Antiliiny příběhy

 „Nepotřebuješ jíst, nepotřebuješ to jablko,“ povzdechl si Gir.

„Ty ho taky nepotřebuješ,“ zazněla mu odpověď v hlavě. „Hlad nemáš. Jíš ho jen proto, že ti chutná.“

„To je jiný.“

„V čem je to…“ Klisna náhle zmlkla.

„Co? Došly ti slova?“ rýpnul si Gir. Popravdě byl nervózní. Sadnel ho poslal na tržiště a varoval ho, že má být mezi prvními, aby se dostal k nejčerstvějšímu masu. Jestli ho tady najde, jak tupě zírá před sebe a bude muset přiznat, že se hádá s Foax o jablku, místo aby splnil tak primitivní úkol, bude zklamaný. Nikdy se na Gira otevřeně nezlobil, ale neměl pochopení pro to, že se ani po pěti letech se svou aniorou nedokázal domluvit. Stále mu opakoval, že chyba je v něm, že aniory takto chybovat nedokážou, ale Gir dělal všechno, co mohl, a stejně to nebylo dost. Nynější situaci by samozřejmě mohl vyřešit ignorací, jenže když máte něčí hlas přímo v hlavě, těžko se ho ignoruje. Nebo by jí také mohl jablko dát, ale to by vyhrála. Zase.

„Gire,“ oslovila ho Foax s nezvyklou vážností. „Nevím, co se děje, ale cítila jsem něco… Zkrátka si dávej pozor.“

„Řekneš mi alespoň, na co mám dát pozor?“ broukl otráveně. Až když na něj neznámá kolemjdoucí s velkým podivem pohlédla, uvědomil si, že to řekl nahlas.

„Abys nevyslovoval svoje myšlenky před ostatními.“

„Foax,“ povzdechl si. „Když mi řekneš, na co si mám dát pozor, dám ti to jablko.“

„Teď, když jsi ho už ožužlal?“

„Já jsem ho… koupím ti nové,“ protočil oči a zaškaredil se na svou klisnu. Tady ve městě vypadala jako každý jiný obyčejný ryšák, ale byla to jen iluze. S těmi slovy si konečně vyhlédl stánek s masem a soustředil se jen na vybírání nejlepších kousků. Koupě se poměrně podařila, protože přišel opravdu brzy ráno. O pár stánků vedle skutečně koupil jablko a nešetrně ho strčil klisně pod pysky.

„Tohle si bude Sadymu vysvětlovat sama, proč utrácíme peníze za jablko.“

„Nezjistí to.“

„Prosím tě, zrovna teď je určitě někde kolem nás tak deset anior. Má nás pořád pod dohledem.“ Vyšvihl se na hřbet své klisny.

„Abychom se nevymkli kontrole,“ hlesla Foax odevzdaně.

„Nezačínej s tím zase.“

„Netvrď mi, že to vážně nevidíš, jak nás ten ranč ničí. Myslela jsem si, že to prospěje alespoň tobě, proto jsem ho tehdy nespálila na uhel, ale nejsi šťastný.“

„Nepokoušej se mi tvrdit, že ti kdy šlo o moje dobro.“

„Já tě mám ve skutečnosti ráda, Gire. Kdyby to tak nebylo, nikdy bych se nenechala na ten ranč odvléct. Aniory si váží svobody víc než čehokoliv jiného vyjma svého jezdce, to byls měl vědět.“ Gira to vyvedlo z míry natolik, že málem spadl z jejího hřbetu, když za městem vzlétla. Nikdy mu nic takového neřekla.

