3. Kde je máma?
Tak jsme tady," prohlásil Jyrki, když jsme došli před vysokou bílou budovu obloženou kamenem. „Hotel Luksi."
„Rodiče se plácli přes kapsu," ušklíbl jsem se. „Tohle je jeden z nejlepších hotelů v Pieni."
„Myslím, že Venla něco takového potřebovala. Po tom, co žila na ubytovně," pronesla Taimi.
„Jo. A Otssi taky, co?" odvětil jsem a ona ztichla, ne však na dlouho.
„Jyrki?" oslovila svého přítele nesměle. Vyzval ji pohledem, aby pokračovala. „Vážně tam chceš jít? Byl to zrovna Otssi, kdo způsobil tvé problémy. Nechci, aby se to vrátilo."
Pousmál se. „Byla to Venla, protože mě neochránila. Otssi je mi už dávno celkem ukradený. A jo, jsem si jistej."
„I v tom, že máme jít s tebou? Oba?" Byl jsem rád, že se ptá, protože mě to samotného zajímalo, ale nechtěl jsem v Jyrkim vzbudit pochybnosti.
„Já vás tam potřebuju," odpověděl a vešel na recepci. Zamířil přímo k recepčnímu. Překvapeně jsem pohlédl na Taimi, ale ona se jen schovívavě usmála. Jako by věděla, že to Jyrki udělá.
„Prosím vás, ve kterým pokoji bydlí Venla a Otssi Järvinenovi? Jsem jejich syn." Předložil jim průkaz totožnosti. Recepční si ho zběžně prohlédl a pousmál se.
„Padesát sedm." Jyrki kývl a vrátil se k nám. Kývl jsem.
„Dobrá práce. Počkáme tady." Taimi kývla, ale Jyrki zavrtěl hlavou.
„Pojďte se mnou. Prosím."
„Je to dobrej nápad?" zapochyboval jsem. „Je to tvoje rodina a asi budete chtít soukromí."
„Vy jste taky moje rodina," prohlásil a vyvedl mě tím z míry. Pokusil jsem se to zamaskovat.
„Takže Venla je moje tchyně? No potěš."
„Ne, to by sis mě musel vzít," pousmál se Jyrki a zamířil ke schodům. Vzal jsem Taimi za ruku a ona ji pevně stiskla. Vydali jsme se nahoru za Jyrkim. Před dveřmi od pokoje přece jen zaváhal.
„Ten chlápek na recepci by se divil, kdyby ses vrátil tak rychle," podotkl jsem. Taimi se tlumeně zasmála.
„Ty seš nemožnej," odpověděl Jyrki pobaveně a konečně zaťukal. Ustoupil a sklopil hlavu. Taimi s ním propletla prsty.
Dveře se otevřely a za nimi stál Otssi. Myslel jsem, že teď se všechno zákonitě pokazí, ale Jyrki zvedl hlavu a pokusil se na něj usmát. „Ahoj. Vlastně jdu hlavně za mámou, ale nedalo se čekat, že tu nebudeš."
Myslel jsem, že se po něm Otssi rozkřičí, ale on působil příliš zmateně. „Víš ty vůbec, jak se jí stýskalo? Pořád kvůli tobě brečí," řekl nakonec Jyrkimu.
„Hele, to je mi fakt líto, ale já jsem tě už nikdy nechtěl vidět."
„Ty nevděčnej spratku." Udělal jsem krok vpřed, abych se Jyrkiho zastal, klidně i pěstmi, ale on mě letmým dotekem zastavil.
„Nepřišel jsem se hádat. Kde je máma?"
„Miláčku? Je všechno v pořádku?" ozvala se Venla jako na zavolanou.
„Pojď sem," křikl Otssi v odpověď. Jyrki sebou škubl, ale nejspíš to byl jen instinkt.
Ozvaly se kroky, a pak stanula ve dveřích. Přejela nás pohledem a pak se jí v očích zatřpytily slzy. Jyrki váhavě vešel dovnitř a my za ním. Venla zavřela dveře a sevřela Jyrkiho v pevném objetí. I on ji objal. Otssimu se to zřejmě ani trochu nelíbilo, ale mlčel.
„Mami," zašeptal Jyrki.
„Hrozně jsi zhubl."
„Jo, to… je na dlouhý vyprávění. Stýskalo se mi." Bylo tak krásné ho slyšet mluvit s Venlou s takovou láskou.
