12. Zbořím je
Nervózně jsem sledoval, jak Mirja pilotovi něco překotně vysvětluje a čas od času ukáže na mě. Zároveň to ale působilo, že se nehádají, a když ke mně pilot přistupoval s natáhnutou rukou připravenou k pozdravu, široce se usmíval. Byl, stejně jako Mirja, zřejmě o něco starší, ale ne o moc. Uklidňovalo mě to, kdyby byl stejně starý jako já, asi bych měl obavu, jestli umí letadlo pilotovat vážně tak dobře, jak se Mirja dušovala, a kdyby byl o moc starší, bál bych se ho.
„Ty budeš Ylermi. Mně říkej Veri,“ prohlásil veselým hlasem.
„Preferuju Yl,“ usmál jsem se na něj. Jeho úsměv se ještě rozšířil.
„Užs letěl?“
„Jenom dopravním letadlem.“
„Tohle je taky dopravní,“ kývl na mě. „Jen je menší. Je pro jednu rodinu. Nebo pro pár náhodných lidí, který potřebujou vyhodit cestou. Teda, ne doslova. I když nepopírám, že by to nebylo jednodušší.“ Pobaveně jsem protočil oči. Okamžitě mi padl do oka, a vlastně mě ani nepřekvapilo, že si s Mirjou rozuměli. Přišli mi oba stejně upovídaní a milí.
Veri nás zavedl k malému stroji, a sám se zavřel do pilotní kabiny. Trochu mě znervóznilo, když jsem tam zůstal sedět vedle Mirji a netušil, co říct, aby nenastalo trapné ticho. Ona si toho všimla a usmála se na mě.
„On otevře, až vzlétneme. Potřebuje se soustředit.“ Kývl jsem, protože to dávalo smysl. „Pak ti i povyprávím svůj příběh, ale vzlétání není zrovna má oblíbená část. Člověk by řekl, že si zvyknu, když s nimi létám tak často, ale stále se mi při tom motá hlava. Žvýkačku? Podle Niila to pomáhá vyrovnat tlak.“ Přijal jsem nabízenou věc a strčil si bílý obdélník mezi zuby.
„Díky,“ zahuhlal jsem a rozkousl žvýkačku. Pak jsme se rozjeli a stále zrychlovali a zrychlovali. Usilovně jsem žvýkal, ale stejně mi při stoupání trochu zalehlo v uších. Nakonec se ale letadlo vyrovnalo a otevřely se dveře do pilotní kabiny. Mirja prudce vydechla a ušklíbla se na mě.
„A to Niilo říkal, že by tě chtěl naučil pilotovat,“ okomentoval Veri její nevolnost.
„Niilo by mě naučil pilotovat? Nebyl to náhodou on, kdo může za to, že jsme skončili v pustině?“ usmála se.
Veri protočil s úsměvem oči. „Je dobrej pilot. To, co stalo…“
„Já vím, neboj. Ale stejně bych nechtěla, a nejen proto, že mi nedělá dobře vzlétání. Mám strach z té zodpovědnosti.“
„Ani Nillo nejprv nelítal s lidma. Aspoň… ne schválně,“ usmál se Veri, a pak nakrátko pohlédl na mě a úsměv mu ze rtů zmizel. „Promiň, Yle. Budeme mluvit o něčem, čemu rozumíme všichni.“ Dojala mě ta ohleduplnost, ale než jsem mu stihl poděkovat, vložila se do toho blondýna.
„Slíbila jsem mu, že mu povyprávím svůj příběh. Neviděl ta videa,“ prohlásil a Veri se zcela otočil k přístrojům, protože předtím těkal očima mezi nimi a námi. Nějakým způsobem jsem ale poznal, že nás poslouchá, možná proto, že nezavřel dveře, možná kvůli jeho napjatému posedu. Mirja se ke mně trochu naklonila. Očí jí posmutněly, ale došlo mi, že to vyprávěla už několikrát, nejen na těch videích.
