Archiv
Nalezené příspěvky
1. Je to pro jejich dobro
1. 12. 2023
Přestal jsem se soustředit na Taimi a zaposlouchal se do odpovědi na aktuální otázku. Co budete dělat, pokud kmeny o vaše dary nebudou stát?
„Je to pro jejich dobro,“ zazněla odpověď. Pozvedl jsem obočí, jako bych snad s mužem na obrazovce mluvit já sám. „Možná si to neuvědomí oni, ani jejich děti, kterým podobné nesmysly, kterým sami věří, budou opakovat. Možná to zabere několik generací. Ale jednou to pochopí. Jednou uvidí, že jsme jim chtěli pomoct být jako my. Být vyspělejší.“ Chtěl jsem na to něco říct, ale Taimi zavrtěla hlavou.
„Připouštíte tedy, že se to některým z nich nemusí líbit?“
Politik se skoro upřímně zasmál. Politika mě nikdy nezajímala, ale tento muž mi přišel vždy docela rozumný. Nyní jsem se jím cítil znechucený. „Jistěže ne. Žijí ve svých bludech. Ale jak jsem již řekl, je to pro jejich dobro.“
„Nicméně když se jim to nebude zamlouvat, že možné, že ublíží těm, kteří jim přijeli nebo přiletěli pomoct.“
„To je daň, kterou je třeba zaplatit, pokud chceme lepší svět.“
2. Myslím, že by sis ho měl vyslechnout
2. 12. 2023
„Ono to není zase tak nemožný,“ snažil jsem se to celé racionalizovat. „Tuivo je odsud, z Pieni. Znali jsme se jako děti. Pak jsem se o něj tak nějak zajímal, takže jsem věděl, že je z Aletasa, ale to s Auri je náhoda.“ Podíval jsem se na Pala. „Auri je Tuivova a očividně i Ylermiho kamarádka, ale to jsem nevěděl. My jsme jí pomohli, protože se s tou psovodkou, Yö Mäki, ztratily v jeskyních. Určitě jsi o tom slyšel.“
Palo pomalu přikývl. „O tý Yö slyšel každej. Tys je zachránil?“
„Ne. Jenom jsme s ženou našli Auriin mobil. Náhoda. Měla v něm i Tuivovo číslo, v ten moment se mi to tak nějak začalo propojovat. Takhle jsme se s Tuivem spojili, víceméně. Ale o Ylermim jsem nevěděl.“
Jmenovaný několikrát kývl, když se mu to povedlo vstřebat. „Auri zná Tuiva prakticky od doby, kdy přišel do Aletasa. Fakt jsme spolu chvilku chodili, ale… prostě to nevyšlo. Ale jsme pořád kamarádi. Akorát nějak… nevyšlo najevo, že on a Palo se taky znají.“ Palo se na mě zašklebil.
„No, tak telenovelu máme za sebou, co teď?“
3. Můžeme začít znovu
3. 12. 2023
Natáhl ke mně ruku. Myslím, že mě chtěl pohladit po vlasech, ale rozmyslel si to. Nejspíš bych sebou cukl, ale když jsem teď o tom věděl, nevadilo by mi, kdyby to udělal. „Ty seš neuvěřitelně hodnej. Řekl jsem ti, že tě nechala unést, že ti vzala rodinu a ve výsledku i ty vzpomínky, a ty se zajímáš o to, abys jí pomohl.“
„Tu ledovou, a vlastně žádnou, kletbu si nezaslouží nikdo.“
„Chceš vědět ještě něco?“
„Kdy bude to jídlo?“ Zasmál se. Přesně to jsem chtěl, pobavit ho. Všechno mi stejně zodpoví Nea. To za ní jsem se vydal hlavně kvůli odpovědím a abych ji alespoň jednou viděl osobně, s Pasim jsem si přál se opravdu sblížit.
4. Vždycky se k němu vrátí
4. 12. 2023
„Tuivo? Zeptala se starostlivě Taimi.
