7. Nemáš to pod kontrolou
Došli jsme na místo, tím jsem si byl naprosto jistý, ale místo vyhlídky a malého domku, ve kterém sídlil hlídač, tu stala obrovská budova částečně bez střechy. Chtělo se mi plakat, ale raději jsem se jen bezradně koukl na své přátelé a pokrčil rameny.
„Byla jen otázka času, kdy z tohohle geotermálního pramene udělají turistickou atrakci. Je mi to líto.“
„Co myslíš, že přesně udělali?“ zeptala se Taimi zvídavě. Bodl mě osten výčitek. Tohle byl usmiřovací výlet pro ni, aby věděla, že nám na ni záleží.
Povzdechl jsem si. „Většinou z toho udělají bazén. To je… umělá vodní plocha. Ta střecha se dá asi zaklopit, ale dneska je hezky, tak to nechali otevřený. Vzduch je sice studený, ale voda má nejmíň třicet stupňů.“
„Bohové,“ vydechla.
„Jo. Je to na jednu stranu bezva, ale na druhou to zničilo kus přírody. Pojďme pryč.“
Jyrki, který doteď mlčel, si odkašlal. „Je to fakt tak moc drahý?“
„Ser na to. Myslel jsem, že vás vezmu k prameni.
„Ale… já o to stojím, namítla Taimi tiše.
Pousmál jsem se. „Taimi, bude tam dost lidí. Nemyslím si, že by to pro tebe bylo komfortní“
„Chybí mi plavání,“ povzdechl si Jyrki.
„Stejně nemáme plavky,“ podotkl jsem, ale bylo to snad vůbec poprvé, co si Jyrki řekl, že by něco chtěl. Pohlédl jsem na Taimi a doufal, že přece jen rozhodne, že jdeme pryč, ale ona se jen usmála. Musela vědět, že Jyrki udělal něco zásadního. „Leda že by je tam půjčovali. Podívám se na přesný ceny, jo? Ale nic neslibuju. Nemusíte za mnou.“ Nechtěl jsem je zbytečně vystavovat lidem, pokud bychom sem nešli. Naposledy jsem zaváhal, ale chtěli tam jít.
Vešel jsem do vyhřáté haly obložené kamenem. Kromě vyhřívaných sedaček, květin, světel ve tvaru lastur a recepce tady nic nebylo, ale působilo to útulné. Všiml jsem si i dveří do sprch a do převlékárny i s půjčovnou plavek a jiných potřeb. Přelétl jsem očima pár hostů, jak rodin, tak party mladých lidí, a podíval se na recepční. Zaregistrovala můj pohled a mile se usmála. Byla vlastně celkem pěkná, se svými plnými rty, uhrančivýma zelenýma očima lemovanýma hrubými linkami, světle hnědými vlasy spletenými v copech a modro-bílou uniformou, která ji zvýraznila ženskou postavu. Oplatil jsem ji úsměv a soustředil se na ceny.
Stále jsem na sobě cítil její pohled, což mě překvapovalo. Po týdnech v horách jsem musel vypadat hrozně, ale možná měla slabost pro muže z divočiny. Ceny se mi však opravdu nelíbily. Kdybychom to zaplatili, museli bychom okamžitě jít pracovat. Nemohl jsem dovolit, abychom byli tak kriticky bez peněz. Prohlédl jsem si ceník ještě jednou, jako by se za těch pár vteřin mohl změnit.
Nezměnil se, ale všiml jsem si kolonky, za kterou byla bezmála o polovinu nižší cena. Studentská cena. Sice ani jeden z nás nechodil na univerzitu, ale věk jsme na to měli. V hlavě se mi zrodil plán. Zhluboka jsem se nadechl a opřel se lokty o recepční stůl. Usmál jsem se a nasadil měkký, laskavý hlas.
„Zdravím.“
„Dobrej den, co si přejete?“ Byla ze mě nervózní.
„Mohl bych si vymyslet nějakou výmluvu,“ začal jsem. „Ale popravdě… naposledy jsem tu byl, když to ještě byla jenom vyhlídka. Chtěl jsem tu vzít kamarády, ale nemáme dost peněz, tak jsem myslel…“
„Ne. Slevu nedostanete,“ odtáhla se. Část mě to chtěla vzdát, ale ty její pohledy přece něco znamenaly.
Risknul jsem to s tykáním, obvykle pak byli lidé přátelštější. „Moc mi na nich záleží, víš. Moc tady chtějí, ale jdeme z hor a moc jsme si toho nevzali. Jestli nechceš zaplatit v psích chlupech.“
Trochu se zasmála. „No, nevím, jestli bych vás tam takhle mohla pustit. Jak dlouho jste se nemyli?“
„Určitě tady máte sprchy, ne?“
„Jasně že jo.“
„A kdybych tě pozval na kávu, tak bys nás tam, tři studenty, pustila?“
Usmála se. „To tě to o moc levněji nevyjde. Končím za tři hodiny. Dýl tam ani být nemůžete.“ Kývl jsem a položil peníze na pult. Dala mi tři vstupenky, levné vstupenky. Otočil jsem se a úsměv mi zmizel ze rtů, protože Jyrki a Taimi stáli asi dva metry ode mě a netvářili se nadšeně. Museli slyšet každé slovo.
