18. Milá Leeno (popátý)
Původně jsem šla do knihovny napsat jeden dopis Simovi, ale musím přiznat, že jsem doufala, že tě tam zahlídnu. A možná jsi v tom doufala i ty, protože sis sedla tak, abych tě viděla už po příchodu, a zatím ses naplno nepohroužila do knih. Nebo to možná byla náhoda, ale nedalo mi to a přisedla jsem si k tobě. Sledovala jsem tvůj pobavený, ale zároveň dojatý výraz. Byla jsi ráda, že tam jsem, to bylo jistý.
Já: Co čteš tentokrát?
Ty (zaklapla jsi knihu): Už nic.
Já: Já tě nechtěla rušit. Půjdu psát dopis a…
Ty: Kolikátej?
Já: Leeno, klidně čti, já -
Ty: Kolik jich už máš?
Já: Sedmnáct.
Ty: A to každej pro někoho jinýho?
Já: Ne, někteří se tam opakujou.
Ty: Jo tak. Nepředpokládám, že zrovna ty neznáš sedmnáct lidí, ale nevím, jestli bys tolika měla co napsat.
Já: Ty tam jsi čtyřikrát.
Ty: To fakt?
Já: Co na to říct, vždycky je o tobě co psát?
Ty: To tě tak moc štvu?
Já: Ne. To jseš tak moc super. Hele… pořád musím myslet na to, co se stalo minule.
Ty: Na tu pusu?
Já: Jo. Znamenalo to něco?
Ty: Nelíbám lidi na potkání.
Já: Takže…?
Ty: Ok, líbí se mi holky. A líbíš se mi ty.
Já: Ty mě -
Ty: Ne, neříkej to. Já se ti omlouvám.
Já: Ale ty se mi taky líbíš!
Ty: Potichu.
Já: Tady to s tím tichem zase tak ostrý není.
Ty: O to nejde. Jsi tak trochu místní celebrita, Yö.
Já: Aha. A ty s tím nechceš mít nic společnýho. Nechceš být brána jenom jako… jako holka celebrity, jestli se bavíme o tomhle.
Ty: Ne. Ale někteří tě za to možná budou odsuzovat. A to si nemůžeš dovolit.
Já: Teď zníš jako můj trenér.
Ty: A možná má pravdu, víš. Prostě zůstaň s Tuivem, je to jistější. Stejně se my dvě moc neznáme, možná bysme si nakonec nesedly. Hodně jsem o tom přemýšlela a nechci ti zničit kariéru.
Já: Já už s Tuivem nejsem.
Ty: Aha, no, ale i tak.
Já: Leeno, já to zvážila. Já… já chci tebe. Seru na všechno a všechny, ta pusa byla nádherná a já chci další a další a pak něco víc.
Ty: Yö… brzdi, musíš si ji zasloužit.
Já: Jo, a čím?
Ty: Třeba tím, že budeš dál neodolatelně hezká.
Já: To asi zvládnu.
Ty: Pojď dozadu, ještě to nemusej vědět všichni.
Nakonec jsme kromě líbání a flirtování listovaly nejabsurdnějšími knihami, povídaly si o závodech, o ostatních psovodech, o líčení a barvení vlasů (fakt si myslíš, že bych si měla vlasy nabarvit na zeleno? Nebyla bych pak zelená už moc, když nosím i oblečení v takových odstínech?), o tom, že ráda šiješ a že se fakt, fakt nebojíš propíchnutí prstu jehlou, a prostě o všem, a bylo to hrozně krásný. Je mi jedno, co to ve výsledku bude stát, chci být s tebou.
Tvoje zamilovaná Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Prosím, že si je fakt obarví??? Yö – vodník, to zní skvěle! :D
Also ty jejich společný momenty jsou tak strašně super :3
A ten popis na konci, co vše dělaly – když jsem to četla,
měla jsem to přímo před očima :3
.
(L., 15. 9. 2022 22:35)