16. Milý Tuivo (popátý)
Dneska jsem si k tobě přisedla při obědě. Normálně bych to neudělala, protože mi došlo, jak divný to teď mezi náma bude, ale zbývala ještě jedna otázka, která mě vrtala hlavou. Pro všechno to, co se stalo s Leenou, jsem si na ni málem nevzpomněla, ale dneska zase vyvstala na povrch, když jsem při tréninku zahlídla Järvinena. Musel trénovat hlouběji v horách, protože jsem ho tady vídala hlavně na závodech a mimo ně, jen když mířil někam na sever. Všimla jsem si, že jednoho psa nezapřahuje, tak to ve mně vzbudilo zvědavost.
Ty: Yö. Ahoj. Já… já už ale musím jít.
Já: Klídek, mezi náma je to vyřešený.
Ty: Tak proč jsi sem přišla?
Já: Zaprvý, nikomu to neříkej, ale Leena mi dala včera v knihovně pusu.
Ty: Fakt?
Já: Fakt. A byla to ona, kdo to rozhlásil.
Ty: Vždyť já vím. Ona mi to řekla.
Já: Myslela jsem, že Noora.
Ty: Říkal jsem ti, že jsem s ní nikdy nemluvil. Jakože s Noorou.
Já: Jsem pitomá.
Ty: Ne, dobrý. Gratuluju… k tomu vztahu. Budeš to tajit?
Já: Nejradši bych netajila, je to hloupý. Ale Kevät mi dal jasně najevo, že nesmím. Novináři by si na tom smlsli či co.
Ty: Myslel jsem, že je to normální.
Já: Je, ale pro některý lidi ne.
Ty: Jak teda víš, že je to normální?
Já: Eh… do tohohle se teď pouštět nebudu, soráč. Přišla jsem se vlastně zeptat na něco jinýho.
Ty: Ale jak víš, že -
Já: Tuivo. Teď ne. Jdu se zeptat na Järvinena. Viděla jsem, jak jsi ho na posledním závodě zachránil.
Ty: A co s ním?
Já: Co se stalo?
Ty: To se zeptej jeho.
Já: On mi nic neřekl. Nemluví s nikým. Hele, jestli mi to řekneš, tak se pak můžeme pobavit o tom, proč jsou takový vztahy normální.
Ty: Jel moc rychle…
Já: Na zledovatělý ploše. Jeho pes se zranil?
Ty: Zpřetrhala si vazy. Už nikdy nebude závodit.
Já: To… to je mi líto. Kdy ji utratí?
Ty: Utratí? Jyrki je miluje.
Já: Ale živit takovýho psa není zrovna levná záležitost. K čemu mu to bude, když s ní nebude závodit?
Ty: Hele, má je fakt rád.
Já: To ti řekl?
Ty: Trochu jsme si povídali.
Já: Jak se ti to povedlo, sakra? Snažím se s ním normálně mluvit už od tý doby, co je tu, ale málem jsem z něho doslova nedostala ani jeho jméno.
Ty: Nevím.
Já: Tak fajn, ale slib mi jednu věc. Dáš na něj pozor.
Ty: Já? Nemyslím si…
Já: Simo se ho pokoušel šikanovat. Nemůžu být všude.
Ty: Nepustí mě k sobě, věř mi.
Já: Jsi tomu nejblíž ze všech lidí, co znám. Nebo je ti nesympatickej?
Ty: Ne, Jyrki je skvělej.
Já: Tak proč se ani nepokusíš se s ním skamarádit?
Ty: Protože se bojím, že mu ublížím.
Já: Jak? Vždyť… jsi hrozně hodnej.
Ty: Neznáš mě doopravdy, Yö.
Já: Ne. A nikdy nepoznám, protože na to nemám trpělivost. Ale člověk jako je Jyrki by mohl. Přemýšlej o tom, prosím tě.
Neodpověděl jsi a převedl řeč na příští závody. Povídal sis se mnou po zbytek oběda a já jsem vážně ráda, že se s tebou můžu kamarádit. Jenom mě fakt děsně štvou ty tvoje tajnosti.
Tvoje Yö
.
(L. , 14. 9. 2022 0:15)