1. Tak tu cenu zaplatil
Seděl jsem u Auri na gauči a nejraději bych jen mlčky vnímal její přítomnost, ale byla tady spousta otázek, na které si zasloužila odpovědi. Už se stihla zeptat, jestli jsme všichni v pořádku, jestli je v pořádku náš vztah, jestli jsme spolu už spali, protože to byla zkrátka Auri ale já jsem tušil, že co nevidět přijdou i otázky, na které nebude tak snadné odpovědět. Přesně jsem tu chvíli poznal. Napjala se a koukala na mě déle, než by mi to bylo příjemné. „A Ylermi?“ vydechla nakonec. „Něco málo mi k tomu řekl Tuivo. Našli jste jeho otce?“
„Jo. A Yl s ním teďka chce strávit trochu času. A najít svou matku. A být s Palem. A mimochodem, Yl je hrozně fajn.“
Autu se však zamračila. „Chce strávit čas s člověkem , který tě unesl?“
Protočil jsem oči. „Myslel jsem, že tohle už jsme vyřešili s Tuivem. Nenapadlo mě, že na to budeš mít stejný pohled jako on.“
Auriina tvář nezvykle zvážněla. „Má o tebe strach. Myslí si, že… Víš, je přirozený v daný situaci brát každou jeho laskavost jako…“
„Auri. Přestaň, prosím.“ Chtěla něco namítnout, ale nakonec to neudělala, za což jsem jí byl vděčný. „Vím, co udělal. Vím, že udělal špatnou věc. Ale taky znám jeho dobrý stránky. Můj cíl byl dostat k němu Yla, a to se povedlo. Ten člověk už pro mě neexistuje, jasný?“ Musel jsem to tak udělat, aby mi konečně dali pokoj.
„Ale?“ Auri mě znala až moc dobře.
„Chtěl bych… vždycky jsem si přál mít tátu. Opravdovýho tátu.“
Auri se soucitně usmála. „Já taky.“
„Můj umřel, než jsem se narodil. Občas by mě zajímalo, co to bylo za člověka, jestli byli s mámou šťastní… ona o něm odmítá mluvit.“
„Řekla ti proč?“
Odfrkl jsem si. „Prý je to minulost. Jenže ona se moc ráda piplá v minulosti. Pořád doufám, že z ní někdy dostanu pravej důvod, proč o něm nemluví.“
Auri se pousmála. „Naši se rozvedli. Máma se mnou zdrhla, a táta je kdovíkde.“
„Chtěla bys ho vidět?“
Odfrkla si. „Ne tolik, abych se o to snažila. Takhle je to lepší, myslím pro mě.“ Potřásla hlavou. „Pořád nemůžu uvěřit, že Yl nikdy ani nezmínil, že si nic nepamatuje.“
Byla to rychlá změna tématu, ale zřejmě mi bylo to druhé příjemnější. „Asi pro něj bylo lehčí na to nemyslet.“
Auri potřásla hlavou. „Nevěřili jsme mu, když přišel s tím, že si vzpomněl. Leena mu věřila, proto otce našel. Jsme fakt hrozní kamarádi.“
„To rozhodně nejste,“ namítl jsem.
„K tobě možná,“ přerušila mě zrzka. „Ale k Ylovi jsme vždycky byli. Chodili jsme za ním jenom s problémy, jenom pro pomoc, a málokdy jsme se starali, jak je jemu, jestli ho taky něco netrápí. Vždycky jsme ho upozaďovali, jak v partě, tak předtím i potom, a co jsme se dali s Jonim dohromady, tak už úplně. On…“
„Auri,“ přerušil jsem jí tiše.
