Archiv
Nalezené příspěvky
17. Bylo snad možné, aby všechno nakonec dopadlo dobře?
17. 6. 2024
„Co se děje, Taimi?“ zeptala se tak laskavě, že mě v očích zaštípaly slzy. Hned jsem je zahnala.
„Já nevím. Připadám si hrozně osaměle.“
„Proto jste sem šli?“
Kývla jsem. „Ale nefunguje to. Došlo mi, že jediný člověk, kterého jsem chtěla vidět, jsi ty.“
Laura se znovu usmála. „A povedlo se ti to.“
„Ano. Jenže zase odejdeme a všechno bude stejné.“
„Kluci ti nevěnují dost pozornosti?“
„Věnují. Ale… mají kolem sebe takovou spoustu lidí. Zejména Tuivo, ale poslední dobou i Jyrki. Mám strach…“ Najednou jsem se zarazila. „Promiň. Nechtěla jsem si stěžovat.“
„Ne, pokračuj. Zajímá mě to.“
„Mám strach, že jim zkrátka jednou nebudu stačit. Že mě opustí.“
„Je přirozené, že kolem sebe chtějí i jiné lidi. To neznamená, že jim nejsi dost dobrá, Taimi. Milují tě.“
„Já vím. Ale já nikoho jiného nemám a… občas je mi to hrozně líto.“
„Máš mě. To, co jsem ti říkala, stále platí. Můžeme se vídat. Bez toho, aby to ovlivnilo Rista.“