„Nevím, co všechno ti Leena pověděla, tak začnu od samého začátku.“ Mluvila teď tiše a nějakým způsobem konejšivě. Věděl jsem, že se mi ji bude dobře poslouchat. Slíbil jsem si, že ji nebudu skákat do řeči. „Pokusím se moc neodbočovat, Pocházím z horského kmene.“ Přikývl jsem. „Ale nepřátelský kmen nás napadl. Měli vycvičené vlky, neměli jsme šanci. Zabili většinu kmene, včetně mého manžela. Netuším, jestli vůbec někdo kromě mě a tří dětí, které se mi povedlo skrýt, přežil.“
„Starala ses o ně,“ pronesl jsem a pokusil se do hlasu vložit úctu, kterou jsem k ní cítil.
„Snažila jsem se. Musím ale říct, že Jari, nejstarší z dětí, mi hodně pomáhal. Teď je mu už šestnáct, když se to stalo, byl o tři roky mladší.“ Kývl jsem. „Katta a Taneli jsou skromní. Jsou to kouzelní lidé, přála bych ti je poznat.“
„Třeba jednou,“ prohlásil jsem. Mirja se zarazila. Jasně. V duchu jsem vynadal sám sobě. Vždyť jsme se skoro neznali.
„Třeba,“ usmála se však blondýna nakonec a zachránila mě před trapným momentem tím, že zkrátka pokračovala ve vyprávění. „Napadlo nás dostat se do jiného kmene, ale k tomu jsme potřebovali něco, co jim můžeme darovat. Měli jsme jen sebe, nezbytné oblečení, zbraně a… soba. Jeden sob by však nestačil, a ostatní nám utekli. Rozhodli jsme se je najít.“ Tuhle část jsem příliš nechápal, ale zřejmě šlo o nějaké divné kmenové zvyklosti. „Došli jsme až do Vuori, k letišti, protože Taneli, nejmladší z dětí, miluje letadla, a tam jsme se potkali s Niilem.“
Veri se k nám znovu natočil a zubil se. „Musela ho hodně zaujmout. Kvůli ní jen tak vyhodil z letadla zásoby a hledal s ní soby z výšky. A havarovali.“
„Niilo je…“
„Náš kamarád,“ dořekla Mirja a Veri se z nějakého důvodu ušklíbl. Pak se opět odvrátil a Mirja ho naposledy propálila pohledem, než pokračovala.
„Ano. Hodně pro mě riskoval. Později mi řekl, že to bylo proto, že jsem mu připomínala rodinu, kterou nikdy pořádně neměl, protože jsem se starala o děti tak, jak se o něj nikdo nestaral. Má matku a sestru, ale… neshodoval se s nimi v zásadních věcech. Než mě poznal, prakticky se všech stranil. I Veriho.“
„Nešlo se k němu dostat,“ prohlásil pilot. „Otevřel se až díky Mirje.“ Mimoděk jsem si vzpomněl na všechno, co jsem věděl o Tuivovi a Jyrkim. Trochu se to podobalo jejich osudu.
„Co se stalo po tý havárii?“ zeptal jsem se, abych se příliš neponořil do myšlenek.
„Uvízli jsme spolu v ledový pustině. Zatímco jsme se snažili dostat do nejbližšího města, hodně jsme se sblížili. Pomohli jsme si navzájem překonat svoje strachy a stali se z nás velmi dobří přátelé. Veri jistě bude mít poznámky o tom, že jsme spolu, ale tak to není. Já a Niilo pocházíme z velmi rozdílných světů a vždy mezi námi budou rozdíly, které by nás nakonec rozhádaly. Ale žijeme spolu a staráme se o děti.“
„Ale přitahuje tě,“ broukl pilot.
Mirja se na něj znovu zamračila. „Nechceme tím pokazit naše přátelství.“
„A ty přitahuješ jeho. A oba to víte,“ pokračoval Veri, jako by ji neslyšel. Pobaveně se usmála. Zřejmě se na něj doopravdy nezlobila, a zřejmě o tom nemluvili poprvé.