„Policie,“ sykl jsem, protože bych to teď stejně nedokázal utajit. „Chtějí s náma ještě jednou mluvit.“
„A co jim asi tak mám říct?“ prskl Jyrki. „Doprdele. Bez toho, aby věděli, že existuje magie…“
„V tom případě se svět o magii dozví,“ přerušila ho Taimi. Oba jsme na ni pohlédli. „Toto mění situaci. A myslím, že vím, co musíme udělat. Musíme do Pieni.“
„Taimi,“ namítl jsem, ale ona potřásla hlavou.
„Musíme za Venlou. A musíme zachránit svět, na kterém nám záleží.“ Už jsem nic nenamítal, stejně jako Jyrki jsem naslouchal jejímu plánu.
5. Tohle se mi vymyká z rukou
5. 12. 2023
Zamračil jsem se. „Palo. Myslím to vážně. Musíš vrátit ten krystal, nejlíp hned.“
„Ne. Já… já je totiž vytvářím.“ Zamračil jsem se. Vzal misku, napustil do ní vodu a ponořil do ní ruku. „Zkus nepanikařit.“
Věděl jsem, co přijde. „Nebudu. Strávil jsem v tom kameni pár týdnů dole v jezeře.“
Cukl sebou a kámen, který mezitím tvořil v misce, se rozpadl. „Cože jsi?“
„Laura mě vysvobodila.“
6. Až si to přečteš, pochopíš
6. 12. 2023
Jeho slova mě zasáhla víc, než by zřejmě měla. Možná měl pravdu, dávalo by to smysl. „Promiň. Vím, že se snažíš. Vyprávěj mi něco o době, kdy jsme si byli blízcí.“
Byl jsem si tolik jistý, že přijde s nějakou dojemnou nebo legrační historkou, že mě vyvedlo z míry, když rozvážně zavrtěl hlavou. „Bojím se, že to nějak vyruší to kouzlo. Že si vzpomeneš.“
Protočil jsem oči. „Tak si vzpomenu, že na mě zaútočili ptáci. To je toho.“
„Ne. Ty to nechápeš. V noci ses budil s křikem. Počůrával ses.“
„To jsem vědět nepotřeboval.“
„Snažím se ti říct, že to bylo fakt zlý.“
„Ale i tak. Traumata se dají řešit i jinak, než že je vymažeš. Což ani nevyšlo úplně.“
„Nechci ti ublížit.“
„To už jsi udělal.“
7. Vůbec se mi to nelíbí
7. 12. 2023
„Tady Tuivo,“ ozval jsem se. Taimi něco řekla, ale nedokázal jsem to vnímat. „Podívej. Jsem ti strašně vděčnej za všechno, co jsi pro Jyrkiho udělal.“
„Ale?“ ozval se v telefonu odměřený hlas.
„Ale tvoji pomoc fakt potřebujeme.“
„Skvělý, ale já nepotřebuju tu vaši.“
„Zaplatíme ti.“ Jyrki mě zatahal za paži, ale ignoroval jsem ho. Ignoroval jsem i to, že ho Taimi bere kolem ramen a někam ho vede. Vyřeším to s nimi později.
„To je hezký a uvítal bych to, ale o peníze nejde. Prostě je mi nějaká válka ukradená, jasný?“
„Jak ti to může být ukradený?“ Pak jsem si vzpomněl na jednu z mála informací, které jsem o něm věděl. „Vždyť tvoje holka je taky z kmene.“
Na druhé straně bylo chvíli ticho. Zaskočil jsem ho. „Není to moje holka. A tohle je dávná minulost.“
8. Vyslechneš si mě ještě?
8. 12. 2023
„Nechci. Snažím se ti říct, že naše životy už nejsou slučitelný.“
„Ri…“
„Ne. Už se nebudeme vídat. Jen u rozvodu.“
„Rozvodu?“
„Musíme oficiálně ukončit naše manželství. Stejně by to bylo nesprávný, když sis vzala Jokiho. Manželství uzavřené v kmeni sice právně neplatí, ale…“
„Jdi do prdele s právem. Nechci… tohle nechci. Chci být s tebou.“
„I když ti kazím tvoje sny?“ řekl jsem jí uštěpačněji, než jsem měl v úmyslu.
