15. Já nikdy neřekl ne
Zůstali jsme v mém pokoji sami. Usmál jsem se na Jyrkiho, až do momentu, kdy jsem si všiml jeho výrazu. Plánoval něco velkého a zřejmě se to týkalo mě. Odevzdaně jsem si povzdechl a poklepal vedle sebe. On je mně přešel, ale místo aby se normálně usadil, tak odtáhl mou levou nohu a sedl si mezi ní a tu pravou. Pak mi položil ruce na ramena a zlehka se otřel svými rty o mě. Bylo to tak krásně a zároveň tak děsivé.
„Jyrki,“ zašeptal jsem. „Co…“
„Nikdo tu teď nepřijde.“
„Měl bys přestat a poslouchat mě. Chci ti něco říct,“ namítl jsem.
Jyrki se odtáhl. „Myslíš si, že budeme mít v dohledné době lepší příležitost? Zítra odlétám a kdo ví, kolik dní to celý zabere. A pak už možná nebudeme takhle sami. Ne že by mi Taimi vadila, ale tobě by vadilo, že u toho je.“
Bodlo mě u srdce. Jako by zapomněl na to, co jsme dokázali v majáku. „Říkal jsi, že počkáš.“
Prudce vydechl. „Promiň. Neměl jsem s tím začínat a vůbec ne tady, na místě tolik spjatým s minulostí. Radši půjdu.“ Někdy jsem zapomínal, jak zranitelný stále může být.
„Pojď ke mně,“ hlesl jsem a přivinul si ho k sobě. Poslední dobou byl ten silnější on, ale teď jsem ho držel v náruči a on se do ní stulil se stejnou oddaností jako dříve. Neplakal, nemluvil, jen jsme tam tiše seděli, a on se nakonec odtáhl a pohlédl na mě. Bal se, ale čeho?
„Ty máš strach?“ zeptal jsem se a přejel mu prsty po tváři. Zachvěl se a to mi vykouzlilo malý úsměv na rtech.
„Vlastně nevím. Proč?“
„Vypadáš tak.“
Jyrki se nervózně zasmál. „Ne, já… Prostě promiň. Tak ahoj a…“ Chytil jsem ho za ruku.
„Jyrki, co se děje? Proč… proč zrovna teď?“
„Chtěl jsem tě. Ale nebyla to vhodná chvíle.“ Udělalo se mi zle. On to zkoušel, zkoušel si mě vzít tím nejjemnějším způsobem, a já jsem to ani nepochopil.
Smutně jsem se usmál. „Promiň. Jednou to půjde.“
Přikývl, ale nakonec vzhlédl a a v očích se mu usadil bojovný výraz. „Tuivo, mně jsou ty jizvy fakt ukradený. Prosím tě, miluju tě a nikdy, nikdy bych ti neublížil, a kromě toho by to bylo hlavně na tobě, víš, že jsem… že jsem to ještě nedělal. A vím, že ty bys nikdy neublížil mně.“ Jeho hlas získával na stále větší naléhavosti. „Jestli to nechceš nikdy, fajn. Ale tahle falešná naděje je nanic.“
„Myslel jsem, že nás vztah je založenej na jinejch věcech než na sexu,“ špitl jsem.
„To jo, ale já… Prostě chci jenom vědět, jestli to mám zkoušet.“
Bez váhání jsem kývl. „Zkoušej. Dneska to nevyšlo jenom proto, že jsem tupej a vůbec mi to nedošlo.“
„Byl jsem až moc opatrnej.“
„Ne. Je super, že jsi opatrnej.“
Zavrtěl hlavou. „Nevyznám se v tobě. Máš rád, když tě přitisknu ke zdi nebo tak, ale zároveň se ti líbí, když jsem hodně něžnej. A já mám pocit, že chceš obojí najednou.“
„No… jo,“ vydechl jsem.
„Tak jak si mám vybrat? Tuivo, já bych… já bych tě hrozně chtěl… potěšit, víš.“ Podle toho, jak sklopil oči, mluvil stále o té sexuální stránce. Natáhl jsem se k němu a prohrabal mi vlasy.
„Já vím. Ale ne dneska, dobře?“ Pohlédl na mě, znovu s tou neuvěřitelnou oddaností. Pak se ke mně přitulil. Objal jsem ho kolem ramen a on se přivinul ještě blíže. Myslel jsem, že už je všechno v pořádku, ale on mě po chvíli naléhavě oslovil. Vyzval jsem ho k pokračování.