„A to je vlastně všechno,“ rozhodila Mirja pažemi. „Ve videích mluvím o více podrobnostech z naší cesty, a můžu ti je povyprávět také, ale toto je můj příběh.“
„To je…“ Odkašlal jsem si. Netušil jsem, jak na to reagovat. Pak mě však napadla jedna otázka. „Chápu to dobře, že jsi do kmene nikdy nedošla?“
Mirja na chvíli sklonila hlavu. „Niilo mi ukázal jiný svět a já bych na něj nedokázala zapomenout. Víš, snažím se nad tím nepřemýšlet. Chtěla jsem odejít, jenže děti si ho zamilovaly, a já… nemohla jsem jim ho vzít. Nikoho kromě něj a mě neměli.“
Natáhl jsem k ní ruku. „Můžou mít mě a moje přátelé. A ty taky.“
S vděčným úsměvem přijala nabízenou dlaň. „Jsem si jistá, že si tě časem oblíbí.“
Veri si najednou odkašlal. „Miri?“
„Ano?“ odvětila oslovená a tvář jí zvážněla.
„Vlastně jsem ti to nikdy neřekl, ale jsem rád, že jsi tehdy zůstala s Niilem. Jsi fajn holka, a hlavně jsi mu hodně pomohla. Za to ti jsem strašně vděčnej.“
Blondýna se usmála. „I ty jsi mi sympatický, Veri.“ Já jsem se však musel zamýšlet nad tím, jak o ní mluvil v souvislosti s Niilem. Měl ji rád i proto, že pomohla jeho kamarádovi. Kolik pro něj musel Niilo znamenat, aby to dokázal takhle vnímat? A vůbec, vždyť mě obklopovaly samé takové vztahy, ať už romantické nebo přátelské. Vztahy, kde by pro sebe ti lidé udělali cokoli a byli rádi za štěstí toho druhého. Jyrki, Tuivo a Taimi, Auri a Joni. Jyrki a Auri. Leena a Yö, když ještě žila. Oni se také báli bolesti, kterou tak silné pouto může přinést, ale šli do toho a zažili i mnoho krásných chvil. Možná bych se toho neměl stranit. Vybavil jsem si Palovu tvář a musel se usmát. Měl jsem stále šanci, stále nebylo pozdě najít skutečnou lásku. A pokud to nevyjde, mám skutečné přátelé, kteří tu pro mě vždy byli a budou. Už před nimi nebudu utíkat, už nebudu stavět zdi. Zbořím je. Všechny. Pro ně ano. Nechám všechny své nejbližší projít, a bude mi mnohem lépe. A možná, možná bych mohl nechat projít i otce, až ho poznám. Byla to má krev. Musí v něm být i něco dobrého. Zkrátka musí, a já to najdu.
Komentáře
Přehled komentářů
Ano, Yle, s Pasim máte velmi podobný vzhled, no :D Ale hrozně se mi líbily Ylovy myšlenky na konci kapitoly <3
Taky mě dost zajímá, kam se vyvrbí vztah Miri a Niila, i když nevím, jak moc se to tady bude řešit :očíčka:
Re: .
(L. , 13. 1. 2023 0:15)Ou šit, tam je dobrého, ne podobného, neumím číst :D ale myslím, že Pasi bude v pohodě, protože tohle všechno dělal jen aby našel Yla, tak snad pak nebude unášet lidi a tak :D Aaa nebo to bude plot twist :očíčka:
Re: .
(Ant, 13. 1. 2023 5:04)To jsem moc ráda. :-) Jakoby, jejich vztah má hlavně tady pomoct jedné postavě si něco uvědomit. Já bych ho i ráda řešila, ale nevím, kolik na to bude prostoru.
.
(L. , 13. 1. 2023 0:11)