnal jedinou větou. Slib mi, že si s ní nezačneš.
Já: To snad nemůžeš myslet vážně!
Kevät: Myslím. Pochop, Yö, dělalo by to jenom problémy.
Já: A tebe vůbec nezajímá, co cítím?!
Kevät: Je to jenom pobláznění, tak si kvůli tomu neznič kariéru. Jestli už musíš s někým chodit, tak si radši vyber kluka. A dej si pozor, aby tě miloval víc, než ty jeho, aby ti odpustil všechny ty chvíle, kdy na něho nebudeš mít kvůli závodění čas.
Já: Ale… tak láska nefunguje.
Kevät: Ne, ale funguje tak sport. Yö, dostanu tě na vrchol, ale zkrátka musíš některý věci obětovat. Nemůžeš se věnovat osobnímu životu a kariéře zároveň.
V hloubi duše vím, že má pravdu, ale copak mohl jen tak říct, ať si s někým nic nezačínám, a radit mi, jak si mám vybrat partnera? Proč bych vůbec nějakého chtěla, když by to nebyla opravdová láska? Jenže chci být vážně dobrá. Chci závodit, chci vítězit, chci být nejlepší. To je můj sen. Miluju to. A pokud kvůli tomu budu muset obětovat holku, kterou skoro neznám, tak ať. Nic mi nesmí stát v cestě. Tak proč na ni nedokážu přestat myslet, maminko?
Tvoje Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Nemůže na ni přestat myslet, protože zakázané
ovoce chutná nejlíp :očíčka:
Jako kdybych nevěděla, jak to skončí, tak bych
byla na straně jejího momentálního rozhodnutí, že si vybrala
a nemůže mít vše, i když je to občas dost hořký.
Re: .
(Ant, 5. 9. 2022 7:50)Víceméně souhlasím, ona asi ve své situaci udělala to nejlepší, co mohla, protože netušila, jak blbý nápad to je. :-)
.
(L., 4. 9. 2022 22:46)