„Tady nejde jenom o ty jizvy. Vím, jak se stydíš a všechno, ale už jsi s náma přece byl bez trička. Oba jsme tě po těch zádech už hladili. Nepřijde nám to hnusný ani nic, vlastně je to celkem zajímavý. Jako tetování, chápeš. A já vím, že si to všechno uvědomuješ, tak…“
„Jyrki…“
„Ne. Chápu, že máš problém u Taimi, po tom všem, co mezi váma bylo, ale… proč máš problém se mnou? Jestli sis uvědomil, že mě nemiluješ tímhle způsobem…“
Vtiskl jsem mu rychlý polibek. Prostě mu to řeknu. Řeknu mu celou pravdu, to jsem původně chtěl. Jen musel ještě chvíli naléhat, abych se odvážil. „Jasně že tě mám rád takhle, blbečku.“
„Udělal jsem ti někdy něco?“
“Ne, samozřejmě že ne.“
„Tak je problém fakt jenom v těch jizvách? Tuivo, podívej se mi do očí.“
„Jyrki…“
„Ne. Potřebuju vědět, že nelžeš.“ U kohokoli jiného bych už dávno odešel, ale Jyrki mi chtěl pomoct a zasloužil si pravdu. Pohlédl jsem na něj.
„Ne. Nejde jenom o jizvy, ale souvisejí s tím.“
„Máš…“ Odkašlal si. „Jsi zraněný ještě někde?“
„Ne. Přemýšlej. Proč mají většinou lidí problém s fyzickým kontaktem?“
„Protože jim někdo ublížil a…“ Jeho oči se rozšířily strachem a napadlo mě, jestli to byl dobrý nápad. „Tuivo! Ptali jsme se tě, jestli nám ještě něco tajíš, a tohle je velká věc! A týká se náš to!“
„Já vím. Bojím se na to vůbec pomýšlet. Taimi to neví a chci, aby to ještě zůstalo tak. Je to složitý.“
„Tuivo…“
„Já ji na to řeknu! Jenom… jenom ne teď. Prosím.“
Povzdechl si. „A mně to řekneš?“
„Vlastně až o tolik nejde, ne objektivně. Nebylo to zneužití v pravým slova smyslu.“
„A v levém?“
Pobaveně jsem potřásl hlavou. „Jyrki…“ Už nevtipkoval, čekal, až budu pokračovat. „Já nikdy neřekl ne.“
„Ale… nelíbilo se ti to.“
„Ne. Ale myslel jsem si, že to tak má být.“
„Jak sis mohl… kolik ti bylo?“
„Čtrnáct, když se to stalo poprvý.“
„Aha, takže v kmeni. Jak tam vlastně vnímají sex?“
Povzdechl jsem si. Nic mu neuniklo. „Zkusíš hádat?“
„Jako vznik novýho života?“
Ušklíbl jsem se. „Učíš se rychle. Nevnímají to tam o moc intimněji než například líbání, protože tam je to celkově s fyzickým kontaktem jiný, to víš.“
Usmál se, ale pak zvážněl. „Takže… ti to bylo nepříjemný, ale nevěděl jsi, že můžeš říct ne?“
„On mi musel vysvětlit, že to, co děláme, není v pořádku, protože…“
„Protože to byl ON?“ dopověděl Jyrki. „Kdo?“
„Neznáš ho.“
Přejel mě pohledem. „Lžeš. A já na to přijdu, tolik mužů v tom kmeni není.“
„Jyrki, prosím,“ zašeptal jsem. „Nechci… nechci, abys to věděl. Nechci, abys věděl, kdo byl ten první.“
„Dobře,“ kývl neochotně. „Tak ti vysvětlil, že to není v pořádku, ale pokračovali jste v tom? Líbilo se ti to?“
„Líbilo se mi, že byl ke mně hodný, když jsme spolu spali. Jinak se mi neustále vysmíval a dával mi najevo, že tam nepatřím. Jyrki, já to dělal dobrovolně, akorát… mě to zničilo. Dělal jsem to proto, aby byl hodnej, ale ta samotná věc mi přišla nechutná. A teď už mě znechuceně i myšlenka na to. I s holkama.“
Pohladil mě po tváři. „Tohle sis přece neměl nechávat pro sebe, vždyť… moment! Říkal jsi…“ Luskl prsty. „Že ty jizvy s tím souvisejí! Takže… ten chlap, kterej tě bičoval! S ním jsi dělal ty věci!“
Promnul jsem si oči. „Jseš neskutečnej.“
„Ale… proč? Proč jste si spolu takhle začali? Proč tě zbičoval tak moc? A proč jste poprali, když jsme byli v kmeni naposledy? Proč…“
„Jyrki,“ přerušil jsem jeho příval otázek. „Dělali jsme to, protože jsem ho přitahoval, jasný. A on se pak zeptal, jestli to chci, a já se bál na to jít s Taimi, protože jsem ji měl hrozně rád a nechtěl to posrat, ale zároveň to chtěl… víš, nebyl úplně sobeckej. Chtěl, abych si to užil taky. Ale zároveň vím, že kdybych nesouhlasil s něčím, co by chtěl, tak by si to prostě vzal. Je fyzicky silnější než já, vždycky byl, proto je teď náčelníkem nebo čím. Tak jsem se s tím vždycky radši smířil a hledal v tom něco pozitivního.“ V té chvíli jsem se rozbrečel. „Kurva. Dařilo se mi to vytěsnit.“
Objal mě. „Tuivo. Sám jsi mi řekl, že by to stejně přišlo, ale v horší formě.“ Vlastním slovům jsem nemohl odporovat. „Proč tě zbičoval takhle?“
„Přesně proto, že jsem mu řekl, že nechci. Byl jsem unavenej, bylo to tu noc předtím, než jsem usnul na hlídce. Nikdy předtím jsem mu neřekl, že nechci. Nikdy, protože byl pak hodnej, a hlavně ke mně začínal být hodnější i mimo naše tajný srazy. A Joki to nevzal dobře. Já myslím, že on se do toho bičování moc nehrnul, ale pak, když na to přišlo, prostě v sobě posílil vztek, aby to vůbec dokázal. A tak to přehnal.“ Odmlčel jsem se a polkl. „Hned ten den se mi za to omluvil. I před Taimi, ale… ta bolest byla moc silná. Fyzická a psychická z toho, co mi udělal. Ale tím se to začalo srát. Ještě párkrát jsme to spolu dělali, ale pak začal…“
„Byl zase zlej?“ pomohl mi.