„Ne, Jyrki, neuklidňuj mě. On se nám tak hrozně snažil říct, že není v pohodě, ale my jsme raději viděli tu masku lhostejnosti, co si každý den nasazoval. My…“
„Auri,“ zastavil jsem znovu proud její sebelítosti. Pohlédla na mě a oči jí zvlhly. „Nikdy není pozdě to napravit.“
„Myslíš, že by nám ještě po tom všem mohl věřit?“
„Možná ne hned,“ pokrčil jsem rameny. „Ale má vás rád. Když…“ Najednou mi v batohu začal vibrovat mobil. Zvuk jsem si vždy vypínal, ale stejně jsem si toho teď všiml. Povzdechl jsem si a vytáhl přístroj. „Jen se podívám, kdo… Kurva.“
Auri mi pohlédla přes rameno. „Taimi? Ona umí volat?“
„Trochu, ale dělá to jen v akutních případech. Auri, tohle musím vzít.“
„V pohodě. Chápu to.“ Zněla smutně. Samozřejmě. Viděli jsme se po několika měsících, po několika měsících jsme vyrazili se spřežením a měli jsme si toho tolik říct, že jsem se rozhodl u ní být až do večera. Jenže hovor od Taimi jsem nemohl ignorovat. Zvedl jsem to a chvíli bylo ve sluchátku ticho.
„Jyrki?“ ozvalo se nakonec váhavě.
„Ano?“
„Vím, že jsi s Auri, ale… něco se stalo a já to sama nezvládnu. Prosím, pojď domů. Sám.“
„Kde… kde je Tuivo?“ vyhrkl jsem a Auri na mě zvědavě pohlédla.
„Doma. Prosím.“
Spěšně jsem se omluvil Auri a skoro doběhl k Tuivovu obydlí. Taimi mě zastavila hned u dveří a prudce mě objala.
„Jyrki… Risto zemřel a Tuivo to nenese nejlépe. Zamkl se v ložnici, a já mám o něj strach.“
Chvíli jsem tu informaci zpracovával. „Risto je mrtvej?!“
Taimi zašmutile přikývla. „Volala nám Laura. Více k tomu nebyla schopná říct. Jen tedy, že se utopil.“
„A… a ty jsi v pohodě?“
Konečně se trochu usmála. „Tolik jsem ho neznala. Spíše je mi líto Laury.“
„Já… teď půjdu za Tuivem. Pak… pak to nějak vyřešíme,“ hlesl jsem a ona přikývla. Bez váhání jsem zabušil na dveře. Tolik jsem se o Tuiva bál. Věděl jsem, že Risto pro něj znamená most s minulostí, most se všemi jeho já. Přišel o více než dobrého kamaráda.
„To jsem já, Jyrki,“ zavolal jsem přes dveře. „Otevři mi, prosím.“
Ozvalo se tlumené vzlyknutí. „Nechci… jdi pryč.“
„Tuivo, co nechceš? Nemusíš na to být sám.“
„Brečím.“
Protočil jsem oči. „Jo. To vím a je to naprosto pochopitelný. Nevadí mi tvoje slzy.“
„Jyrki…“
„Co?“
„Nenuť mě tě znovu posílat pryč.“
„Protože nechceš, abych šel,“ řekl jsem si víceméně pro sebe, ale pak se ozvaly kroky a rachocení v zámku. Kývl jsem na plavovlásku. Taimi zavrtěla hlavou, ale já jsem věděl, že Tuivo ji potřebuje. Proto jsem ji vzal za ruku, a když se dveře otevřely, vtáhl jsem ji s sebou.
Nesměle položila ruce na Tuivova ramena a pousmála se. „Jsem tu pro tebe, kdybys mě potřeboval. Teď vás nechám, nicméně…“
„Taimj,“ vydechl. „Zůstaň.“ Pak se mi prakticky stočil do náruče a rozvzlykal se. Probíral jsem mu vlasy, hladil ho po lopatkách, po stehnech, všude, kde jsem věděl, že ho to uklidňuje. Taimi pevně tiskla jeho dlaň. Několikrát jsme se vyměnili, ale Tuivův pláč stále neustával. Taimi se nakonec ozvala.
„Vím, co pro tebe znamenal,“ začala tiše a můj přítel se zachvěl. „Vím, že není nahraditelný. Ale stále tady máš nás, máš kamarády z Aletasa, máš rodinu.“
„A pojítkem s tvou minulostí můžou být i rodiče,“ pokračoval jsem. Tuivo konečně vzhlédl a roztřeseně si otřel oči.
