20. I špatné zkušenosti nás formují
Bylo to tady. Maják svítil, a nejen nahoře ve věži, ale i jeho okna zářila. Existovala samozřejmě šance, že Pasi odešel a usídlil se tu někdo jiný, ale já jsem nějak tušil, že je stále tady. Možná to bylo nějaký speciální otcovsko-synovské spojení. Nebo prostě touha. Zachytil jsem Jyrkiho pohled, tak jsem se něj ušklíbl. Nebyl jsem připravený, ale to nebudu nikdy. Zaklepal jsem.
Chvilku se nic nedělo, ale pak se ozvaly kroky, a mně konečně naplno došlo, že se to děje. Našel jsem svýho otce. Nebo možná on spíš našel mě. Jaký bude, když pominu ty zlé věci, které dělal? Když otevřel, nepochyboval jsem, že je to on. Ty stejný kudrnatý vlasy, ten hranatý obličej, všechno to na mě hledělo každý ráno že zrcadla. Nedokázal jsem na něj přestat zírat.
„Jyrki,“ vydechl překvapeně, a to mě vrátilo do reality. Neznali jsme se. „Co tady děláš?“
Oslovený na mě nejistě pohlédl. „Seznamte se se svým synem.“ Pasi na mě přesměroval zrak a v jeho očích bylo všechno. Překvapení, nedůvěra, radost, zmatek, strach, bolest. Nejspíš jsem tak nějak působil i já. Přistoupil ke mně a natáhl ruku, jako by se mě chtěl dotknout, ale nakonec se zastavil asi metr ode mě a jen si mě se slzami v očích prohlížel. Nenapadalo mě, co říct nebo co dělat, tak jsem tam jen hloupě stál.
„Pasi?“ přerušil nakonec trapné ticho Jyrki. „Máme trochu problém. Přišli jsme o letadlo, a sem jsme se dostali jen shodou náhod. Můžeme… můžeme tady zůstat?“
Můj otec zaváhal. „Jak dlouho?“
„Těžko říct. Než vymyslíme jinou alternativu,“ odvětil psovod.
„Dobře,“ kývl Pasi. Možná mu nebylo po chuti ubytovat tady někoho, kdo zradil jeho důvěru, ale nakonec se na něj i usmál. Pozval nás dovnitř, ale nedal mi už šanci s ním promluvit, protože znovu řekl Jyrkiho jméno. Zašel s ním do vedlejší místnosti, ale ještě, než zavřeli, jsem viděl, jak pevně ho objal.
V té chvíli mi to došlo. Co jsem si to tady namlouval? On mě nechtěl doopravdy poznat, nechtěl poznat Ylermiho z Aletasa, chtěl, abych byl zase ten malý Aleksi, abychom žili šťastně i s mojí matkou. Chtěl vrátit čas, a i když mě hledal, tak teď byl Jyrki mnohem více jeho synem než já. To pro něj plakal. To s ním se vítal. To jeho oslovoval. Miloval ho. Byl jsem hlupák. Potlačil jsem slzy.
Najednou promluvil pilot. Nečekal jsem to, tak jsem sebou trhl. „Rodinný setkání asi nikdy nebudou jednoduchý.“
„Mluvíš z vlastní zkušenosti?“ položil jsem otázku, která se ode mě zřejmě čekala, ale dokázal jsem myslet jen na tu něhu, kterou jsem viděl v Pasiho očích v reakci na Jyrkiho. Jyrki za to nemohl. Jen by od něj bylo hloupé toho nevyužít. Ani Pasi za to nemohl. Neznali jsme se. Ale stejně jsem na ně byl naštvaný.
„Můj první návrat do Vuori dopadl tak, že jsem našel hrob svý matky. Pak, už s Mirjou, jsem se tam vrátil znovu, za svojí sestrou, a zjistil, že žije stylem života, kterej neschvaluju. Totiž… víš co? Nebudu to vyprávět někomu, koho to nezajímá.“
Obrátil jsem se k němu. „Promiň. Já jenom… žárlím.“
„Nemůžeš se divit. Jyrki a Pasi spolu strávili poměrně dost času a museli se naučit spolu fungovat. Ty jsi jeho potomek, ale jsi jenom sen, něco, za čím se žene. Potrvá, než se staneš skutečným.“
„Myslíš?“ vzhlédl jsem k pilotovi. On už neodpověděl, a dveře od místnosti, kde zmizeli oba muži, se znovu otevřely.
„Omlouvám se,“ vydechl Pasi a přešel ke mně, dost energetický. Tentokrát ke mně natáhl ruku a pevně ji stiskl. „Zatím mi říkej Pasi, než si na to oba zvykneme. Teda, jestli souhlasíš.“
„Z toho, co si pamatuju, mi vždycky říkali Ylermi, nebo spíš Yl. Byl by to pro tebe problém?“
Zamyslel se. „Asi ne. Mělo nás to taky napadnout, je to skvělý jméno.“ Nervózně se zasmál a já jsem ho napodobil. Gestem mě nasměroval ke gauči. Ohlédl jsem se, ale Jyrki a Niilo někam zmizeli. Možná to tak bylo lepší. Posadil jsem se na sedačku.
„Proč zrovna Aleksi?“ rozhodl jsem se zůstat u bezpečnýho tématu.
