Antiliiny příběhy

Ahoj. V první řadě chci říct, že se omlouvám, že střípek nevyšel včera, pravda je, že tentokrát jsem na to prostě zapomněla. Měla jsem hodně povinností a tohle jsem vypustila. Ale snad mi to odpustíte, dnešní střípek je trochu delší než obvykle. Pokud byste si k němu chtěli něco pustit, doporučuje Hurtsville nebo Question Marks, oboje od Sunrise Avenue, při těch především jsem to psala a pomohly mi naladit se na správnou vlnu. Ale teď k věci.

- Můžu střípek číst, i když neznám Plamen?

Možná. Neříkám, že to úplně nepochopíte, ale tento střípek má podle mě své kouzlo v tom, že člověk ví, co následovalo. Navíc možná úplně nebudete chápat pozadí příběhu jednotlivých postav. Doporučuji tedy znát alespoň první trilogii, ale některé věci ten střípek vysvětluje sám o sobě, takže budete trochu vědět, o čem je řeč.

- O čem střípek je a kdy se odehrává?

Odehrává se před Plamenem samotným, cca dva tři roky. Je to o hlavní trojici, tedy Jyrki, Taimi a Tuivo. Vypraví ho Tuivo a vyjadřuje tady hlavně vztah k ostatním dvěma zmíněným, což ukazuje, proč se pak mezi nimi stalo to, co se stalo. Také to je o Tuivově cestě za svobodou a co ho dovedlo k tomu, že nakonec chodil pomalu s celým Aletasem, aniž by někoho z těch lidí doopravdy romanticky miloval. Také je to o tom, jak se postupně zamotává do sítě lží, aby ochránil ty, kterým to ve skutečnosti nejvíce ublíží.

- Nějaká varování?

Ne. Tenhle střípek je v podstatě milý, i když to tak v některých částech nepůsobí.

- Jak tě příběh napadl a nějaké zajímavosti?

Tady asi chci říct jen to, a není to reklama, že čím dál se v Plameni dostanete, tím víc vrstev tohoto střípku budete moct prozkoumat, od poznámek ohledně polyvztahů až třeba po Tuivovu úvahu, že by ho Jyrki nesnášel, kdyby věděl všechno, kde narážím na to, co se dělo s Jokim a co se Jyrki stejně dozvěděl. A jak mě napadl, to nevím. Prostě jsem seděla, jedla večeři a najednou ke mně začaly chodit obrazy tohoto střípku.

Tento příběh je inspirován stejnojmennou písničkou, tedy Last Train od Smokie. Smokie už skoro neposlouchám, ale je příjemná nostalgie vracet se k jejich hudbě. V tomto příběhu se řeší téma, jestli dětská přátelství mohou vydržet do dospělosti a okrajově i smrt blízkého člověka (alespoň vím, že Mirja není první, kdo se z tohohle důvodu bojí vlků).

Jinak, tento střípek je velmi starý, z roku 2016, což znamená několik věcí. Bylo mi cca 17 a podle toho to taky vypadá. Ne že by to bylo vyloženě špatné, jen ten hrdina je totální pablb a ňouma, což v té době byli všichni mí. Zadruhé, a to mi přijde strašně vtipné, se tam objevuje postava jménem Moana, ale přísahám, že jsem o té Disneyovce (V češtině Odvážná Vaiana, skvělá pohádka, doporučuju i dospělým) neměla ani tušení, ona myslím dokonce ještě ani nevyšla. A zatřetí, já tehdy byla posedlá vlaky, z toho mě částečně vyléčilo až bydlení na vysokoškolské koleji a ježdění domů každý týden, a tady to jde hodně vidět. Ale pořád miluju vlaky, protože jsou cool a protože mi v nich na rozdíl od autobusů nebo aut nebývá zle. Tento příběh byl jinak původně trochu gamebook, na konci obou částí si čtenáři vybírali z možností, ale ty mi přijde zbytečné dávat, když ten příběh už nebude pokračovat.

Tento střípek je asi kolem deseti let starý a primární nápad vznikl, když jsem měla jeden ze svých alergických záchvatů. Už se mi to teda nestalo spoustu let, ale pravidelně mi na jaře kvůli pylu opuchala oční víčka do té míry, že jsem je prakticky nemohla otevřít. A v takových dnech jsem mohla jen ležet v posteli a poslouchat písničky nebo audioknihy. Přesně takhle vznikl tenhle střípek, zejména díky písničce Evening Wind od Scorpions, tehdy mé nejoblíbenější kapely.

Ten střípek vystihuje dost věci, které se mi na mé tvorbě z dřívějška nelíbí, ale přesně proto ho sem chci dát. Když budu mluvit konkrétně, to, že hrdina hrdinku sleduje podle stop a objímá ji, když se znají asi tak pět minut, mi přijde dost psychopatické. Já jsem to tehdy vnímala romanticky, ale to je ono. Když to budeme v knihách a filmech popisovat jako romantické, tak se držíme v iluzi. Chování hrdinky je vzhledem k okolnostem asi ok, ona má být trochu divná, ale stejně mě štve, že všechny mé hrdinky v té době byly šílené a hrdina tam byl od toho, aby se je pokusil usměrnit. Taky mě rozčiluje, jak tam všichni mluví strašně slušně (haló, jsou to lidi na prahu dospělosti a mluví jako slovník) a jak je tak 10% vět vlastně překlad verše nějaké písničky.

 Ne, nedělám si legraci, ono na to asi nepřijdete, protože měla praxi v tom, to maskovat, to byste museli doslova znát tet té konkrétní skladby, ale já to tam vidím. Ale kdo ví, třeba ani já se svou písničkovou pamětí (skoro všechny písničky, co slyším, se dříve či později naučím nazpaměť, myslím text. To by asi nebylo nic zvláštního, ale aktivně jich poslouchám tak kolem 1000, kolik znám pasivně, to si ani netroufám odhadnout, a některé si pamatuju už po prvním poslechu. Jo, a umím si na první dobrou zapamatovat telefonní čísla, když se snažím. V jiných věcech ta superpaměť nefunguje, bohužel.) si nepamatuju všechny, nebo jsou přeložené blbě. A pak mě štve celá druhá část, ale to pochopíte až další pondělí.

Ale! Právě proto, že tam jsou věci, které mě na mém vlastním psaní tak hrozně štvou, jsem to sem chtěla dát, protože chci ukázat, že i když časem může každý autor přijít na věci, které už nekorespondují s jeho viděním světa a musí je vyhodit, jeho příběhy se tím nezploští. Jen ta vyhozená věc uvolní místo pro něco jiného. Případně tu věc může jen opravit. Třeba, tady to zrovna není vidět, ale některé moje starší příběhy byly strašně ezo, protože já sama jsem byla ezo, což mi nikdo nevěří, protože jsem vždycky četla encyklopedie z různých vědeckých oborů a mám hromadu znalostí, ale jsou příběhy, do kterých se podepsala i ta esoterika, a nemůžu říct, že se za to nestydím. Ale je to nějaký vývoj a dostal mě tam, kde jsem teď. Špetku esoteriky dnes si můžu ponechat do fantasy motivů a motivů víry v nějakou vyšší entitu. Myslím, že bychom svá stará díla měli brát jako okno do našich myšlenek té doby, ne jako něco, od čeho se musíme naprosto distancovat a dělat, že to nikdy neexistovalo. Ale už dost keců, užijte si střípek.

Varování: téma násilí a smrti