5. Milá Leeno
Samozřejmě jsem o tobě věděla už dávno předtím, než jsme spolu dneska mluvily. Už několik let vypomáháš u závodů a myslím, že jsme spolu možná někdy prohodily pár slov, ale až ten dnešní rozhovor mi pořádně utkvěl v paměti. Proč, to asi zatím nechci, aby ses dozvěděla, ale možná budu teď tvoji přítomnost vyhledávat častěji.
Seděla jsem v knihovně (zase) a spisovala to, co se stalo u táboráku, když ses najednou usadila na židli vedle mě se štosem knih na klíně a vřele ses usmála. Úsměv jsem ti nervózně oplatila a uložila e-mail do konceptů, abys mi na něj nezírala. Pak jsi mě oslovila. Vyzvala jsem tě k pokračování.
Ty: Psovodi uzavírají sázky na to, co tady v knihovně skoro každej den děláš. Asi nikdo netipoval, že píšeš maily.
Já (s nervózním smíchem): A co si myslí?
Ty: Že tu máš rande, že lžeš, když tvrdíš, že na čtení nemáš čas, že se schováváš před fanoušky…
Já: No, tak jim můžeš říct, že nikdo nevyhrál.
Ty: Asi tě otravuju, viď? Promiň, mám zafixovaný, že za váma můžu přijít na pokec kdykoli, ale ještě jsem žádnýho psovoda nepotkala takhle ve městě.
Z nějakýho důvodu jsem ale nechtěla, abys odešla.
Já: V pohodě, prosím tě. Co to máš za knihy? (Kývla jsem ke kupce.)
Ty: No… myslím, že by se to nesetkalo s pochopením z tvojí strany.
Já (protočila jsem oči): Píšu maily, který neplánuju nikdy odeslat.
Ty: Cože?
Já: Začalo to, když jsem byla nervózní před tím závodem. Byl můj první, víš? Teda, první opravdovej, se závodníky mimo Aletaso. Chtěla jsem se rozptýlit a napsala mail o svých pocitech…. Nikomu. Teďka už je adresuju konkrétním lidem.
Ty: Ty jo, komu třeba?
Já: Trenérovi. Nebo jednomu klukovi. A tak.
Ty: To je super. Je to něco jako deníček, ale musí do být jednodušší, adresovat to konkrétním lidem.
Já: Jo, asi je to v podstatě deníček. (Obrátila jsem pozornost ke knihám a konečně si přečetla název té první): Zákony od A do Z?
Ty (skoro stylivě): Studuju práva. Profesor říkal, že tohle nám pomůže se zorientovat.
Já: Ty jo, fakt?
Ty: Nikdo by dobrovolně nečetl něco o zákonech.
Rozpovídala ses o svém studiu a čas, který jsem mohla strávit na počítači, vypršel. Zůstaly jsme tam spolu až do zavíračky a ty tvoje zelený oči mě pořád víc a víc vtahovaly, tvůj zvonivý smích uklidňoval, a když jsi mě na rozloučenou objala, tělem mi projel příjemný mráz. Dost možná jsem se právě zamilovala.
Komentáře
Přehled komentářů
Gratuluji, Yö, teď se sama sebe budeš neustále ptát, jestli to byly jen rychlocity, které brzo vyprší, nebo se na tom dá vybudovat i něco hlubšího.
Re: Re: .
(L. , 5. 9. 2022 23:54)
S Leenou ^^ ono žeo občas bývá, že někdo k
někomu chytne city, úplně toho člověka chce a
pak to vyprchá. Někdy bohužel až v moment,
kdy toho člověka sbalí :// (což říkám obecně,
asi to nebude případ Yö ani Leeny)
Re: Re: Re: .
(Ant, 6. 9. 2022 5:48)Jasně, no. Nevím, jestli by jim to vydrželo dlouhodobě, to těžko říct. :-)
.
(L. , 4. 9. 2022 12:47)