Pasi se ušklíbl. „Nic originálního. Jmenoval se tak tvůj dědeček.“ Uložil jsem si tu informaci do paměti. „Už jsi ho nezažil.“
„Měl,“ začal jsem otázku. „Měl jsem nějaké sourozence?“
Zaváhal. „Bylo to v plánu, jenže pak se stalo to s vymazáním paměti a my jsme se dohodli, že už raději žádnému dítěti neubližuje. Promiň za to, co jsme ti udělali.“
Vydechl jsem. „Chtěli jste mi pomoct.“
Zamračil se. „Ale tak život nefunguje. Nemůžeš odstranit to nepříjemný, nebo dokonce traumata, a čekat, že ten člověk zůstane stejný. I špatný zkušenosti nás formují.“ Potřásl hlavou a já jsem se na něj nemohl zlobit. Chtěl jsem ale odpovědi.„ Proč jsi došel tak daleko, abys mě našel? Proč jsi ubližoval lidem?“ Zamračil se. „Ty to dělat nechceš. Nejsi zlý, vím to, vím, jak ses choval k Jyrkimu, i přesto, že jsi ho unesl. Tak proč?“
Ještě chvíli mlčel. „Já nevím. Nebylo to až tak kvůli tobě. Omlouvám se. Potřeboval jsem prostě nějakej cíl. Tu na severu se toho moc nedá dělat.“
„To si děláš srandu?!“ zasyčel jsem. Ranilo me to a byl jsem si jistej, že to na mě musí poznal. „Ubližoval jsi…“
„Nikomu jsem nechtěl ublížit.“
„Ale dělal jsi to. Je jedno, jestli jsi byl laskavej, pořád jsi dělal něco proti vůli těch lidí.“ Potřásl jsem hlavou. „Z nudy.“
Ofrkl si. „A co sis myslel? Nikdo nemůže být někoho rád tak dlouho dost na to, aby pro něj dělal tohle všechno.“
„Může,“ prohlásil jsem pevně. „Tak do toho. Hledej si nový sen.“ Chystal jsem se vstát, ale on mi položil ruku na předloktí.
„Počkej… Ylermi. Jsem rád, že jsi tady, dobře? A že máš dobře nastavený morální hodnoty. Ten, kdo tě vychoval, odvedl dobrou práci.“
„Nikdo mě pořádně nevychoval,“ povzdechl jsem si. „Takhle jsem si to nastavil sám.“
„Ylermi…“
„Ne. To už je v pohodě, fakt. Jenom… máš ještě zájem, abych byl tvůj syn? Nebo sis našel náhradu.“
Zaťal pěsti. „Tohle nemůžeš srovnávat. Samozřejmě, že tě chci ve svým životě. A stejně v něm teď chvilku pobudeš, ať chceš nebo ne,“ lehce se usmál.
„Ale ty nepřestaneš dělat zlý věci.“
„Proč bych neměl? Sám nejsem pyšnej na to, kam to zašlo. Ale už mám, co jsem chtěl.“
„A co matka?“ založil jsem si ruce na prsa.
Povzdechl si. „Donedávna jsem ji chtěl získat zpátky. Byla výjimečná a vím, že už nikdy nenajdu nikoho jako ona. Ale asi chci do budoucna ženu, se kterou budu sdílet víc než jenom břemena a tajnosti. Ale jestli bys chtěl, dovedu tě k ní. Jsem si jistej, že tě má pořád ráda.“
„To by bylo skvělý,“ kývl jsem. „Ale musím říct, že jsem chtěl hlavně poznat tebe. Ona mě opustila. Ty nikdy, aspoň v srdci ne.“
Dojatě se usmál. „Ani nevíš, jak mě těší tohle slyšet.“
„Jo,“ ušklíbl jsem se, a pak, dřív, než jsem si to mohl rozmyslet, jsem prudce vstal a ještě prudčeji ho objal. Prakticky jsem se na něj pověsil, a on se tomu jen smál. Měl jsem otce a byl mi sympatickej. Měl jsem rodinu. Nakonec jsem se nervózně odtáhl a sklopil zrak. Co jsem ale nečekal, tak to, že mě pocuchá ve vlasech. Znovu jsem vzhlédl. Šťastné se usmíval.
„Teď se konečně cítím zase úplně,“ vydechl. „Ty to nemůžeš vědět, ale když byl malej, byli jsme si hrozně blízcí.“ Sotva to dořekl, myslí se mi mihla nějaká ztracená vzpomínka. Učil mě uplácávat sněhové koule. Držel moje dlaně v těch mých. A usmíval se, usmíval se zrovna tak šťastně jako teď.
„Věřím tomu,“ vydechl jsem proto a můj svět byl poprvé naprosto v pořádku. Více jsem si toho zatím neřekli, protože se k nám znovu přidali Niilo a Jyrki, ale to nevadilo. Máme teď spoustu času, máme na sebe teď celý život, abychom si vynahradili ztracené roky. A já jsem věřil, že se nám to povede, protože pouto mezi námi zůstalo navždy silné.
Komentáře
Přehled komentářů
Já- asi Pasiho nechápu. Takže mu nešlo o to najít syna? Nebo… co? Prosím o vysvětlení, můj mozeček to odmítá pochopit. Moc komplikované :D Vlastně nechápu ani Yla, ehm. Nechápu, co se teďka stalo prostě :D Confusion level 1000 :D
Re: .
(Ant, 21. 1. 2023 15:51)Mrzí mě, že té to zmátlo. Nejjednodušši je asi říct, že pro ně oba je to šok a tak trochu popírají, co se stalo, že se znovu setkali.
Re: Re: .
(L. , 21. 1. 2023 18:48)Díky ^^ a nemusí tě to mrzet, zkrátka mi občas nechtějí fungovat víc jak tři mozkové buňky :D
Re: Re: Re: .
(Ant, 21. 1. 2023 21:49)Já ti to pak třeba dovysvětlím, jen dneska nemám nejlepší den. :-)
.
(L. , 21. 1. 2023 10:42)