„Na ranči o tom nemluvím,“ vysvětlovala. „Nejsem si tam jistá, kdo další náš rozhovor slyší. Ani tady si nejsem jistá, ale kdo ví, jak dlouho nás ještě bude pouštět ven.“

„Dokud něco neprovedeme.“

„Ty víš, že dřív nebo později něco provedeme. A právě proto o tom s tebou chci mluvit teď. Prostě odleťme, Gire. Všude už na nás zapomněli, nebudou nás hledat. Nechci po tobě, abychom dělali ty věci, co předtím, i když to byla zábava, ale můžeme si jenom tak létat.“

Gir stiskl čelisti. „Sadnel nás chrání. Kromě toho, lidé potřebují jíst, pít, spát a jsou celkem zranitelní. Nejsem si jistý, že se o sebe zvládnu postarat.“

„Já se o tebe postarám. Ale to bys mi musel věřit.“ Foax rozhořčeně prudce máchla křídly, až Gir lehce zavrávoral. „No tak. Udělala jsem někdy něco, co jsi vyloženě nechtěl?“

„Nevím, jestli vůbec můžeš udělat něco, co vyloženě nechci, aniž by tě to zabilo,“ poznamenal.

„To nevím ani já, ale také nevím, jestli to náhodou nefunguje i naopak. Kdybys udělal něco vyloženě proti mé vůli, kdo ví, jak by to dopadlo.“

„Třeba ti nekoupil jablko, viď?“

„To není legrace, Gire,“ napomenula ho aniora, ale přísahal by, že v jejím hlase zaslechl náznak pobavení.

Když se přiblížil k ranči, cítil, jak se Foax pod ním napjala. „Co se děje?“ zeptal se jí.

„Znovu to cítím. To, co ve městě. Je tady nový letec. Ale… něco je strašně špatně.“

„Jak špatně?!“ naléhal, zatímco Foax obkroužila oblouk, aby mohli lépe vyhodnotit situaci. Klisna ani nemusela odpovídat. Viděl jakousi postavu, jak překračuje magickou bariéru ranče. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, to místo sice lidé obvykle podvědomě obcházeli, ale někteří jezdci ho mohli nevědomky projít. Jenže pak byli lehce dezorientovaní, protože iluze jim sice odstraňovala překážky z cesty, aby do ničeho nenarazili a nic neviděli, nebo je přetvářela v něco jiného, nicméně se občas zasekla, například se přestaly pohybovat listy iluzijního stromu nebo sem tam probleskla křídla anior začarovaných do obyčejných koní, ale ta postava šla na jistotu přímo k obydlí, které by měla buďto vůbec nevidět nebo ho vnímat jako starý shnilý strom. Většina lidí však na stromy neklepala. Foax se střemhlav vrhla dolů, aby ochránila jejich ranč. Sice se neměla ukazovat, stejně jako Gir, přestože je oba chránila magie, ale jejich domov a možná i Sadnel, pokud byl uvnitř, byli v nebezpečí. Foax sedla na zem za osobu, která se bleskurychle otočila a chystala se klisnu probodnout nožem, který však hned schovala.

„Ahoj,“ řekla a lehce se anioře uklonila.

„Vidíš, ona má ke mně úctu,“ poznamenala klisna směrem ke Giorovi.

„Jdi do háje,“ zamručel a dále se soustředil na dívku, i když ta ho ignorovala.

„Nechci ti ublížit. Jsem Mita, copak si mě nepamatuješ?“

Gir toho měl plné zuby a seskočil z hřbetu. Plavovláska poděšeně ucouvla, takže hádal, že si ho předtím nevšimla. „Já si tě nepamatuju.“

Přejela ho pohledem. „A ty jsi kdo?“ Znělo to hodně chladně.