„Nekazíš, jenom…“ Zhluboka se nadechla a položila mi ruku na rameno. Ucukl jsem, ale když to zkusila znovu, nechal jsem ji. Pořád jsem ji miloval. „Víš, mohl bys žít s náma. V kmeni.“
Uchechtl jsem se. „Já?!“
9. Nedokáže milovat bezpodmínečně
9. 12. 2023
Trpce se usmál. „Ale Nea nedokáže milovat bezpodmínečně. Prostě tě nedokázala mít ráda, když jsi k mí ty nic necítil. Proto se tě dokázala tak snadno zbavit.“
Povzdechl jsem si a vyslovil své myšlenky. „Mrzí mě, že jsi kvůli tomuhle zjistil, že tě nemiluje.“
Rychle zamrkal, jako by chtěl rozehnat slzy. „Upřímnost k sobě, nezapomeň. Tak trochu jsem to tušil. Jsem rád, že to vyšlo najevo.“ Povzbudivě jsem mu stiskl rameno a uvědomil si, že je mi Pasi den ode dne bližší a Nea vzdálenější. Samozřejmě jsem si chtěl vyslechnout její verzi, ale jak jsem ji mohl zachránit svou láskou, když žádná nezbyde?
10. Jak dlouho v tomhle chcete pokračovat?
10. 12. 2023
Rozhodl jsem se nechodit kolem horké kaše. „Odcházíme. Já, Jyrki a Taimi. Ale tentokrát…“
Odfrkla si. „Tentokrát to má dobrej důvod, co?“
„Ano. Auri, poslouchej. Já a Taimi…“
„Jestli je to všechno, tak můžu zase jít. Ne, nic si nedám,“ pronesla. Druhá věta byla mířena mladé a očividně trochu vyděšené servírce. Věnoval jsem jí úsměv.
„Ještě si vybíráme.“
„Ne, to teda nevybíráme,“ namítla Auri.
Potřásl jsem hlavou. „Ty fakt nechceš znát ten důvod?“ Obrátil jsem se k servírce. „Přijďte za chvilku, prosím.“ Přikývla a nejspíš docela ráda odběhla.
„Zeptám se na to Jyrkiho.“
11. Podívej se na nás
11. 12. 2023
„Tahle věc,“ kývl jsem k jezeru. „Se stala, když jsi byl malej. Umíš to ovládat mnohem víc, než si myslíš.“
Pomalými kroky se vrátil k jezeru, i když do něj stále neponořil dlaně. Následoval jsem ho. „Udělali jsme tehdy špatné věci a nikomu o tom neřekli, protože jsme se báli. Podívej se na nás. Vytvořil jsem prokletý jezírko, nechali jsme Tuiva v tý rokli, zklamali jsme svý rodiče. Jestli udělám ještě nějakou chybu, nevím, jestli to zvládnu. Vím, že jestli se mám s tou mocí někde vyrovnat, tak je to tady, ale mám strach.“
„Byli jsme děti. Teď už chyby neděláš.“
S vůbec ne pobaveným úsměvem zavrtěl hlavou. „Tobě se to řekne, kámo. Nikdy jsi nic neudělal pořádně špatně. I toho Tuiva jsi ve výsledku zachránil.“
Oplatil jsem mu neveselý úsměv. „Zklamal jsem svoji ženu. Odmítl jsem své dítě.“ Překvapeně na mě pohlédl. „Laura otěhotněla. Se mnou, pochopitelně. Dávali jsme pozor, ale…“
„Detaily nepotřebuju,“ ušklíbl se.
