Archiv
Nalezené příspěvky
9. Chce nás zabít
2. 6. 2021
„Chce nás zabít," zavrčel. Překvapeně jsem na něj pohlédl a naklonil se k mapě.
„Kdo?" zeptal jsem se.
„Ten dědek. Koukni, tu je obrovská skála, kterou bychom asi těžko přelezli nebo obešli, a tu je les. A mezi nima je akorát jezero. To znamená, že po nás chce, když nemáme jít kolem lesa... že máme jít kolem skal. Takže po jezeře."
„Po jezeře?" nechápal jsem stále.
„Chce po nás, abychom šli po jezeře. Bude zamrzlý a mělo by udržet i sáně, ale jestli všichni spadneme do vody, tak jsme v prdeli. Kolem skály to nejde, na sáně je tam málo místa a málo sněhu." Odmlčel se. „Ještě pořád ho chceš poslechnout?"
Devátý dopis
2. 6. 2021
Já: Jyrki.
Neušlo mi, jak Tuivo zvedl zrak a jemně se usmál. Fandil mu?
Já: Taky tě fascinuje ta jeho tajemnost?
Tuivo: No…
Já: Bylo by hrozně super od něho mít autogram, ale nedal by mi ho, že. Zajímalo by mě, jakej doopravdy je. Podle mě je hodnej, jenom uzavřenej. Všimli jste si toho divnýho způsobu, jakým jede? Jako by byl úplně klidněj, jako by ani nezávodil, ale jenom si vyjel na projížďku, žádnej spěch, a stejně je celkem úspěšnej…
Ylermi: Jejda, Auri, tohle je marketingovej tah, ta jeho tajemnost, chápeš? Je zajímavej tím, že je kolem něho oblak tajemství, jinak je prostě průměrnej. Jinak ale dávám šestku. Za to pozérství. Vzhledově není přímo hezkej, ale je roztomilej.
Já: Jako jo. Asi nemůžu být objektivní, mně se prostě líbí, jak ho očividně totálně nezajímá, jak vypadá. Mně prostě přijde fajn. Devítka.
Ylermi: To nemyslíš vážně. Devítku nedostal ani Aino. A to je hezkej sympaťák, sama jsi to řekla.
Já: Ale není kolem něho to tajemno.
Ylermi: Myslíš ten marketingový trik.
10. Prostě ho odepiš
3. 6. 2021
„Ten vůl..." zavrčel a postavil se. Otočila jsem se a došlo mi, na co ta nadávka byla mířená. Jyrki se nějakým způsobem ocitl až moc blízko druhému břehu. Až moc blízko lesu. Tuivo si protřel oči. „Hej!" zakřičel. „Zpátky!" Psi na něj zvědavě koukli, ale jinak se nic nezměnilo. Z Tuivových úst uniklo ještě několik nadávek. Panikařil.
„Vždyť šamanům stejně nevěříš," namítla jsem tiše.
„To je ale úplně jedno! Zůstaňte tady!" zavrčel a s posledním zaváháním se rozběhl za svým kamarádem. Poslední dvě slova byl zřejmě povel psům, kteří byli zřejmě naučení, že ho mají poslechnout za všech okolností. Žalostně kňučeli.
„Tuivo!" zakřičela jsem na něj. „Vždyť se něco stane vám oběma!" On mě ale neslyšel, nebo mě možná nechtěl slyšet. Bezmocně jsem pozorovala, jak míří k Jyrkimu. A pak se to stalo. Ozvalo se děsivé zapraskání. Led se propadl a ztratila jsem z dohledu Jyrkiho. Lehl si? Postavila jsem se na roztřesené nohy. Ne, nelehl si, zřejmě to nestihl. Propadl se. Propadl se pod led. Tělem mi projela vlna mrazu. To bylo hodně špatné. Přesměrovala jsem pohled na Tuiva, který zůstal stát beznadějně daleko od svého kamaráda.
Opatrně jsem k němu přešla a objala ho zezadu. Třásl se. „Prostě ho odepiš," zašeptala jsem. Trhl sebou.
„Co?" zašeptal.
„Prostě ho odepiš. Když ho teď zkusíš zachránit, tak se tam nejspíš propadneš také. Ta věštba..."
Prudce mě odstrčil a zavrtěl hlavou. „Tohle jsi prostě neřekla." Nejspíš se konečně probral z transu. Zamířil rychlými kroky k saním. Popadl cepín, na který jsem předtím málem spadla, a odvázal z něj lano.
Desátý dopis
3. 6. 2021
Asta: Hele, jednu věc bych si ještě chtěl vyjasnit. Slíbili jsme si, že si nebudeme lhát.
Já: Máš pocit, že ti lžu?