„Já vím, já vím,“ hlesl jsem, když jsem k nim došel. „Ale máme to za půlku.“
„Tuivo,“ zavrtěla plavovláska hlavou. „Zase jsi to udělal. Využíváš lidí ve svůj prospěch.“
Povzdechl jsem si. „Udělal jsem to kvůli vám.“
„Ale já tohle nechtěl!“ zasyčel Jyrki. „Ani Taimi. „Tuivo doprdele, já to myslel tak, že někdy do budoucna bych tu chtěl! Nechtěl jsem, abys flirtoval s recepční. A co to kafe, hm? Půjdeš s ní na rande?“
„Myslel jsem, že je to jedno. Stejně už mám vás dva, tak proč…“
„Máš nás dva! A tím to končí! Nemůžeš randit s každým.“
„Je to účelový rande.“
„Takže jí zlomíš srdce.“
„Dělám to pro vás Jyrki.“
„Jenže my tohle vůbec nechceme.“ Taimi důrazně kývla.
„Klid. Prostě se jí pak vyhnu. Žádný rande nebude. A už pojďte, užijeme si to.“
„Vrať ty vstupenky,“ přikázal mi Jyrki na jeho poměry dost chladně.
Ušklíbl jsem se. Štval mě, protože vůbec neocenil, co pro něj dělám. „Neblbni a pojď. Bude to krásný.“
„Ne, Tuivo. Tohle není správné,“ namítla Taimi. Vzal jsem ji za ruku a Jyrkiho kolem ramen.
„Špatnej budu jenom já a já to se sebou zvládnu. Chci, abyste se bavili. Nechte mě najít způsob.“
„Ty jsi tak hodnej, až jseš ve výsledku sobeckej,“ zamumlal Jyrki. „Ale… sprcha nám prospěje.“
„Jo,“ kývl jsem. Taimi naposledy pohlédla na recepční. Pak jsme se odebrali do převlékárny. Přejel jsem pohledem její postavu, ale naštěstí už jsem poznal dost holek, abych odhadl její velikost.
„Vezmi si plavky, kde je napsána velikost 38 nebo 40. Ty by ti měly být dobré.“ Vděčné na mě kývla a oddělila se od nás. My s Jyrkim jsme zamířili do panského oddělení a oba popadli volné a pohodlné kraťasy. Pak jsme čekali na Taimi a mezitím ze sebe umývali nánosy špíny. Byl jsem rád za oddělené sprchy, nevím, co by se mnou udělalo sprchovat se vedle něj. V bazénu to snad bude jednodušší.
Po chvíli před námi stanula Taimi a byla jednoduše úchvatná. Vybrala si šedé jednodílné plavky se sukýnkou, zřejmě proto, že ji byly nejbližší a cop si otočila kolem hlavy a zbytek smotala do úhledného drdolu. Nejistě se na nás usmála a já jsem pohlédl na Jyrkiho. Byl snad ještě ohromenější než já. Nikdy neviděl její nohy nebo postavu, a teď tu před ním stala, svaly se jí rýsovaly na bělostné kůži a vypadala jako vodní princezna. Ona stejně ohromeně hleděla na něj, na hladkou kůži a…Hladkou kůži. Jizvy. Stal jsem tu a odkrýval všechny jizvy a vůbec mi to nedošlo. Začal jsem couvat a rychle se balit do vypůjčené osušky. Jak jsem se přestal před nimi stydět, tak mi to vůbec nedošlo.
„Tuivo?“ oslovil mě váhavě můj přítel.
„Jděte… sami. Já… já se omlouvám.“
„Jizvy?“ hlesla Taimi. Přikývl jsem a natiskl se na sloup. Natáhla ke mně ruku. „Čekala jsem, kdy ti to dojde. Budeš celý ve vodě. Nikdo si toho nevšimne.“
„Ne!“ vyhrkl jsem. „Běžte!“
„Takhle tě tu necháme,“ namítl Jyrki a chtěl mě obejmout, ale odstrčil jsem ho.
„Nedotýkej se mě! Jsem odporný,“ sykl jsem. On se ke mně přiblížil.
„Nejsi,“ hlesl a položil mi ruce na ramena. „Jsi krásný.“ Pohlédl jsem na Taimi, a ona se usmála.