„A já jsem jí řekl, že to dítě nechci.“
„Fajn. A co je na tom špatnýho? Ne každý chce být rodič.“
„Že teď bych ho chtěl,“ hořce jsem se zasmál. „Ale je pozdě.“
12. Neakceptuješ, kdo jsi
12. 12. 2023
„Ale já nejsem prokletý.“
„Ne. Ne tak docela. Zkameněl bys, kdyby… Palo. Víš o tý ledový kletbě. Víš, že ji zastavuje láska. I na tu tvoji existuje něco, co ji zastavuje.“
„No, to by se docela hodilo.“ Snažil se znít nad věcí, ale hlas se mu třásl.
„Přijetí.“
Odkašlal si. „Prosím?“
„No, Taika to nerozvádí. Ale myslím, že vím, o co jde. Ty jsi…“ Bylo to těžké říct nahlas. „Tolik přijímáš ostatní. Toleruješ je, toleruješ všechno. Toleroval jsi Joniho, i kdyžs asi chtěl být tehdy jenom se mnou, toleruješ, kdo jsem, že jsem se ti tak dlouho neozval…“
„Ale to ty taky.“
Zahřálo mě to u srdce, ale teď na to nebyl prostor. „Ale netoleruješ sebe.“ Na druhé straně bylo ticho, tak jsem pokračoval. „Snažil ses ignorovat existenci tý kletby. A neakceptuješ, kdo jsi. Že jsi gay. Neakceptuješ, že to, žes nebyl dost dobrej pro svou rodinu, neznamená, že nejseš dobrej pro nikoho. Protože pro mě jsi.“
13. Chtěl mi pomoct
13. 12. 2023
„Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
„Ne. Teď už to vidím. Měl jsi mě vážně rád.“
„Tuivo…“
„Mrzí mě to. Nebyl jsem na to ještě připravený. Podívej… na tom, co jsi cítil, není nic špatnýho.“
„Ale ublížilo ti to.“
„Protože jsi nevěděl, jak má tohle fungovat. Nevěděli jsme, co je láska a co ne, protože nás to šamani nikdy nenaučili. Vedli jen ty, kteří se podle nich milovat mohli. Ukazovali mi cestu pro mě a Taimi, ale i nám to začalo fungovat až dlouho po tom, co jsme se dostali z kmene. Šamani uměli tvořit manželství, ale ne skutečnou lásku. Nemůžeš za to o nic víc než já.“
Temnotou se zaleskl jeho úsměv. „Z chlapce, kterého jsem znal, se stal muž.“ Ta pochvala mě zasáhla více, než by měla. Říkal mi, že jsem dospěl. A možná měl pravdu.
14. Protože jsem taky prokletý
14. 12. 2023
Ri, volal mi Ylermi! Zjistil, jak ty kletby fungují, jak byl…“ Vzápětí se zarazil, protože si všiml Tima. „Ahoj. Neviděl jsem tě z okna.“ Přelétl mezi námi pohledem.
„Hrajeme s Palem takovou hru, ve který kletby….“ Začal jsem, ale Palo mi položil ruku na rameno.