„Jo. A pak mě… pak si mě vzal nedobrovolně. Já už nechtěl, protože mi neustále připomínal, že nejsem právoplatným členem kmene, a on… On to prostě chtěl. A pak se znovu omluvil a už to nikdy neudělal, ale tím nás vztah na jakékoli úrovni skončil. Obcházeli jsme se.“
„Sakra.“
„Jo. A když jsem byl v kmeni naposledy, zeptal se, jestli bych to ještě naposledy chtěl. Řekl jsem, že už ne a že stejně někoho mám, a on o tobě říkal ošklivý věci, a… začal jsem si, i když jsem věděl, že vyhraje.“
„Ošklivé věci?“
Mávl jsem nad tím rukou. „Nezná tě. Říkal typické kecy o cizincích, že jste barbaři, zvířata, ničíte přírodu a tak. Ale nějak mě to v souvislosti s tebou naštvalo.“
Zmateně potřásl hlavou. „Proč jsi to neřekl Taimi?“
Uchechtl jsem se. „Protože jsem do toho šel dobrovolně. Bál jsem se, to jo, ale kdybych to nějak zastavil hned v zárodku... Nepochopila by to, ne tehdy.“
Jyrki mě prudce objal. „Je mi to strašně líto.“
Trochu jsem se odtáhl, abych mohl hleděl do jeho tváře. „Ale ty nejsi Joki. Chce to čas a dokážu nám dá to, co oba potřebujeme. Co potřebujeme všichni tři. A… Taimi to řeknu co nejdřív. Teď už to pochopí.“
Nic neřekl, a zkrátka jsme se spolu stulili do jednoho spacáku. Brzy jsme usnuli, ale ještě předtím jsem musel zastavit slzy a několikrát se vysmrkat. Plakal jsem pro strach. Pro bolest. Pro lásku. Pro vděk. Pro to, že teď se moje duše konečně může úplně uzdravit.
Komentáře
Přehled komentářů
Ajo, von byl vlastně ještě Yl. Ale tak to bylo pro to, že se Tuivo takhle snažil mít pocit kontroly nad vlastním tělem, ne? Možná to říkám blbě, ale znásilněný osoby se často vyznačují hypersexualitou, což je dost neintuitivní :očíčka:
Ale Jyrki tuhle kapitolu úplně jede, to se mi líbí, že se ty role tady prohodily.
A proč by to Taimi tehdy nepochopila? Vždyť když Tuivo nechtěl sex s mužem, tak by právě měla pochopit, že nechce dělat „špatnou“ věc…?
Re: .
(Ant, 16. 1. 2023 14:50)
Jo, ale Tuivo není ten případ. On tu zmínku o Ylovi vůbec nemyslel v tomhle smyslu. I jsem přemýšlela, že to smažu, ona je docela matoucí.
Jo, Jyrki už toho má vážně po krk. :-) Hm, ona by to fakt nepochopila, protože Tuivo tomu mohl zabránit. Kdyby to řekl šamanům už na začátku, tak by se nic z toho nemuselo stát, a Taimi nepochopí, že se prostě styděl sám za sebe.
Re: Re: .
(L. , 16. 1. 2023 15:30)
Počkat, a jak to teda myslel? :očíčka:
Ale kdyby Jokimu řekl ne a pak by to řekl Taimi, tak by to bylo v pohodě, ne? :očíčka:
Re: Re: Re: .
(Ant, 16. 1. 2023 15:52)Ona to byla narážka na jeden rozhovor do budoucna, ale asi je tady fakt matoucí. :-) Kdyby řekl ne, tak by vůbec nevznikl tenhle problém. :-) On si ani Joki úplně neuvědomoval, že dělá něco špatného, kdyby mu Tuivo od začátku vysvětlil, že to nemůže, tak by to neudělal.
.
(L. , 16. 1. 2023 14:24)