„Miluji je,“ prohlásila. Chtěl jsem něco namítnout, ale hned jsem zapomněl, co to bylo. Jyrki mě natiskl na chladné dlaždičky a začal mě prudce líbat. Nedal mi šanci vnímat svět okolo, byl tu jen on a jeho teplo. A pak se to všechno pokazilo.
„Nechte si to na doma!“ ozval se ostrý hlas. Otevřel jsem oči a viděl pár ve středním věku. Muž na nás znechuceně hleděl a žena zakrývala svým dětem oči. Chtěl jsem něco odpovědět, ale Jyrki zamumlal omluvu a někam se rozběhl. Rozrazil dveře a my jsme pospíchali za ním, rodinu nechávajíce za zády. Skočil do bazénu, ani si to nevychutnal, a plaval rychlými tempy na druhou stranu. Byl rychlý. Zavrtěl jsem hlavou a Taimi ukázala na druhou stranu. Šli jsme podél bazénu a Jyrki nám neměl kam uhnout, ostatní dráhy byly plné.
„Jyrki, nebylo to nechutné. Bylo to láskyplné,“ namítla Taimi.
“Teď ne. Nechte mě být.“
„Jyrki…“ začal jsem.
„Ne. Jděte pryč.“
„Panikaříš. Vylez z ty vody a…“
„Tuivo…“
„Co si tak dát opravný líbání?“
„Je to nechutný,“ zavrčel.
„Ne, není, je to bezva.“
„Jdi.“
„Ne.“
„Tuivo!“
„Jyrki?“
Asi jsem ho měl poslechnout. To mi proběhlo v hlavě jako první, než se na hladině utvořilo několik ledových ker. Okamžitě roztály, ale byly tam. Jyrki zděšeně pohlédl na své ruce. Led se začal tvořit znovu a lidé si začali všímat, že se voda ochladila. Začali si všímat tenké vrstvy ledu, která zatím šla snadno rozbít rukama, ale na jak dlouho?
„Musíme odsud,“ zavrčel jsem směrem k Taimi.“
„Ne,“ namítla tiše poraženeckým tónem. „Bylo by to podezřelé.“
„To byl Jyrki. Vyvedlo ho to z míry a…“
„Já vím. Ale když teď utečeš, budou tě vinit.“ Jyrki vylezl a třásl se. Okamžitě jsem přes něj přehodil svůj ručník.
„Ty to nechápeš,“ sykl jsem. „Budou to vyšetřovat.“
„Ano, ale když utečeš, tak budeš za viníka. A těžko jim to vysvětlíš.“
„Co navrhuješ?“ povzdechl jsem si.
„Zůstat tu. Být jako ostatní v šoku. A říct, že o ničem nevíme.“
Pohlédl jsem na Jyrkiho a on kývl. Chtěl mě obejmout, ale ucouvl jsem. Zrovna málem zmrazil bazén i se všemi lidmi.
„Doprdele,“ zavrčel jsem. „To ta tvoje kletba. Jdeme za Siiri, až se z tohohle dostaneme.“
„Ale Tuivo…“
„Ne. Nemáš to pod kontrolou.“
„Byl jsem vyděšený.“
„A co když budeš i příště? Co když někoho zabiješ, hm? Co když zabiješ mě?“
„Přestaň,“ zavrčel. „Přestaň se mnou manipulovat.“
„Ale já se tě bojím!“
„A dost!“ přerušila nás Taimi. „Nejprve se dostaneme z této situace, a pak budeme řešit zbytek. A Tuivo…“ potřásla hlavou. „Zklamal jsi mě. Myslela jsem, že jsi přestal. Přestal využívat druhé a manipulovat s nimi.“
„Ale já jsem to myslel dobře. Všechno.“
Její pohled zjihl. „Já vím.“
„Jyrki?“ oslovil jsem váhavě svého přítele. Pohlédl na mě, překvapivě působil klidně. „Promiň.“
„Vážím si, že ses omluvil. Taimi má pravdu. Tohle vyřešíme později.“ Sevřel mi rameno. Neublížil by mi. Neudělal by to. Musíme ho vyléčit, ale mně by nic neudělal, za žádnou cenu. Tím jsem si byl jistý.
Komentáře
Přehled komentářů
„Jdi!“
„Ne!“
„Tuivo!“
„Jyrki!“
„Taimi!“
„Shreku!“
„Fiono!“
„Oslíku!“
Jsem to sem zapomněla napsat, ale když někdo po sobě takhle pokřikuje, tak se mi instantně vybaví ta scéna ze Shreka :DD
.
(Krkavec, 7. 1. 2023 12:59)Říkal jsem si, že s těma jizvama bude problém, ale nakonec to byl ten nejmenší problém... xD Ach jo, Tuivo :D
Re: .
(Ant, 7. 1. 2023 21:24)Jak jsou s tím ti dva v pohodě, tak mu to nejprve nedošlo. Hele, tentokrát ho chápu. :-)
.
(L. , 11. 1. 2023 10:20)