9. Tak by to mělo být
Chtěli jsme se zrovna vydat ještě k nám domů, když se Jonimu rozezvonil telefon. Když se podíval, kdo volá, protočil oči.
„Teta,“ broukl.
„A jéje,“ usmála jsem se. „Zase tě chce přemlouvat, ať přijedeš?“ Joniho teta bydlela ve Stosse a Joni ji měl svým způsobem rád, ale moc často k ní nechtěl. Ale slíbil mi, že mě jí jednou představí.
„Asi. Musím to zvednout, soráč.“ Poodešel bokem. Nebyly v tom žádné tajnosti, Joni z nějakýho důvodu nerad telefonoval v něčí přítomnosti. Asi by mi to bylo trochu podezřelé, kdyby to tak nedělal odjakživa. Ylermi se jen pobaveně usmíval.
„Co se šklebíš?“ zeptala jsem se ho.
„Líbí se mi ten jeho otrávenej výraz, když mu volá.“
„Nediv se. Je to hrozně ukecaná a otravná ženská a nedá se jí přerušit.“
„Tys s ní už mluvila?“
Protočila jsem oči. „Jenom po telefonu, ale asi mi to stačilo. Ale ne, ona je fajn, jenom si musíš vyhradit pomalu půl hodiny.“
Ylermi se možná až přehnaně dramaticky zarazil. „Chceš mi říct,“ řekl s hranou hrůzou. „Že si s ní teď bude volat půl hodiny?“
„Minimálně,“ přisvědčila jsem vážným hlasem, ale cukaly mi koutky.
„Předvedl bych teatrální výkřik, ale to by asi Joniho trochu znepokojilo.“
„Jen předveď,“ dloubla jsem do něj loktem. Ušklíbl se. Chvíli jsme jen mlčky čekali, a pak jsem se rozhodla opatrně nadhodit téma, které mě zajímalo. „Jak s náma ještě byli Tuivo a ti dva, taks tak divně koukal na Jyrkiho. O co jde?
Odfrkl si. „Já… furt nevím, co si o něm myslet. Nevadí mi, ale úplně sympatickej mi není,“ pokrčil rameny.
„Jestli se něco neposere, časem ho asi poznáš líp, jestli teda chceš,“ odvětila jsem. Bylo by zbytečné se snažit Ylermiho názor změnit jen proto, že já jsem Jyrkiho měla ráda, a hlavně to bylo jedno. Nemuseli být žádní velcí kamarádi.
„Já na něj koukal proto, že… nevím. Nevím, co na něm Tuivo vidí.“
„Ale no tak.“
„Ne, já nežárlím ani to nemyslím zle. Spíš je to úplně jinej typ člověka, než se kterým bych si ho uměl představit.“
„Možná právě proto. Tuivo není takovej, jak si myslíš.“
„Chodili jsme spolu. Znám ho líp než ty, promiň, Auri.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Neukázal ti, jaký doopravdy je. Neukázal to možná nikomu kromě Jyrkiho a Taimi.“
Ylermi zavrtěl hlavou. „Nevíš, co všechno o něm vím, ale to je jedno. Prostě jsem ti to jenom chtěl vysvětlit.“
Pousmála jsem se. „V jedný věci ho ale znáš asi nejdýl. Viděls ty jizvy, že?“ Ylermi rychle přikývl, ale až moc rychle. „Vždyť… spali jste spolu, ne?“
„Ono to bylo těžký. Asi jo, ale on to udělal hlavně kvůli mně, a sám si nechtěl ani sundat tričko. On má nějaký jizvy?“
„Ošklivý, přes celý záda,“ kývla jsem.
Ylermi protočil oči. „Tohle nemusel schovávat.“
„Já vím, ale… víš co, asi se ho radši zeptej sám, uvidíš, kolik ti bude chtít říct. Ale jedna věc mě zarazila. Kvůli tobě?“
„Jo,“ kývl a vypadal tak zvláště zranitelně. „Tuivo… on se někdy chová jako idiot, ale ve výsledku chtěl, abych byl šťastnej. On za to, že to mezi náma nefungovalo, vlastně nemohl. Já to chtěl jednoduchý, protože jsem si myslel, že s ním to jednoduchý bude, a dost na něj tlačil.“ Sklopil zrak. „Fakt je to už pryč. Jediný, co mě občas mrzí, je, že když jsme byli spolu, tak se aspoň snažil mě tak nějak… neignorovat.“
„Tak mu to řekni,“ navrhla jsem. „Řekni, že by sis přál, aby ti věnoval nějakou pozornost. Pořád jsi jeho kamarád.“
Ylermi zavrtěl hlavou. „To je dobrý, já si ho nezasloužil. Tak jako nikoho.“
„Yle…“
„Ne, vždyť se koukni, moje vztahy netrvají…“ Pak upřel pohled na něco za mnou. Obrátila jsem se. Joni se k nám blížil.
„Co je?“ zeptal se na důvod našeho mlčení, když k nám došel.
„Yl zase tvrdí, že si nezaslouží pořádnej vztah. Dej mu facku nebo něco.“
„Kámo,“ protočil Joni oči. „Víš, že to není pravda, jenom máš prostě smůlu a moc s cizíma lidma nemluvíš. Ale teď asi budeš mít šanci někoho poznat.“
„Cos provedl?“ ušklíbl se Ylermi.
„Domluvil nám pár dní u tety. Takže jedem taky na výlet, akorát o dost bezpečnější. Teta má postavenej dům tak, aby čelil bouřkám.“ Zaváhala jsem. V práci jsem si rozhodně mohla vzít volno, moře bylo neklidné a rybáři moc nevyplouvali, takže bylo málo ryb. Nakonec jsem přikývla. Pár dní mě nezabije.