„Spíš kdo jsi ty. Já tady pracuju.“

„Tak to asi těžko. Majitel toho ranče je můj otec a vím, že by sem nikoho cizího nepřijal.“

„To já vím taky. Je… počkej. Sadnel nemá děti. Vždyť ani nemá ženu!“

„Samozřejmě že má dítě!“ namítla a znovu vytáhla nůž. „Vypadni, nebo tě vykuchám.“

Naklonil hlavu na bok. „Ty vážně nevíš, kdo jsem, viď?“

„Ne a nezajímá mě to.“

„No, prozatím ti bude stačit, že by ses mě měla bát. Ale… Sadnelovi bych neublížil, a jestli jsi jeho dcera, tak… Ááá, prostě pojď dovnitř,“ vyzval ji a pohlédl na Foax, která lehce pokývla. Zajímalo ho, jestli ona dívku opravdu zná. Ostražitě pozoroval, jak schází do předsíně a rozhlíží se. Stále svírala nůž, ale věděl, že ho nejspíš jen zapomněla schovat. Kráčela jistě, on to však ani nepotřeboval jako důkaz. Musela mít se Sadnelem něco společného, když dokázala vidět za iluzi.

„Pracuju tu pět let a nikdy jsem tě neviděl,“ začal rozhovor.

Otočila se k němu a tvářila se vzdorně. „Nebudu ti vyprávět svůj životní příběh.“

Pokrčil rameny, i když se v něm vřela krev. Jestli se tady něčemu naučil, tak klidu, i když zrovna předstíraný klid a vztek za ním by aniory vycítily.

„Kde je táta?“ zeptala se ho dívka, zatímco stále zpracovával své emoce. Alespoň že mu do toho nekecala jeho klisna.

„Nejspíš na cestě od holiče.“

Plavovláska se bolestně usmála. „Kdysi ho upravovala máma.“

„Jeho nebo tvoje?“

„Moje,“ blýskla po mě zlostným pohledem. „Kdy bude zpátky?“

„Popravdě už by…“ Najednou se ozvaly vrzající dveře. „My o vlku a vlk je tady.“

„Gire!“ ozval se známý hlas. „Ty už si s Foax zase povídáš nahlas? Víš o tom, že slyší každou tvou myšlenku, že jo?“

„Ne. Nemluvím s Foax,“ odpověděl.

„Říkal jsem ti, ať tu nikoho nevodíš! Vždyť…“ Vešel do místnosti a zarazil se. Gir potřásl hlavou a protáhl se kolem něj. Zaprvé vycítil, že si spolu ti dva mají co říct, a zadruhé se cítil ponížený, že se k němu Sadnel choval jako k dítěti před někým dalším. Nakonec odevzdaně vyšel ze dveří a bez zeptání vylezl Foax na hřbet.

„Odnes mě někam daleko,“ požádal ji.

„Měla bych tě za tu drzost shodit, víš to? Máš o to poprosit.“ Gir neodpověděl, jen ji objal kolem krku. „Gire,“ oslovila ho přísně. „Sadnel tě miluje. Nedává to najevo, ale to, že našel svou dceru, na tom nic nemění. Nepřestane tě mít rád.“

„Nahradí mě.“

„Ne, to není pravda.“

Gir si odfrkl a trochu se odtáhl. „Takže je to vážně jeho dcera? Ty ji znáš?“

„Já ne, ale ostatní aniory ano. Když jí bylo deset, to bylo tři roky před tvým příchodem, její matka i s ní odešla do většího města, protože… nikdy neměla aniory ani magii ráda, popravdě ji to dost děsilo. Proč si vybrala zrovna Sadnela, to je záhada, ale každopádně s sebou vzala i Mitu, která se s tím tak nějak smířila. Jenže její matka teď zemřela na otravu krve a ona neměla kam jít.“

„Takže jsem byl náhrada za Mitu?“

„To je vážně to jediné, co si z toho vezmeš, Gire?“

„Tvrdil mi, že žádnou rodinu nemá.“

„Možná se smířil s tím, že už je nikdy neuvidí.“

Gira náhle něco napadlo. „Ty jsi to celou dobu věděla? Věděla jsi, že mi lhal?“

„Ne. Ale i kdyby, bylo by to pro tvé dobro.“ Gir znechuceně slezl z jejího hřbetu a začal obcházet ranč. Možná měla ve světle nových skutečností Foax pravdu. Možná by měli zkrátka odletět a žít svobodně. Sadnel už ho nebude potřebovat.