23. Milá maminko (podruhý)
Já tohle nechci. Nevím, co mám dělat. Věřím, že bys mi poradila, ale nejsi tady a už nikdy nebudeš. Pořád si ale pamatuju na tvoje vřelý úsměvy, objetí, a hlavně ty slova, který jsem od tebe slyšela jako poslední, než se to celý posralo. Yö, vážně si chceš nechat vzít život? Tehdy jsem vůbec nechápala, co tím myslíš. Vnímala jsem akorát tu ironii, když jsi mi při odjezdu řekla tohle, a pak tě zabili. Teď už, hlavně po dnešním rozhovoru s Kevätem, chápu, že jsi nemyslela, že zemře moje tělo. To je pořád naživu. Umřela jsem zevnitř.
Možná jsem měla následovat tebe a tátu, měla jsem se naučit víst spřežení, abych se mohla pokoušet propojit horský kmeny s našim světem. Jo, nakonec to nedopadlo a zabili vás tam, ale do tý doby jste žili. Doopravdy žili. Jenže táta, co já vím, možná mě chtěl ochránit, a možná chtěl, abych to dotáhla daleko, ale domluvil se s Kevätem (je divný nad trenérem přemýšlet jako nad tátovým kamarádem), že mě dostane tam, kam se Kevät nikdy nedostal. Ne, že by na to neměl, ale... No, vlastně mi nikdy neřekl, proč nedošel sám tak daleko.
Tobě se ale od začátku nelíbilo, že mám kráčet v jeho šlépějích. Tvrdila jsi, že mě to zničí zevnitř, nejen můj charakter, ale i moji duši. Že až se dostanu daleko, tak budu muset obětovat až příliš mnoho. Tak mě napadá, jestli jsi mě náhodou nevarovala před svou vlastní chybou.
Dneska jsme si s Kevätem po asi deseti dnech od toho, co jsme se pohádali, konečně domluvili pořádný trénink. Nejprv bylo všechno v pohodě. Rozcvičili jsme se, ukázal mi, jak ještě ostřeji projet jednu zatáčku, chvilku jsme jezdili (společně, což už jsme nedělali fakt roky, vždycky na mě jenom koukal), a dokonce mě pak poplácal po rameni a řekl, že si vedu dobře. Pak to ale začalo.
Kevät: Jenom je škoda, že si to sama sabotuješ.
Já: Jestli myslíš to se sponzorem, tak už se to nestane.
Kevät: Ne. Těch ještě bude. Ale musíš mě konečně pořádně poslouchat.
Něco vyhrabal z batohu a zamával tím přede mnou. Byl to aletaský místní týdeník, a já jsem okamžitě rozpoznala, kdo je na titulní straně. Já. Já a Leena, jak se líbáme v knihovně. Protočila jsem oči.
Já: Aletaso nemá nic lepšího na práci?
Kevät: Říkal jsem ti, že se to stane.
Já: A co jako?
Kevät: Yö, chci, abys byla slavná pro to, jak jezdíš, ne kvůli skandálům.
Já: Aha, takže chodit s holkou je skandál?
Kevät: Přestaň. Je to skandál. Pro Aletasany jo, ať se ti to líbí nebo ne. Jinak bys nebyla na titulce.
Já: Hele, je mi to celkem ukradený.
Kevät: Přečti si to.
Já: Je tam něco kromě homofobních keců?
Kevät: Ty homofobní kecy je to, co si o tobě bude myslet celý Aletaso. A možná brzo celá země.
Já: Trochu předbíháš, ne?
Kevät: Ani ne. Yö… chtěl jsem ti to podat líp, ale… jedeš příští celostatní závod.
Já: Cože?!
Kevät: Proto tu byl ten sponzor. Jedinej problém bylo startovný. Ale vyřešil jsem to.
Já: Počkej. Jak jsi vyřešil to určitě nechutně drahý startovný?
Kevät: Půjčil jsem si.
Já: Ty… Co?! Trenére!
Kevät: Slíbil jsem, že tě dovedu na vrchol a udělám pro to všechno.
Já: Počkej, ale já… nejsem na to připravená.
Kevät: Yö. Samozřejmě po tobě nečekám, že vyhraješ. Ale zviditelníš se.
Mami, asi jsem blbá, ale strašně mě to vyděsilo. Přestože tvrdil, že nechce, abych vyhrála, bylo mi jasný, že v to tak trochu doufá. To znamenalo intenzivnější trénink, žádný volný čas, na kterej jsem si v posledních dnech tak zvykla, a především žádná volnost v tom, co budu dělat. Zavrtěla jsem hlavou.
Já: Nemůžu.
Kevät: Proč ne?
Já: Nejsem na to připravená.
Kevät: Tak tě připravím.
Já: Ne. Nejsem na to připravená jaksi vnitřně, chápeš?
Kevät: Tak se připrav. Prostě tam jedeme.
Já: Ne.
Kevät: Ty nemáš právo mi odporovat. Tady rozhoduju já, holčičko.
Já: Co? A to odkdy?
Kevät: Chceš být úspěšná, nebo ne?
Já: Hele, je mi jedno, co si tady kompenzuješ, na žádný blbý závody se nejede.
Kevät: Jestli tam nepojedeš, postarám se o to, aby ses tam nedostala už nikdy. Za dva týdny máš závod mimo Aletaso, je načase se pohnout. Už jsem tě zapsal.
Já: Ale…
Kevät: Jestli to neuděláš, tak zklameš tvýho otce, na to mysli.
Já: Otec by si nikdy nepřál tohle.
Kevät: Otec by si nikdy nepřál, abys byla nula.
Tohle od něho byla podpásovka, hlavně proto, že měl asi pravdu. Otec by chtěl, abych věnovala veškerou energii závodům, ale já potřebuju tvoji laskavou náruč a ujistění, že mám svůj život stále ve svých rukách. I když možná nemám. Maminko, chybíš mi.
Tvoje milující Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Preboha... ale dost by mě zajímalo, proč se na
ten vrchol nedostal Kevät :očíčka:
A kdo je vyfotil v tý knihovně!
Re: .
(Ant, 24. 9. 2022 6:59)Ono to tam myslím někde bude. No, říkala jsem, že aletaští novináři jsou hyeny.
Re: Re: .
(L. , 24. 9. 2022 23:02)
Kdyby ne, tak se dodatečně zeptám :D
Počkat, oni je vyfotili paparazzi?
.
(L. , 24. 9. 2022 1:43)