„No počkej, jeďte sami,“ prohlásil Ylermi. „Bude vám líp.“
„Yle, no tak. Chceme tě tam, jasný? S tímhle idiotem jsem každej den, myslíš, že mě to ještě baví?“ pokývla jsem směrem k Jonimu.
„Jo,“ přisvědčil. „Jestli tam nebudeš, určitě se pohádáme a budeme po sobě házet tetiné drahé talíře nebo tak něco. A Auri dobře míří. Budu mít otřes mozku a ty se budeš cítit provinile, žes tam nejel taky.“
Ylermi se zasmál. „Fajn, na tohle se asi nedá říct ne. Kdy vyrážíme?“
„Dneska večer. Jsem tam zvyklej jezdit přes noc.“ Jestli to Ylermimu přišlo divný, tak nedal nic najevo. Zbytek dne probíhal ve shonu, ale nestalo se během něj ani během cesty nic zajímavého.
K Joniho tetě jsme dorazili nad ránem, přesně jak bylo v plánu. I před jejím domem vypadal Joni dost otráveně, ale viděla jsem na něm, že se svým způsobem na tetu těší. Zazvonil a koukl na nás. „Připravte se na smršť otázek," protočil oči. „Je zvědavá." Pár vteřin po tom prohlášení se otevřely dveře. Blondýna ve středním věku se na něj srdečně usmála.
„Ty moje zlatíčko," zašveholila. „Pojď ke své nejoblíbenější tetičce." Joni se jen ušklíbl, ale nechal se od ní políbit na tvář. Pak pohlédla na na nás. „A vy musíte být ti kamarádi."
„Auri a Ylermi," představil nás Joni. Paní si s náma oběma potřásla rukou. Měla dost silný stisk, který odpovídal její vysoké a mohutné postavě.
„Chcete se nejprve vyspat, nebo si dáte koláč? Sehnala jsem dokonce jahody!"
„Ve Stosse vůbec někdy prodávají jahody?" podivil se Joni s úšklebkem. „Já nejsem moc unavenej, vy?" Ylermi i já jsme jen pokročilí rameny. Koláč, který před nás jeho teta položila, vypadal chutně, tak jsem se do něho zakousla, ale pak se to všechno posralo.
„Jo, teti," zamumlal Joni s plnými ústy. Vysloužil si za to od ní vražedný pohled, takže nejprve polkl. Vzal mě za ruku. „Tady Auri je teď moje holka."
Teta se viditelně zarazila. „Copak ty už nejsi s Tyyne?"
Joni si odfrkl. „Nerozuměli jsme si."
„Joni, ty jsi hlupák. To si nedokážeš udržet holku ani chvilku?" Nechápavě jsem na ni pohlédla a Ylermi naopak sklopil zrak a předstíral, že neexistuje.
„Fajn," hlesl Joni. „Vím, jak ji máš ráda, ale řeknu ti pravdu. Tyyne si našla někoho jinýho."
„To mě mrzí, Joni. Proč to udělala?"
Pokrčil rameny. „Co já vím, asi jsem jí nebyl dost dobrej."
„Nerada ti to říkám, zlatíčko, ale vždycky jsem věděla, že má na víc." Zatajila jsem dech. Něco tak hnusnýho mu přece nemohla říct.
„Asi," odvětil Joni klidně. Ylermi do mě pod stolem šťouchl nohou. Věnoval mi nechápavý pohled, který jsem mu oplatila.
„No, doufám, že se i tak dočkám neteře nebo synovce," pousmála se jeho teta a zavadila o mě pohledem.
„Jasně, teti," hlesl Joni a uhnul pohledem. Dobře věděl, že já svůj názor na děti v nejbližší době nezměním. Nějak jsem do sebe dostala zbytek koláče a odebrali jsme se do místnosti, kde jsme se mohli prospat. Když Joni vytahoval spacáky ze skříně, ozval se Ylermi.
„Kámo, tohle není v pohodě."
„Jo, vlastně ti řekla, že je to tvoje chyba, že jsi pro Tyyne nebyl dost dobrej," přidala jsem se.
„Ne," mávl nad tím Joni rukou. „Ona si prostě Tyyne oblíbila. Nic si z toho nedělej, Auri."
„Nevím, pročs jí neřekl, že nechci děti. Možná by mě vykopla, poštvala mě proti tobě a byla by spokojená."
„Jenže my ne," hlesl Joni.
„Co na tom záleží? Tvoje rodina mě očividně nebere, a já asi nezvládnu to, jak mě nemá ráda."
„Vyspíme se a odjedeme," navrhl Joni.
„Ne. Já odjedu."
„Auri, nebuď pitomá," vložil se do toho Ylermi. „Tahle ženská to mezi váma přece nezničí."
Zavrtěla jsem hlavou, sebrala jeden spacák, a lehla si daleko od nich. „A co děti? Chceš děti," upřela jsem pohled na Joniho. Doufala jsem, že prohlásí něco v tom smyslu, že je chce jen kvůli rodině, ale on sklopil pohled.
„Tohle je věc, kterou jsem schopnej obětovat."
Sevřel se mi žaludek, ale nechtěla už jsem slyšet nic dalšího, takže jsem jim jen popřála dobrou noc. Moc jsem toho ale nenaspala, mrzelo mě, že to Jonimu komplikuju. Možná měl přece jen zůstat s Tyyne a já s Astou. Tak by to mělo být.
Komentáře
Přehled komentářů
Nejdřív jsem chtěla napsat, že chci víc Joniho a
Auri, jak do sebe ryjou. Asi se to moc brzy znovu
nestane... Ta teta je jen excuse me wtf???
A mrzí mě, že se to mezi nimi zase... no, sere.
.
(L. , 19. 6. 2022 23:25)