11. Každého ovlivňuje minulost
„Hele,“ prohlásil Ylermi, když jsme si vešeli bundy. „Jsem rád, že ti Tuivo ty loďky ukázal. Byly fakt super.“ Přikývla jsem. Nikdy mě nenapadlo, že se ve Stosse nachází tak krásné jezero. Překvapilo mě ale, že nejhlasitěji to nadšení projevil zrovna Ylermi, kterého obvykle moc věcí nevyvedlo z rovnováhy, takže jsem si musela rýpnout.
„Přiznej se, že se ti to líbilo hlavně kvůli tomu borcovi, co tam pronajímal ty lodě,“ usmála jsem se.
Ylermi povytáhl obočí. „Toho jsem si ani pořádně nevšiml.“
„Kámo, zírals na něho skoro celou dobu,“ zasmála jsem se. Ylermi se ušklíbl.
„No, uznávám, že by mi nevadilo tam s ním zůstat, kdyby to nevypadalo divně.“
„Proč? Třeba bys ho sbalil a my bysme se mezitím projeli,“ pokrčila jsem rameny. Až když po mě Ylermi vrhl významný pohled a střelil jím po Jonim, došlo mi, že je nějak moc potichu. Trochu jsem do něj šťouchla.
„Copak?“
„To… to je dobrý. Asi chci bejt chvilku sám,“ vysvětlil možná až moc rychle. Chtěl kolem nás projít, ale Ylermi ho zarazil.
„Vybal to,“ prohlásil.
„Hele, o nic nejde,“ protočil Joni očima, ale viděla jsem na něm, že je nesvůj. Odtáhl Ylermiho ruku a odebral se do místnosti, kde jsme přespávali. Protože jsme stejně nechtěli, aby nás jeho teta slyšela probírat něco důležitého, šli jsme za ním. Když Ylermi zavřel dveře, založil si ruce na prsa.
„Tak?“ pobídl Joniho.
„Čemu na tom, že chci být sám, nerozumíš?“
Posadila jsem se vedle Joniho a vzala jeho dlaň do své. „Víš, že nám to můžeš říct. Stejně nám odsud neutečeš, tak nemáš na výběr.“
„Jejda, vy jste otravní,“ obrátil oči v sloup. „Prostě jsem při tý projížďce nad něčím přemýšlel a trochu mě to vzalo.“
„Nad čím?“ hlesla jsem. Ylermi si k němu přisedl z druhý strany.
„Nad jednou věcí, co už se stala a je pryč. To je fuk. Slíbil jsem tetě, že jí pomůžu… že jí nakoupím. Chystal se vstát, ale Ylermi se smíchem zavrtěl hlavou.
„Vole, výmluvy ti moc nejdou. Hele… každej má nějaký nedořešený věci z minulosti, který ho ovlivňují. Někoho víc, někoho míň, ale jsou tu.“
Joni se zhluboka nadechl. „Jo, ale já si myslel, že tohle je pryč. A hlavně, většina lidí je s těma věcma prostě nějak vyrovnaná, nebo je aspoň nevezmou tak najednou. I vy dva, mimochodem.“ Zamračila jsem se a chystala se něco namítnout, ale Ylermi mě předběhl.
„Akorát jsi to zatím neviděl, ale pochybuju, že je vůbec někdo úplně v pohodě, nebo aspoň nikoho takovýho neznám.“
Joni na něj pohlédl a něco v jeho očích se změnilo. „Tebe něco tímhle způsobem trápí?“
Ylermi se ušklíbl. „Teď řešíme tebe, ne mě, kámo.“
„Ono by mi to asi pomohlo to říct nahlas, kdybys to řekl první.“
Ylermi protočil oči. „Fajn, když to musíš vědět, tak… prostě mě štve, že hrozně moc chci s někým být, ale sám si to sabotuju.“
„Yle,“ vydechla jsem. „Tohle není tvoje vina.“
„Hele, je. Kdybych neměl problém s tím, kdo jsem, bylo by to v pohodě.“
S Jonim jsme si vyměnili překvapené pohledy. „Jakože že jsi gay?“ zeptala jsem se.
„Jo,“ kývl. „Tak, je to venku. Spokojení?“
„Nikdy mě nenapadlo, že zrovna tobě to nějak vadí,“ prohlásil Joni a já jsem přikývla. „Vždycky sis z toho, já nevím, třeba i dělal srandu.“
„Protože jste si z toho dělali srandu vy. Vždycky, když s někým jsem, přijdou výčitky, že tohle bych neměl dělat. Vlastně proto jsem skončil v Aletasu. Rodiče nesnášeli, když jsem jim domů tahal kluky, a já si chtěl zařídit život po svým. Jenom to prostě nějak nevyšlo.“
Sevřela jsem Ylermiho v objetí. „Tohle mě fakt nikdy nenapadlo. Měls nám to říct.“
Opřel si hlavu o moje rameno a zavřel oči. „Já věděl, že budete překvapení, že zrovna já mám s tím problém.“
„Promiň, jestli jsme se tě třeba někdy nějak dotkli,“ prohlásil Joni. Ylermi se ode mě odtáhl a pousmál se na něj.
„To je v pohodě, fakt jste to nemohli tušit.“ Odmlčel se. „Tak teď jsi na řadě ty.“
Joni sklopil oči. „Já nevím, furt se nějak necítím na to, říct to nahlas.“
Olízla jsem si rty. „Taky mám tak trochu problém z hlediska vztahů.“ Joni zvedl hlavu. „Teda, tebe miluju a všechno, ale…“
„Asta?“ vydechl Joni.
