4. Milý Tuivo (podruhý)
Tys fakt přišel. Viděla jsem tě od chvíle, co jsem se tam přiblížila, protože jsi tam prostě stál a se semknutými rty hleděl do ohně. Těžko říct, co se ti honilo hlavou, ale vypadals nesvůj, takže jsem si předsevzala, že tě rozptýlím. Těžko říct, jestli bych to udělala, kdybych věděla, jak dnešní večer skončí. Vlastně ani nevím, co teď kromě zmatku cítím, ale to je asi v pohodě. Já nevím. Ale každopádně, v ten moment jsem ti chtěla prostě jenom pomoct. Přešla jsem k tobě a položila ti ruku na rameno. Trhl jsi s sebou, ale pak ses ke mně otočil a usmál ses, nebo spíš ušklíbl, a oslovil mě. Fasinovalo mě, jak moje jméno z tvých rtů zní. Jako bych jenom pro tebe byla někdo jiný než pro všechny ostatní.
Každopádně, po dalších srandičkách, kdy ses mě ptal, jak se opíkají párky a pak dělal, žes je ještě nikdy nejedl, jsme se vedle sebe usadili mezi ostatní. Všichni po tobě zvědavě pokukovali a tys s nima sem tam prohodil pár slov, ale pořád jsi mi přišel nějakej nesvůj. Nakonec mi to nedalo, a když nám zrovna nikdo nevěnoval pozornost, šťouchla jsem do tebe.
Já: Hej, co je? Ty se nebavíš?
Ty: Ale jo. Jenom… mám pořád pocit, že tady nepatřím.
Já: Prosím tě. Patříš tu víc, než někteří jiní lidi. (Rozhlídla jsem se kolem sebe, abych uvedla příklad.) Vidíš tamtu rozesmátou zrzku? Jmenuje se Auri. S psovody má společnýho vlastně akorát to, že se kolem nás několik sezón motá holka, která je kamarádka jejího kamaráda, ale nikoho to nějak zvlášť netrápí. Nehrajem si na nějaký elitní klub, tak už se sakra uvolni. Pojď tamhle, maj tam pivo.
Ty: Pivo?
Já (měla jsem toho v tý chvíli tak akorát dost): Fajn, už je to trapný. Nechápu, proč si myslíš, že vůbec kdy bylo vtipný, hrát si, že nevíš vůbec nic, ale přestaň.
Ty: Ale… já nic nehraju.
Já: Jo, jasně. Ostatní možná věří, že jsi z nějaký sekty či co, ale podle mě chceš být jenom zajímavej.
Podívala jsem se na tebe a v tý chvíli mi bylo jasný, že takovou bolest, jakou jsi teď měl v očích, by nikdo nezahrál. Vydechla jsem a vzala tě kolem ramen. Třásl ses, a já najednou nevěděla, co říct nebo udělat. Nakonec jsem ze sebe dostala jenom jedinou větu. Vole, ty seš fakt ze sekty? A ty jsi s kamennou tváří mlčel. Nepotvrdil jsi mi to ani nevyvrátil, a já tak nějak věděla, že když budu naléhat, tak mě pošleš do háje. Po pár minutách ses prostě zvedl a odešel, a já na tebe později večer díky pár sklenkám úplně zapomněla. Teď na to ale zase myslím. Čím vším sis musel projít?
Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Chudák Tuivo ://
Ale přijde mi „funni”, že v tomhle příběhu se lidi
„jen tak” zvedaj a odcházej a nikdo je nepronásleduje
(protože já bych třeba na místě Yö toho Tuiva
pronásledovala až dokud by mě neposlal do háje – ofc
kdybych věděla, že to není dobrej nápad, tak ne, ale
v tenhle moment to Yö nevěděla)
Re: .
(Ant, 5. 9. 2022 7:48)To je pravda. :-) Ale Yö by asi stejně nevěděla, co mu říct, takže by asi akorát trapné šli vedle sebe. :-)
.
(L., 3. 9. 2022 23:45)