„Hej, Ri. On to ví.“
Pohlédl jsem na Tima. „Cože?“
„Vím to,“ potvrdil. „Protože jsem taky prokletý.“
Zamračil jsem se. „A ty… Palo…“
Palo se trochu nervózně zasmál. „Pojďte dovnitř. Oba dva.“
15. Hledal mě kvůli vlastním výčitkám
15. 12. 2023
„Pasi,“ vydechl jsem a opřel se dlaněmi o kolena, abych popadl dech. Zvedl hlavu a překvapeně mě pozoroval. „Četl jsem tvůj příběh.“
Na moment zavřel oči, a pak se postavil. „Promiň, že jsem ti řekl, že jsem tě hledal, protože jsem tě měl tolik rád.“
Zavrtěl jsem hlavou. „Ne. Chci ti říct, že je mi to jedno. Tohle je vlastně o dost uvěřitelnější. Uběhlo tolik let.“
Povzdechl si. „Nemysli si, že tě nevidím rád. Jenom…“
„Jenom co?“
„Jenom to prostě není stejný. Nejsi malý kluk, stejně si na mě ani na svoje dětství v Hetce nepamatuješ, a…“
„Chci si vzpomenout.“
„I když se ti to povede, tak to nebude stejný.“
Kývl jsem. „Protože tu není Nea, co?“
16. Přišla v pravý čas
16. 12. 2023
Najednou se ozval výkřik. Byla to Laura. Obrátil jsem se a musel se pousmát, i když mě zároveň děsilo, jak moje milovaná vypadala. Taimi přišla v pravý čas, krásná, bělostná jako sníh, který padal kolem, a vypadala velmi, velmi naštvaně. V první chvíli jsem si pomyslel, že bych si nepřál, aby se tak dívala na mě, ale pak mi došlo, že na mě by tak nikdy nehleděla. Nebyl to pohled naštvaného člověka, byl to pohled, který odsuzoval všechna ta podřadná stvoření před sebou.
„Bohyně Taltajo,“ vydechl jsem a zopakoval to ještě v udgunštině. Joki zřejmě splnil svou část úlohy, protože Taimi nikdo neprozradil. Vypadali překvapeně, ale to si piloti a vojáci mohli vyložit tak, že sami nečekali příchod skutečné bohyně Taltaji. „Odpusťte, že jsem mluvil o bozích.“ Na chvilku jsem zapomněl, že je to Taimi a uklonil se jí. Až pak mi došlo, jak je to zvláštní. Ona ale nezaváhala.
„Ticho, smrtelníku. Vy si dovolujete ničit tuto nádhernou přírodu?!“ Její hlas trochu připomínal ten Jyrkiho, když zmrazil Kaunis. Možná je dobře, že jsem u té proměny nebyl, musela být nepříjemná. „S těmi hloupými stroji?!“ Přikrčil jsem se. Zněla vážně děsivě. A pak se to stalo. Natáhla ruce do vzduchu a dosud nevinné vločky se začaly seskupovat. Zamračil jsem se. Jyrki musel být poblíž, ale tohle muselo být na něj příliš. Vždyť zatím skoro zmrazil na dálku jen hrnec s rýží a to omylem. Poté sníh začal dopadat, ale něco bylo zle. Pálil. Proměnil ho v ledové střely.
„Už se nikdy nevracejte!“ zvolala.
17. Pořád jsem ji tolik potřeboval
17. 12. 2023
Po chvíli vstala a vzala mě za ruce. Táhla mě do ložnice, kdysi naší společné ložnice. Nic z nábytku v ní jsem zatím nedokázal vyměnit, aby mi to Lauru tolik nepřipomínalo. Teď jsem za to byl rád. Ona však vůbec neuhnula pohledem, aby si toho všimla, dívala se jen na mě.
Začínalo mi být jedno, jestli jen nechce mluvit. Povalila mě na postel a stále mě líbala. Její rty byly horké a nedočkavé, její pohyby rychlé a nesoustředěné, jako by se měl za pár sekund rozpadnout svět. Nechal jsem ji, aby mi vjela prsty pod tričko, aby nás oba svlékla, aby mě hladila a dotýkala se mě na citlivých místech. Nedokázal a nechtěl jsem jí odolat.
Začal jsem se bránit, až když jsem pochopil, o co se celou sobu snaží. „Počkej. Někde bych ještě měl mít kondom. Tentokrát snad nebudeme mít tolik smůly a bude fungovat.“
Položila mi dlaň na tvář. „Smůly? Já už nemám důvod se tomu bránit.“ To mě probralo. Jemně jsem ji odstrčil a obrátil se k ní zády. Objala mě zezadu. To mi bylo příjemné, ale když se pokusila o něco více, odehnal jsem ji.
