15. Milá Leeno (počvtrtý)
Jsem trošku vyvedená z míry, ale zároveň tak strašně šťastná. Vím, že tohle se ani náhodou nemělo stát a že za to nejspíš zaplatím, ale asi bych mnohem víc litovala toho, kdyby se to nestalo. Šla jsem zase do knihovny dát si svoji hoďku psaní mailů. Všimla jsem si, že tam jsi, od začátku, ale jenom na tebe mávla, protože sis četla. Ty jsi ale pár minut před tím, než uběhla moje hodina, za mnou přišla. Přitáhla sis židli a usmála ses na mě. Dopsala jsem poslední slova.
Ty: Promiň, nechtěla jsem ti tam koukat, ale na koho jsi nasraná?
Já: Na Nooru.
Ty: Aha, jejda. Kvůli tomu, co se tu stalo minule?
Uložila jsem si mail a vypnula počítač. Mluvit o tomhle mě znervózňovalo, ale zároveň jsem to nechtěla odkládat.
Já: To taky. Ale pak všude vyžvanila, že spolu chodíme, a -
Ty: To… jsem byla já.
Já: Ty? Ale… proč, kurva?
Ty: Nebylo to schválně. Pár psovodů nás tu v knihovně slyšelo a ptali se mě, jestli se mi taky líbíš. Když jsem odpověděla, že jo, protože jsem si myslela, že to o tobě vědí, tak z toho udělali, že spolu chodíme. Nechtěla jsem.
Já: Zadrž. Já se ti líbím?
Ty: Seš úplně slepá? Proč bych za tebou jinak pořád lezla?
Já: No…
Ty: No?
Já: Nevím.
Ty: Pojď za mnou.
Vedla jsi mě mezi regály až do samotného rohu. Až když ses rozhlédla kolem sebe, došlo mi, co chceš udělat, a nebyla na to ani trochu připravená. Naklonila ses ke mně, ale nakonec ses zase odtáhla, vytáhla z kapsy papírový ubrousek a utřela mi pusu.
Ty: Jsi jediná, kdo nosí zelenou rtěnku, a já ještě nejsem připravená to dávat najevo až takhle.
Já: Spíš by si mysleli, žes jedla lízátko nebo tak.
Ty: Pojď sem, ty trdlo.
A pak jsi konečně přitiskla své rty na moje. Zavřela jsem oči a vnímala ten intenzivní dotek, lechtání v břiše a povznášející pocit. Natiskla ses ke mně a já vrazila zády do poličky. Knihy mě tlačily, ale nevšímala jsem si toho. Přitáhla jsem si tě ještě blíž a ani neumím popsat, jak nádherný to bylo. Nakonec jsi ale ustoupila a usmála ses na mě.
Ty: Stačí ti to jako důkaz?
Netušila jsem, co na to říct. Pak sis prostě odešla dál číst. Asi jsi z toho byla stejně nervózní jako já. Děkuju.
Snad tvoje Yö
.
(L. , 13. 9. 2022 0:26)