1. Milý neznámý
Tak je to tady. Kdo by si před pár lety pomyslel, že by mě mohl čekat první opravdovej závod? A přitom už je to zítra. Jestli jsem nervózní? Natěšená? Vystrašená? No, všechno dohromady. Proč si myslíš, že bych tady seděla v knihovně a psala e-maily nikomu, kdybych nebyla? Já jen pevně doufám, že to doopravdy neodešlu. Ne, že by mi vadilo, že by někdo věděl, že se bojím, ale trenér mě varoval, že si musím začít střežit svoje soukromí. Pochybuju, že by někoho zajímala nějaká holka, co jede poprvý opravdový závod, ale co už. Trenér býval tátův dobrej kamarád a jeho smrt nás dostala tam, kde jsme teď.
Jo, můj táta je mrtvej, ale nemusíš být smutnej, stalo se to už sedm let zpátky. Jo, občas to pořád bolí, ne teda přímo jeho smrt, ale… brr, o tomhle tu psát nebudu. Prostě, trenér asi cítil zodpovědnost se o mně postarat, i když mi je už sedmnáct a zvládla bych to sama, a já ho na oplátku poslouchám, teda alespoň většinu času. Táta mi vždycky říkával, že mám na vedení psího spřežení obrovskej talent, ale jsem moc tvrdohlavá. No, alespoň jsem mu splnila sen, i když to nemůže vidět.
Trenér mě nabádal, abych se dneska neopila. Nemusí se bát, jsem tak vyklepaná, že ani nemám chuť se s někým bavit. Prej je lepší poznat všechny lidi okolo (to se trochu vylučuje s tím nepitím alkoholu, budou pít všichni), pro případ, že by se něco stalo, ale myslím, že je prostě moc opatrnej. Co by se tak mohlo stát? Není to dlouhej závod, navíc na zítřek hlásili dobrý počasí a i se smečkou psů, se kterou zítra projedu, jsem si tu trať prošla. Hodně jsme trénovali a štval mě ten jeho ustaraný výraz. Když jsem se ho zeptala, jestli mi hrozí nějaké zjevné nebezpečí, jenom potřásl hlavou a mlčel. To mi jenom potvrdilo, že se nemám čeho bát. Navíc neexistovala šance, že bych někoho neznala.
Smál se mi, když jsem prohlásila, že zkusím vyhrát. Prý tam nejdu vyhrát, ale zkusit si, jak vypadají opravdový závody. Jenže když jsem si představila, jak mi všichni gratulujou, jak je na mě trenér pyšnej, a hlavně, co všechno bych si mohla koupit za ty prachy, tak mě to víc než lákalo. Byla jsem přece dobrá, měla jsem dobrou smečku, zkrátka všechno bylo na mý straně. Prostě pro výhru udělám úplně všechno a nikdo mi v tom nezabrání. Tak.
No, nevím, co víc napsat, zkusím to neposlat a třeba to za pár let vyhrabu a zasměju se nad tím, jak jsem psala nicneříkající e-mail nikomu. Zatím pa, milý neznámý!
Tvoje Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravíčko ☀️ :D
Jsem se na tenhle příběh těšila a nakonec ho i
čtu, juch! :D
Also myslím, že jak Yö píše, že „co se může
stát”, tak... si říkám, že něco se určitě stane :D
Re: .
(Ant, 2. 9. 2022 7:39)
Ahoooj.
Snad té ten příběh nezklame. No, minimálně znáš konec jejího příběhu, takže jo, stane. :-)
.
(L. , 2. 9. 2022 0:17)