„Jyrki?" ozval se váhavě Otssi. Ten skoro prosebný tón mě překvapil. Jyrki na něj pohlédl se směsicí strachu a odevzdaného klidu. Otssi rozpřáhl náruč. To snad nemyslel vážně, po tom všem.
Jyrki se k němu však pomalu rozešel a letmo ho objal. Pak zase ustoupil, ale dokázal to. Otssi se na něj celkem přívětivě usmál.
„Beru zase svoje léky. Všechno bude v pořádku. Budeme rodina, tentokrát doopravdy."
Jyrki zavrtěl hlavou. „S léky jsi klidnější, ale my nebudeme rodina. Neslibuj mi už, jak se něco změní, protože nezmění. Ale kvůli mámě tě budu tolerovat."
Otssi pohlédl na Venlu. „Řekni mu něco."
Venla se zamračila. Jestli Jyrkimu řekne, ať je k Otssimu milejší nebo něco podobného, ale ona se pak z nějakého důvodu podívala na mě a řekla něco, což bych nikdy nečekal. „Ne."
„Ne?" zopakoval Otssi výhružně.
„Ne. Nevím, co mi uděláš, ale znovu už kvůli tobě neztratím syna. Jyrki má na to, co řekl, naprosté právo."
„A jestli se mámy dotkneš," nenechal ho Jyrki reagovat. „Nahlásím tě na policii. Mámino tělo je plný důkazů o tom, co jsi nám dělal " Jyrki nejspíš blufoval, neuměl jsem si představit, že by to opravdu udělal, a Venla nejspíš taky ne, protože na mě mrkla, ale Otssi zbledl a odešel pryč z pokoje, podle zvuku tekoucí vody do koupelny. Jyrki vyběhl na chodbu, nejspíš toho na něj bylo moc, a Taimi ho následovala. Chtěl jsem ji napodobit, ale Venla mě oslovila. Pohlédl jsem na dveře, ale Taimi mu pomůže.
„Venlo?" reagoval jsem proto.
„Já jen," řekla, a přistoupila ke mně. „Děkuju. Zachránil jsi ho a vidím, jak je s tebou pořád šťastnější."
„To není moje zásluha," pokrčil jsem rameny.
„To si myslíš? Protože rozhodně je. Někdy si vzpomenu, jaký býval ještě doma, a udělá se mi zle. Chci říct, možná jsme nezačali úplně nejlíp, ale jsi fajn kluk a jsem ráda, že má zrovna tebe."
Nenapadalo mě, jak s tím naložit. „Tak díky."
„Tak utíkej za ním," pobídla mě. Já jsem však cítil, že mezi námi zůstalo něco nevyřčeného.
„Já… já jsem na vás viděl jen to špatný. Dával jsem vám za vinu úplně všechno, a proto se k vám choval hnusně. Jo, a… nejsem alkoholik. Ty flašky, když jsme se poprvý setkali, jsem vypil proto, že Jyrki odešel do hor s tím, že už se nikdy nevrátí."
„Myslela jsem si, že piješ kvůli němu. Opravdu ho miluješ, viď?" Přikývl jsem. „Dlouho jsem ti nevěřila, že spolu vážně chodíte, ale chci, abys věděl, že proti tomu nic nemám. Jen…" Mávla nad tím rukou.
„Jen co?"
Venla sklopila zrak. „Nic mi do toho není."
Napadlo mě, odkud vítr vane. „Myslíte to, že chodím i s Taimi?"
„Chováte se k sobě tak."
Zavřel jsem oči. Jyrki mi možná vynadá, ale nechtěl jsem to teď tajit. „To proto, že spolu chodíme všichni tři dohromady. Vážně." vychrlil jsem, a pak teprve otevřel oči.
Venla vydechla. „Takže je to pravda." Potřásla hlavou. „Nemusel jsi mít strach. Já to asi chápu. Zažili jste spolu hodně."
Nervózně jsem se zasmál. „Jo."
„Tuivo?" znovu mě oslovila. „Můžu tě… obejmout?"
„Jasně," kývl jsem. Omotala mi ruce kolem krku. Položil jsem jí ruce na záda a musel se usmát. Rozhodně to nebyla zlá žena.
Pak už však nastal čas vydat se za Jyrkim. Jako první místo, kde by mohli být, mě napadla recepce. A opravdu tam seděli s Taimi vedle sebe, drželi se za ruce a povídali si. Přešel jsem k nim. Hovor pomalu ustal.
„Vy dva. Nechcete si tak náhodou vzít pokoj?"
„Je to drahý," namítl Jyrki. „Vrátíme se ke tvým rodičům."
