Antiliiny příběhy

Tento příběh je inspirován stejnojmennou písničkou, tedy Last Train od Smokie. Smokie už skoro neposlouchám, ale je příjemná nostalgie vracet se k jejich hudbě. V tomto příběhu se řeší téma, jestli dětská přátelství mohou vydržet do dospělosti a okrajově i smrt blízkého člověka (alespoň vím, že Mirja není první, kdo se z tohohle důvodu bojí vlků).

Jinak, tento střípek je velmi starý, z roku 2016, což znamená několik věcí. Bylo mi cca 17 a podle toho to taky vypadá. Ne že by to bylo vyloženě špatné, jen ten hrdina je totální pablb a ňouma, což v té době byli všichni mí. Zadruhé, a to mi přijde strašně vtipné, se tam objevuje postava jménem Moana, ale přísahám, že jsem o té Disneyovce (V češtině Odvážná Vaiana, skvělá pohádka, doporučuju i dospělým) neměla ani tušení, ona myslím dokonce ještě ani nevyšla. A zatřetí, já tehdy byla posedlá vlaky, z toho mě částečně vyléčilo až bydlení na vysokoškolské koleji a ježdění domů každý týden, a tady to jde hodně vidět. Ale pořád miluju vlaky, protože jsou cool a protože mi v nich na rozdíl od autobusů nebo aut nebývá zle. Tento příběh byl jinak původně trochu gamebook, na konci obou částí si čtenáři vybírali z možností, ale ty mi přijde zbytečné dávat, když ten příběh už nebude pokračovat.

Malinká poznámka: Možná, ale fakt jen možná jsem našla způsob, jak pokračovat. Třeba ten příběh fakt rozjedu znovu. Ale pokud ne, tak tu alespoň máte tak nějak uceleně jeho začátek. Víc toho momentálně nemám.

Tento střípek je začátek příběhu, který vznikl slepením dvou mých starých nápadů (já se totiž ve skutečnosti strašně vykrádám). Jestli mě ještě někdo zná z doby před cca 12-13 lety, tak oba hrdinové jsou z příběhu z té doby, Kovbojové lásky nebo Silnější než krev (ani jeden už nenajdete, ale ten druhý můžu zájemcům poslat na e-mail). Nemají s nimi teda nic společného, ale vznikli z nich. A pozor, nemyslím tím Sadnela, jen Gira a ještě jednu postavu, která se objeví ve druhé části. No, a druhá část vznikla ještě dávno dávno předtím, a to jsou aniory. Tehdy se jmenovaly jinak, ale jsou o v podstatě takoví ezo pegasové.

Tenhle příběh měl být o tom, jak se Gir učí spolupracovat se svou klisnou, a také o postupném sbližování s hlavní hrdinkou, ale nemám opravdovou zápletku a to je ta věc, na které příběh ztroskotal. Kromě toho jsem ho napsala v období, kdy mě přepadla nostalgie a na chviličku jsem se vrátila k ručnímu psaní, ale to přepisování je pro mě pak peklo. Dokonce mám jeden dokončený a podle mě hodně dobrý příběh, ale musela bych ho přepsat a nemůžu se do toho dokopat. Ale třeba ho tu v dohledné době budete mít. Takže, abych to uzavřela, i přepsat ty dvě části je pro mě výzva. 

Pokud by vás zajímalo, jaké písničky si u toho pustit, tak konkrétně tenhle nápad má celý playlist. Nejzásadnější jsou ale Maybe I, Maybe You a She Rides Wild Horses, podle těch to všechno vzniklo.

Tento střípek měl být začátkem delšího příběhu, ale nemyslím si, že ještě někdy budu pokračovat. Napadlo mě to u poslechu písniček, konkrétně hlavně The Cage od Sonaty Arcticy, a Sleepwalking od Avantasii a byl to takový impulzivní nápad. V kleci je pracovní název, ale pro účely tohoto střípku je podle mě dostatečný. A co si zde vlastně přečtete? Začátek příběhu o výběru mezi povinností a láskou (jakéhokoli druhu) a o síle lidského ducha. Odehrává se v Joiseenu, státu, kam jsem zasadila i Plamen a Nebeské moře, ale jinak s nimi nemá nic společného.

Pozor, následující  odstavec je spoiler, pokud nechcete vědět konec, přeskočte hned na příběh. Já úplně nevím, co přesně se mělo dít dál, ale vím, jak to mělo skončit. Matti tu náčelnici opravdu nezabil, ale má docela dobrý důvod, proč nikomu neřekl, kdo to byl. Byl to totiž Taavi, ale v nějakém stavu změněné mysli, nejspíš v náměsíčnosti. Neřekl to nejen proto, že ho má rád a chtěl ho ochránit a nechtěl, aby si to vyčítal, ale také nechtěl, aby kmen vedl někdo jiný než Taavi, protože nikdo vhodnější tam prostě není. Nakonec to prozradil, ale ne Taavimu, Henrimu, čímž se stali ti dva spojenci a nakonec se Taavi neměl nikdy dozvědět, jak to bylo, a Matti se měl nakonec zase stát plnohodnotným členem kmene.