9. Milá Nooro
Ani tě pořádně neznám a rozhodně nemám tvůj mail, ale to je celkem jedno. Jak už jsem psala, tvoje svatba byla nádherná. Bylo to hrozně milý, tak jako většinou každá psovodská svatba. Vůbec jsem ale nečekala, že se se mnou budeš snažit mluvit, a vlastně ani pořádně nevím proč, a taky nevím, jak se po tom rozhovoru cítím. Přijdeš mi divná, ale vlastně fajn, a já nevím, co z toho víc. Nemělo by mi vadit, že jsi divná. Chodím s Tuivem. Jenže ty jsi divná tak nějak jinak.
Zrovna jsem se uklidila do rohu, abych mohla něco pojíst a vypít vodu, protože mě začala bolet hlava z alkoholu. Asi by za mnou přišel i někdo jinej, kdybych jim neřekla, že to nemaj dělat, ale tobě jsem to neřekla, protože jsem nečekala, že přijdeš. Ale ty jsi přišla. Usmála jsem se na tebe.
Ty: Máš moc hezké šaty!
Já: Tak dík. Ale tebe jsem nezastínila. Ani Mailu.
Ty: Ale tak jsem to vůbec nemyslela! Jen jsem ti přišla říct, že jsou hezké.
Já: Tak díky.
Ty: Jak se ti líbí tahle svatba?
Já: No… je super?
Ty: Tak to jsem moc ráda!
Já: Jen… asi jsem to trochu přepískla s alkáčem a teďka se z toho chci dostat.
Ty: Aha. A můžu ti nějak pomoct?
Já: Ne, z tohohle se musím dostat sama.
Myslela jsem, že když dám na poslední slovo důraz, tak to bude stačit, abys pochopila, že o tebe teď nestojím, ale ty ses jen usmála a podala jsi mi talíř s namazanými chleby. Zas tak opilá, abych se pro něj nedokázala natáhnout sama, jsem nebyla. Očima jsem pátrala po Tuivovi, abych mu třeba nějak naznačila, že mě má odsud vytáhnout, ale mluvil se svým kámošem. Najednou se mu přímo před obličejem zjevila nějaká ruka.
Na které planetě se nacházíš, Yö? zeptala ses mě a znovu mi zamávala před očima. Odstrčila jsem tvoje ruce.
Já: Ty znáš mý jméno?
Ty: Jasně, každý tě zná! Yö Mäki, holka, která to jedno dotáhne daleko! Vím, že někteří říkají, že ses tu dostala z protekce, že Kevät by tě netrénoval, kdyby to neslíbil tvému otci, ale…
Já: Můžeš to nerozmazávat?
Ty: Ale bez vlastního úsilí by ses tak daleko nedostala! Obdivuji tvou cílevědomost. A když už jsme u toho, proč vlastně nemáš vlastní smečku? Promiň, že se tě na to ptám, ale slyšela jsem pár psovodů, jak si o tom povídají, protože každý dobrý psovod má vlastní smečku! Víš, sžije se s ni a…
Já: O tomhle mě poučovat nemusíš.
Nejsi špatná psovodka, to vůbec, jsi přirozený talent, ale upřímně si nemyslím, že to někdy dotáhneš dál. Jsi až moc milá, a když vidíš, že se někdo opravdu snaží nad tebou vyhrát, tak ho necháš. O tom sport není.
Ty: Jistěže, omlouvám se. Jsi o tolik lepší než já!
Myslela jsem si, že je to ironie, ale pak jsem se ti podívala do těch velkých modrých Lukášek a viděla v nich upřímný obdiv. V tý chvíli mi došlo, že se tě jenom tak nezbavím, tak jsem si opřela lokty o kolena a rozhodla se o tobě aspoň dozvědět víc. Když už nic, nemyslela jsem při tom na bolest hlavy.
Já: Jak dlouho jste vlastně s Mailou spolu?
Ty: No… známe se tři roky.
Já: Aha, tak to je fajn. A to spolu celý ty tři roky chodíte?
Ty: Vlastně… asi spolu chodíme ode dneška?
Já: Cože?
Ty: Slíbíš mi, že to nikomu neřekneš? Tobě věřím, ale ostatním ne!
Začínala jsem přemýšlet, že si ze mě vážně utahuješ. Tvářila ses sice naprosto vážně, ale tohle jsi vážně nemohla myslet. Buďto jsi byla dobrá herečka, nebo cvok. Známe se přece pár minut, jak mi můžeš věřit? Nic jsem ti na to ale neřekla, protože jsem se nechtěla dozvědět další podivnost.
Ty: My jsme kamarádky, nic víc mezi námi není. Nicméně naše přátelství je hodně silné, a chtěly jsme ho posvětit alespoň takhle.
Já: Ale… To jste přece nemusely mít svatbu.
Ty: Pst, ne tak nahlas!
Já: Ty přece křičíš mnohem víc! Mohly jste říct, že jen chcete oslavit vaše kamarádství nebo tak něco.
Ty: Přátelství. Kamarádství je nižší úroveň…
Já: Koukni, to je fuk. Teď budete muset předstírat… To je fuk, nic mi do toho není.
Ty: Ale ano, je. Nemusíme nic předstírat, zkrátka řekneme, že se nerady líbáme na veřejnosti.
Já: Tak fajn. Díky za důvěru.
Ty: Samozřejmě že ti věřím! Už musím jít, ale jistě se brzy uvidíme. Měj se krásně, Yö!
A pak ses prostě zvedla a odešla. Zůstala jsem tam zkoprnělá sedět dlouhé minuty, než za mnou přišel Tuivo a zeptal se, jestli už je mi líp. Bylo, ale pořád jsem nad tvým chováním musela přemýšlet. Jak dobře ses mým zmatkem bavila?
Prostě Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Otázka: velké modré Lukášky jsou překlep či...?
Also Noora je extrémně random a to se mi na ní
líbí, i když musím uznat, že když někoho bolí hlava,
tak tenhle typ chování je poslední, který chce řešit.
Re: .
(Ant, 8. 9. 2022 15:43)
Překlep, promiň, opravovala jsem jednu větu na poslední chvíli a mobil zlobí. :-)
Jo, souhlasím. :-)
.
(L. , 7. 9. 2022 23:32)