„Tak jdeme," vyhlásil jsem. Oba se zvedli a v tichu přerušovaném jen pozdravy směrem k recepčnímu. Až venku jsem si uvědomil, že se mi oba vyhýbají pohledy.
„Tam nahoře jsem mluvil s tvoji matkou. Vlastně jsme si všechno vysvětlili, a možná to nebude zase tak špatná tchyně."
„Znovu. To by sis mě musel nejprv vzít," ušklíbl se Jyrki.
„Copak ty bys chtěl, když o tom tak mluvíš?" popíchl jsem ho. Věděl jsem, že svatby stejně jako já považuje za zbytečnou pompu, navíc musel sledovat svatbu Venla a Otssiho a popisoval to jako začátek pekla.
Jyrki se však neusmál. „Už bych nechtěl."
Zamračil jsem se. „Cože?"
„Tuivo, no tak!" vyslovil zřetelně a naléhavě. „Málem jsi zabil Pasiho, a teď jsi chtěl udeřit Otssiho! Nebýval jsi tak agresivní."
„Asi ti vezmu iluze, ale jo, býval."
„Ne," prohlásila však Taimi. „Vždy stačilo, aby ti někdo ukázal meze, a ty jsi je nepřekračoval. Tuivo, o toho Otssiho až tolik nejde, to byla jen poslední kapka, ale rozumíme tomu. Ale ty nejsi vrah."
„Zabil jsem Launa," odpověděl jsem a pokrčil rameny.
„To byla nehoda. Ale Pasimu jsi málem ublížil zcela vědomě."
„Vždyť se podívej, co udělal Jyrkimu."
„Ale on mi nic neudělal," namítl můj přítel.
„Unesl tě. Nutil tě do věcí, které jsi nechtěl dělat. Jsi kvůli němu zesláblý."
„Tuivo, dával mi tolik jídla, kolik mohl. A popravdě, nevíš, co se tam stalo. Nevíš, jak byl ohleduplný a laskavý."
„A jak tě úplně zblbl."
„Ne, Jyrki má pravdu," prohlásila moje přítelkyně. „Pasi takový vážně umí být. A všechno to dělal, aby zachránil svého syna."
Jyrki si povzdechl. „Chtěl mu vymazat traumatickou vzpomínku, ale vymazal mu vzpomínky celkově. Ne všechny, asi, ale jako jednu z posledních věcí mi říkal, že jeho ho syn ho nepoznával, a jeho žena nechtěla syna, který je nepoznává, a jednoduše se ho zbavila. Pasi ji chtěl přinutit, aby řekla, kde ten syn je, ale ta žena je taky prokletá, tak logicky potřeboval někoho prokletýho."
Snažil jsem se to pobrat. „A ty říkáš, že ten syn je Ylermi."
„Viděl jsem fotku. A všechno sedí. Yl si přece moc ze svýho dětství nepamatuje. Na tý fotce si nechal přistávat na ruku dravýho ptáka. Nevím, jestli to s tím vším souvisí, ale..."
Taimi mě náhle chytila za ruku. „Ten zapalovač!"
Svitlo mi a vytáhl jsem z kapsy zapalovač s rytinami ptáků. Jyrki ho zcela jistě poznával.
„Pasi mi tehdy říkal, že si ho nechal vyrobit na zakázku. Teď dává smysl ta rytina. Yl měl prý dravý ptáky rád. Možná s nima souvisí ta událost, kterou mu chtěli vymazat, nebo něco."
To dávalo smysl. „No… a plánuješ to Ylermimu říct?"
„Nevím," povzdechl si. „Co si myslíš ty? Znáš ho líp."
Zamyslel jsem se. „Nechci mu převrátit život vzhůru nohama, a asi mu nejde říct jenom částečnou pravdu. Asi bude lepší, když se to nedozví. Taimi, co myslíš?"
„Má vymazané vzpomínky," zauvažovala. „Vím, jak to funguje. Nemusí se to nikdy vrátit, ale… můžou."
„On si může vzpomenout?" podivil jsem se.
„Ano, šance je poměrně malá, ale někdy se to stává. Ale většinou nikoli. Příčí se mi to, ale myslím, že Ylermi by neměl nic vědět, pokud si nevzpomene. Ale pokud snad jednou ano, tak by měl znát celou pravdu." Proti tomu se nedalo nic namítat, a Jyrki měl soudě přikývnutí stejný názor.
.
(L. , 8. 1. 2023 22:23)