„I kdyby, tak... Za to můžu, copak to nechápete?!“
„Jak bys za toto mohl…“ začala Taimi, ale on zaťal pěsti.
„To jezero.“ Vzpomněl jsem si na jezero s krystaly, o kterém mi vyprávěli. „Nechtěl jsem tam už jít. Bylo to moc nebezpečný. Ale kdybych ho prozkoumal s ním…“
„Tak byste možná zemřeli oba,“ rázně jeho monolog přetnula Taimi. „Za jeho rozhodnutí neneseš žádnou zodpovědnost.“
“Ty to nevidíš? Lidi kolem mě umírají!“ vykřikl.
Vydechla. „Měl jsi co dočinění jen s Launovou smrtí. Za ten zbytek se nemůžeš vinit. A vůbec, jak víš, že se utopil zrovna tam?“
„Neutopil se. Zkameněl,“ zavrčel Tuivo. Pohladil jsem ho po ruce, ale on mě odstrčil. „Měl jsem tam být s ním. Měl jsem čekat, že jeho zvědavost mu bude osudná.“
„Teď jsi to řekl. Zemřel kvůli své zvědavosti,“ hlesl jsem. „Kvůli riziku, se kterým počítal. A nesejde na tom, jestli se opravdu utopil v té jeskyni. Ty ses tam nechtěl vrátit. On ano, za každou cenu. Tak tu cenu zaplatil.“ Odmlčel jsem se. „Nejspíš na konci našel všechny odpovědi, které potřeboval. Nejspíš byl na konci alespoň chvilku šťastný. Jen už ti to nemohl říct.“
Tuivo na mě překvapeně hleděl. „Fakt si to myslíš?“
Nečekal bych, že mě tak snadno poslechne. „Ano. Jinak bych ti to neříkal.“
„Tuivo,“ oslovila ho Taimi s něhou v hlase. „Ty nejsi zodpovědný za špatné věci, které se dějí. Nic z toho jsi nikdy nezpůsobil schválně, chceš lidem jen pomáhat. Mrzí mě, že nevidíš, jak úžasný člověk jsi.“
„Ale toho Launa jsem zabil. A tobě ublížil.“ Nejspíš si teď vyčítal celou dobu. Taimi se zasmála a vzala jeho dlaň do své.
„Ne. Launo tě neposlouchal, když ses mu snažil říct, že je ti zle. A chtěl jsi být silný pro mě a pro Jyrkiho. Byla to nehoda, mohl zrovna tak zakopnout v lese. A pokud jde o mě, ublížila jsem si sama. Snažila jsem se v tobě vidět někoho, kým už jsi dávno nebyl. A než něco namítneš, tak nechci, abys byl ten chlapec z kmene. Tehdy to fungovalo, protože i já jsem byla jiná, ale nyní…“ Usmála se na něj a on jí to oplatil. Pak přelétl pohledem ke mně a znovu k ní.
„Neříkáte ty hezký věci jenom proto, že jsem smutnej, že ne?“
„Ne. Říkáme je, protože si je myslíme. Milujeme tě,“ odpověděl jsem a Taimi kývla. Tuivo si setřel další slzy a popotáhl.
„Ještě že vás mám,“ vydechl.
Komentáře
Přehled komentářů
Aha, tak… takhle se ten problém s dítětem vyřešil „sám“ :D Oof, tak to doufám, že se najde nějaký způsob Rista vrátit. A teď mě napadlo, co by se mohlo stát s otcem od Jyrkiho, i když si myslím, že spíš moje teorie nebude pravdivá, protože by to asi bylo moc obvious :očíčka:
Re: .
(Ant, 1. 2. 2023 18:58)
Jo, ale muselo se to stát, no. :-)
Zatím s jeho otcem nemám plány, ale netvrdím, že se tam nikdy neobjeví. :-)
.
(L. , 1. 2. 2023 15:59)