„Co se děje? Nebyla by to pro tebe přece žádná starost.“
„Možná chci, aby to pro mě byla starost, víš,“ odvětil jsem.
18. Že jsi takový, jaký jsi
18. 12. 2023
Pasi se zasmál a ukázal nahoru. Zavrtěl jsem hlavou. Až teď jsem si všiml, jak se ve skrytu skal krčí barevné domy obkládané dřevem a vede k nim jen úzké, zato dlouhé schodiště vytesané do skály.
„Řekni mi, že nebudeme šlapat všechny ty schody,“ zaúpěl jsem.
„Bez obav. Je jich jen sto dvacet sedm,“ zazubil se.
„Lidi z Hetky musejí být šílení,“ prohodil jsem.
„Už chápeš, proč nikdo moc neodchází ani nepřichází? Hetka není město, ale životní styl. Pojď. Schody jsou jen začátek.“
Myslím, že kdybych získal odvahu se zeptat, co tím chce říct, ztratil bych odvahu tam vůbec jít. Pokračovali jsme mlčky až ke schodišti. Zhluboka jsem se nadechl a vykročil.
Vyšel jsem sotva deset schodů, když to přišlo. Záblesk v mé mysli, mlhavý, ale přesto tam byl. Věděl jsem, že je to skutečné. Cítil jsem to, stejně jako tehdy, když nade mnou prolétl pták. Vrátila se ztracená vzpomínka. Muž a malý kluk, zadýchaně se smáli, když se předháněli, kdo dřív vyběhne všechny schody. Obrátil jsem se na Pasiho.
„Závodili jsme tady spolu.“
19. Nikdy nebudeš ani trochu jako on
19. 12. 2023
„A co můj pravý otec?“
Venla zavřela oči. „Žádný jiný otec není. Chtěla jsem tě chránit. Kdyby Otssi věděl, že jsi jeho syn, dovoloval by si k tobě ještě víc.“
Jyrki se prudce zvedl a mě zachvátila panika. Tohle nezvládne. „Ne. Ne, prosím, že to není pravda.“
Venla se přikrčila. „Přesně proto jsem to nikdy neřekla ani tobě. Věděla jsem, že to špatně poneseš.“
Jyrki vrtěl hlavou. Pokusil jsem se ho vzít za ruku, ale vytrhl se mi. „Chci být sám. Jdu za psy,“ zavrčel.
„Jdu s tebou. Nechci, aby se stalo to, co minule.“
Jyrki si setřel slzu, která mu stékala po tváři. „Pasi rozhodně nepřijde. Nech mě.“
20. Je to můj bratr
20. 12. 2023
„Kesö, já… moc bych si přál vědět, co se stalo mezi tebou a Palem.“
Ušklíbla se založila si ruce na prsa. „Aha. Tak odtud vítr vane. Poslal tě… proč vlastně?“
„Ne ne, Palo o tom ani neví. Nechce tě vidět, už nikdy. A já… tak nějak chci znát i tvoji verzi toho příběhu.“
„Proč?“
Sklopil jsem hlavu. Teď přišla ta část, kdy se mi vysměje. „Protože jsme si kdysi byli blízcí.“
Přesně jak jsem očekával, rozesmála se. „Bylo fajn si mít s kým hrát. To je celý. Podívej, tohle začíná být divný. Radši půjdu.“
„Kam?“ zeptal jsem se naprosto automaticky. Potřásl jsem hlavou. „Promiň. Nic mi do toho není.“
„Za rodiči,“ odvětila stále s náznakem pobavení. „Víš, dobrej vztah s nima něco stojí. Třeba trochu času.“ Mlčel jsem. Chystal jsem se rozloučit, ale Kesä k mému překvapení pokračovala. „Palo se o to ani nepokusil. Nepokusil si k nim najít cestu. Vím, že to, co se stalo ohledně jeho orientace, bylo fakt zlý, ale předtím. Nikdy se nepokusil jim vyhovět. Ale ani se od nich odpoutat.“