Vzal mě zase za ruku. Odolávala jsem nutnání mu říct, aby mě políbil, tvářil se tak vážně, že mi to nepřišlo vhodné.
Asta: Ne, to ne. Akorát se mi moc nelíbí, že se beze mě taháš s partou.
Já: Tomu nerozumím. Je jasné, že vždycky nebudeme vyrážet všichni společně. Kdybych všude chodila jenom s tebou, tak by Joni všude chodil s Tyyne, Ylermi s Palem… to prostě nejde, někdy spolu chtěj být lidi sami. Taky jsi myslím šel předevčírem sám s Jonim, ne?
Asta: Jo, na koncert.
Já: Tak v čem je to jiný?
Asta: V tom, že ty jsi holka.
Já: Jejda, to fakt? Jedinej důvod, proč nikam nechodím s Tyyne sama, je ten, že ji nemám kdovíjak ráda. A jiná holka v partě není.
Asta: Byla jsi na závodech s Ylem a Tuivem. Proč jenom takhle?
Já: Protože nikdo jiný nemohl. Vždyť jsme tě zvali, ale tys byl v práci. Hele, jestli sis nevšim, tak Yl po holkách moc nejede.
Asta: Jo, já vím, ale co Tuivo?
Já: Ten je divnej, prosím tě. Asto, mimo Tuiva se s nima kamarádíme už roky. To, že teď spolu chodíme, neznamená, že tě budu podvádět nebo něco.
Asta: Tak fajn. Jak myslíš.
Já: Chápu, že normální lidi na sebe žárlí, ale co… si zkusit věřit? Prosím. Dlouho jsem přemýšlela, jestli s tebou chci být, takže se tě teďka jenom tak nevzdám.
Asta: Já nevím. Nemůžu se toho zbavit. Mám strach, že o tebe přijdu kvůli jinýmu.
Já: Není se čeho bát. Nikoho jinýho než tebe nechci.
11. Nech to na mně
12. 6. 2021
A pak se pokazilo. Úplně všechno. Ucítil jsem pod sebou podivné škubání. Co nejrychleji jsem zastavil roztřeseným, ale hlasitým „stop", ale stejně zbytek spřežení jednu z fen chvíli táhl po břiše po zemi. Žalostně kňučela. Seskočil jsem a přispěchal k ní. Co nejrychleji jsem se snažil ji vyprostit z postroje, ale jen ležela a nešťastně na mě hleděla.
„Titto," zašeptal jsem a neměl daleko k pláči. Kolem feny byla krev. Netušil jsem, co se stalo, ale sevřelo se mi srdce. Mohl jsem za to. Kdybych nezrychlil, nebo dokonce opravdu vyjel z trasy, nic by se nestalo. Ublížil jsem jí. Třásly se mi ruce. Ostatní psi netrpělivě přešlapovali. Bál jsem se, že začnou znovu tahat.
Ozvalo se jakési zasvištění. Zjevil se přede mnou nějaký zrzavý muž. Věděl jsem, že je to jeden z těch, kteří na nás dohlížejí, cestou jsem ho minul. Pamatoval jsem si, že mi ukázal zdvižený palec a usmíval se. Teď se ale neusmíval ani trochu. Rychle si sundal lyže a klekl si vedle mě.
Jedenáctý dopis
12. 6. 2021
Tyyne: K věci? Mělo mi dojít, že jsi mě asi nepozvala jenom tak.
Já: To fakt ne. Je to trochu osobní, takže mě klidně pošli do háje, jasný? Vím, že se ti dá věřit, takže prostě… jak fungujete s Jonim?
Tyyne: No… řekla bych, že dobře. Proč? Říkal ti něco jinýho? Jestli jo, tak toho magora uškrtím za to, že mi to neřekl přímo.
Já: I kdyby mi to řekl, tak víš, že bych ti to neřekla. Ne, jde prostě o to, že Asta je… hrozně super, ale občas po mě chce nějaké věci a já nevím, jestli s tím úplně souhlasím.
Tyyne: V sexu?
Já: Co? Ne, ne, my jsme spolu ještě nespali. Ne. Prostě… Ani spolu pořádně nechodíme, a on po mě třeba chce, abych se přestala sama scházet s kluky z party. Přitom… já nevím, vždyť se známe roky. Navíc to řekl po tom, co jsem byla akorát s Ylem a Tuivem.
Tyyne: A ty se mu divíš? Trávíš s Tuivem až podezřele moc času. A dost často, i když se scházíme všichni, tak s ním venku kouříš a kecáte a všechno.
Já: Ale… Tak to není. S Jonim jsme se dohodli, že mu pomůžeme se začlenit do tohohle světa.
Tyyne: Soráč, ale k čemu ti to je? Jakože, já proti němu nic nemám, a právě mi přijde, že se ho snažíte změnit.