Plamen vzpomínek: Ledový paprsek (3. díl)
Příspěvky
4. Zítra ji přivedu
15. 8. 2021
Sevřel jsem jeho dlaň. „Jyrki, tvoje matka..." Všiml jsem si, jak se napjal. „Ona tě hledala. A nějak se jí povedlo přijít na to, že se pohybuješ v Aletasu."
„Co?!" vyhrkl. „Ale jak? A hlavně... proč?!"
„Prý už není s Otssim."
„Ale to už je jedno," prskl. Zastavil spřežení. „To je jedno, chápeš? Už je pozdě. Nechci ji nikdy vidět. Po tom všem..."
„Ona toho asi lituje. Já nevím. Taky ji nesnáším za to, co ti udělala. Problém je v tom, že jsem ji tak nějak slíbil, že ji za tebou přivedu."
3. Tak příště nemysli
15. 8. 2021
„Proč ses s ním zase pohádal?" zeptala se mě. Znělo to dost naštvaně. Sedla si vedle mě na postel a pohlédla na dveře, jestli za nimi nestojí.
„Vůbec to není tak, jak ti on řekl," povzdechl jsem si. Odvrátila tvář. Věděl jsem, že mi nevěří. Jistěže. Byl jsem jen malé dítě, děti si rády vymýšlejí. Přesto jsem se pokusil to vysvětlit, kdyby náhodou se rozhodla brát mě vážně. „Prostě jsem si chtěl vzít kousek sýru."
„Byl pro něho."
„Ale to jsem nevěděl. Normálně si ho vzít můžu."
„Měl jsi mi zavolat a zeptat se."
„Já jsem si ale fakt myslel, že si ho můžu vzít, mami," namítl jsem. Ovládal jsem se ze všech sil, abych se nerozplakal.
„Tak příště nemysli," zavrčela. Zhluboka jsem se nadechl, abych jí na to nic neodsekl. „Prý že jsi mu vyčetl, že máme málo jídla."
„To není pravda," vyprskl jsem. Už jsem se neudržel. „Jídla je doma dost. Akorát já si ho nesmím vzít. Ale neboj se, to jsem tomu debilovi neřekl."
„Neříkej mu tak."
„A on mi tak říkat může?"
2. Na to je pozdě
14. 8. 2021
„Ten tady není." Založil jsem si ruce na prsa.
„Ale znáte ho," namítla. Znovu jsem se zadíval na její tvář. Začínal jsem chápat, co je mi na ní povědomé.
„Vy jste nějaká jeho příbuzná?" Nevědomky jsem jí zamával před očima láhví. Až když na mě nevrle pohlédla, uvědomil jsem si, že jít k někomu s alkoholem v ruce nevytvoří právě nejpůsobivější první dojem. Přešel jsem k popelnici a láhev tam vhodil. Zrovna v okamžiku, kdy se sklo roztříštilo o dno plechové nádoby, se roztříštil i můj mozek a lehká kocovina za to tentokrát nemohla. Mohlo za to, co prohlásila ona žena.
„Jsem Venla, Jyrkiho matka. Hledám ho už několik let, ale teprve teď jsem přišla na to, že by mohl být v tomhle městě. Vy ho znáte?"
1. Něco, co se ti nebude líbit
14. 8. 2021
„Co se stalo?" zeptal jsem se s obavami.
S mocným povzdechem na mě pohlédl. „Nepopřu to, co jsem vám pověděl minule. Vaše dobrodružství skončilo, nemám již důvod, a i kdybych měl, tak nemám sílu, vás chránit."
„V tom případě nerozumím..."
„Pochopím, když odmítneš. Vůbec si to v takovém případě nevyčítej, je to tvé obydlí a očividně jsi sem přišel, abys byl sám, viď?"
Přikývl jsem. „Jo. Ale nerozumím vám. Co bych měl odmítnout?"
„ Mohu tady zůstat?" Jeho otázka mě zarazila.
„No... na jak dlouho?" otázal jsem se.
„Než odejdu." Zamračil jsem se. Měl jsem dojem, že si ze mě utahuje. „Ach, omlouvám se. Samozřejmě tím myslím, než zemřu." Řekl to s takovým klidem, až mi to vyrazilo dech.