„Jo, ale… já nevím, vlastně se nic nestalo, ale je to horší, než jsem ti kdy řekla. Pořád se bojím, že budeš jako on.“
Ylermi se ke mně trochu nahnul. „Jakože bude muset všechno být podle něho?“
Sklopila jsem oči. „To taky. Ale víc než tohle mě možná štvalo, že nechtěl, abych se vídala s kamarády, i když mezi náma nic nebylo, teda když pak nepočítám Joniho, ale… ono by se to nestalo, kdyby se Asta choval normálně. Já s ním fakt chtěla být, bylo by to jednodušší.“
„To bylo,“ odvětil Joni.
„Chápeš, Yle, málem to zničilo moje kamarádství s pro mě nejdůležitějšíma lidma. S Jonim, se kterým jsme se pak furt hádali, s tebou, protože jsem ti vynadala, když ses mi snažil poradit, s Tuivem, protože jsem ho chtěla tak nějak odseknout, a on se pak odsekl sám a já zjistila, že ho potřebuju… a ke konci i s Jyrkim, protože on měl výčitky, že mi ničí vztah, i když mi akorát otevřel oči.“
„Ale teď jsme tady,“ prohlásil Ylermi. Joni skrčil kolena a přitáhl si je pod bradu. Netušila jsem, co přesně se ho z toho, co jsem říkala, dotklo, ale když už jsem začala, chtěla jsem dokončit svoje přiznání.
„Jo, ale furt se bojím, že se něco posere, že jsme s Jonim nikdy neměli spolu.“
„No… to je možná i pravda,“ prohlásil jmenovaný. S Ylermim jsme na něj zírali s otevřenými ústy.
„Počkej, co?“ dostala jsem ze sebe nakonec. „Řekla jsem něco zle?“
Joni se na mě podíval a v očích se mu zatřpytily slzy. „Ne, Auri, ty za to nemůžeš. Chápu, že máš kvůli Astovi strach, ale… prostě, když jsme byli na těch loďkách, měl bych bejt šťastnej, že tam jsem s tebou, užívat si to, a já místo toho myslel na to, jaký by to bylo s…“
„Tyyne?“ doplnila jsem nevěřícně.
„Ne. S tou první holkou, co se zabila,“ odpověděl a pevně semkl rty. „Já si fakt myslel, že jsem se přes to už přenesl, ale… já ji tak miloval. Zpětně mi došlo, že to proto jsem si našel Tyyne a před ní holky, který jí byli podobný. Nemusel jsem ji milovat. Nebylo to tak správný, ale teď miluju tebe, Auri, a zároveň tu holku a je to… já nevím, matoucí, a občas se mi nějak prolíná.“
Ylermi si podepřel bradu. „Kámo, hele, to je v pohodě. Myslím jako to, že ji furt máš rád. Myslím, že díky Auri se z toho dostaneš.“
Zamračila jsem se. „Ty těm sračkám fakt věříš, Yle?“ Pohlédl na mě, stejně jako Joni. Zamračila jsem se ještě více. „Měla jsem to tušit.“
„Auri, co tě žere?“ zeptal se Ylermi.
Zavrtěla jsem hlavou. „Jdu se projít ven.“
„Ne. Já taky nikam nešel,“ chytil mě Joni kolem pasu. Vykroutila jsem se mu. To by se mi u Asty nikdy nepovedlo, ne proto, že by byl fyzicky silnější, ale proto, že mě Joni hned pustil.
„Tyyne měla pravdu. Jseš ňouma,“ vmetla jsem mu do obličeje. Tak nějak jsem doufala, že se mě pokusí zastavit, ale ani jeden to neudělal. Téměř jsem vyběhla ven.
Nešlo o to, že bych na jeho holku žárlila, to vůbec. Měl právo ji milovat, a bylo mi jasné, jak je pro něj stále důležitá. Ale nemohla jsem se ubránit myšlence, kolikrát si představoval, že je ona na mém místě. Jak jsem si mohla být jistá, že nejsem jeho další Tyyne? Nemusel si to uvědomovat, vždyť u kolika holek mohl být přesvědčený o tom, že je doopravdy miluje?
Možná jsme spolu vážně neměli skončit. Všechno by bylo jednodušší. Nerozbili bychom partu, máma by byla spokojená, protože měla Astu raději, já bych se nebála, že Joni bude jako Asta a zvykla bych si na to, jaký Asta je, žila bych jen pro něj. Jako plus Astovi nevadilo, že nechci mít děti, a taky bych neměla takové výčitky svědomí z toho, že jsem ho podvedla, a když už by se to stalo, měla jsem to napravit. Náš vztah by určitě šel napravit, kdybych chtěla a hned neskočila po první příležitosti mít někoho jinýho, s kým to mělo být jednodušší. Jenže nebylo. Ano, cítila jsem se s Jonim šťastná, ale dřív nebo později se to zase pořádně posere. Možná měl tehdy na začátku našeho vztahu Asta pravdu, když říkal, že mě nikdo kromě něj nebude chtít.
Ponořená v myšlenkách jsem došla až k domu, který mě upoutal svou velikostí. Vyčníval nad většinu domů, co jsem ve městě zatím viděla. Až pak jsem si všimla cedule, která hlásala, že nabízejí ubytovací služby. Zamyslela jsem se nad tím, kolik mám u sebe peněz, a sama pro sebe si přikývla. Přespávat u Joniho tety, která stejně měla raději Tyyne, se mi minimálně dneska fakt nechtělo. Vešla jsem dovnitř.
Komentáře
Přehled komentářů
Tahle trojice mě z nějakýho důvodu rozhodí
mnohem víc než TJT :očíčka:
Also... tady je to zas o tom, že každej vztah má
problémy a ti lidi se je musí naučut řešit. Normálně
řešit... ale tak snad jim to dojde :očíčka:
.
(L. , 21. 6. 2022 22:28)