Vzkaz 43.
Podobné myšlenky jsem si sice zakázala, ale stejně se jim úplně nedokážu ubránit. Pochopil bys, co jsem udělala? Kdybys věděl úplně všechno, nejspíš ne, ale kdybys znal pravdu jen povrchně, mohl bys pochopit, že jsem to udělala? Těžko říct. Vždy jsi byl tolerantní a respektoval jsi mě, ale nepřekročilo by to tvé hranice?
Sice bys tehdy přijal, kdyby něco romantického vzniklo mezi mnou a Jessem, ale to bylo jiné. Tehdy jsme si ještě nebyli tak hrozně blízcí, a především, tehdy bych to udělala proto, abych byla šťastná. Z nějakého důvodu ti bylo mé štěstí přednější než to, co bylo správné. Možná bys to znovu snášel s tichým vztekem a odevzdáním, možná bys mi to vyčítal, a možná, a to byla úplně nejhorší možnost, bys mě za to odsoudil. A já bych to pochopila.
Koneckonců, jen pár týdnů po tvé smrti jsem si vzala jiného muže. Víš, povedlo se mi to. Poslechla jsem Taimi a přemluvila k tomu náčelníka jejího kmene. Vlastně už mého kmene. Ano, vzali jsme se. Bylo to výhodné. Já jsem sobě i našemu dítěti vytvořila zázemí, a jemu se tak bude lépe skrývat, že miluje muže.
Tento kmen to nezakazuje. Nevnímají to jako možnost. Nejprve jsem nerozuměla, proč si zkrátka náčelník nemůže vzít všechno, co chce, ale čím déle tady pobývám, tím více tomu rozumím. V mém kmeni to bylo jiné. Když jsme se k sobě s Naali tulily a líbaly se, lidé nás varovali, že je to příliš. Tady to ignorují. Prý to nejsou romantická gesta. Na jednu stranu to chápu, očividně je tady v pořádku políbit sourozence a doteky lidem nejsou vůbec cizí, ale nerozumím tomu, jak můžou přehlížet zcela očividnou blízkost, která je rozhodně za hranicemi přátelství i pro jejich měřítka, která tady mezi dvěma muži nebo dvěma ženami vzniká. Myslím, že by to zkrátka nepochopili. Nejspíš by ho nechali být nadále náčelníkem, i když si myslí opak, koneckonců, byl nejsilnější z nás, ale stranili by se ho.
Vím, že bys neporozuměl tomu, proč potřebuju jistotu, proč je to pro mě přednější než láska. Pravda je taková, že není. Svatby v kmenech fungují jinak. Neschválil bys to, ale nemáš si vzít toho, koho miluješ, ale toho, s kým vztah může být stabilní, a především, s kým můžeš dobře vychovat dítě. Sice se na tom podílí celý kmen, ale většina potomků stejně nejsilněji přilne ke svým rodičům. A vychovat naše dítě v dobrého člověka je pro mě důležitější, než si vůbec dokážeš představit.
Vím, že ses bál, že budeš stejně špatným rodičem, jako byli rodiče Tuiva, a nerada to říkám, ale možná jsi měl pravdu. Teprve teď mi došlo, že by sis naše dítě dost možná nezamiloval. Že by ses o něj postaral, ale bylo by to z tvé strany chladné a odtažité a já bych dítěti nikdy nemohla dát lásku i za tebe. Kromě toho bys nikdy nepřestal hloupě riskovat.
Do očí mi vyhrkly slzy, když jsem si znovu vzpomněla na tvou tvář v kameni. Mohla jsem si stále opakovat, že sis za to mohl sám, že se stalo přesně to, před čím jsme tě varovali, že jsi zemřel při tom, co jsi miloval a že jsi s tou možností možná i sobecky počítal, ale přesto bych teď dala celý svět za to, abych s tebou mohla řešit problémy, které jsme měli. Nebo možná ne, bojím se, že by nevyhnutelně vedly k tomu, že bychom se rozešli. Ale to neznamená, že chci, abys byl mrtvý. Chci tě ve svém životě. Jen jsem přijala skutečnost, že to není možné. A proto jsem tady. Ale to neznamená, že mi nechybíš.
Odmítám přemýšlet, jestli jsem tady spokojená, protože to znovu vede k myšlenkám na tebe, nicméně si nemám na co stěžovat. Jsou ke mně milí a ohleduplní a stát se manželkou náčelníka byl očividně dobrý nápad, protože si nikdo nedovolí mě označit za cizinku a nějakým způsobem mě mají v úctě. Možná mě to od nich oddaluje, ale já jsem sem nešla s nadějí, že bych mohla být jednou z nich. Chci, aby naše dítě mohlo být. A především mě respektuje samotný Joki, můj manžel, až mě to zaráží.
Možná je to kvůli mým loveckým schopnostem, nebo zkrátka proto, že znám jeho minulost, nebo je to vážně tím, co tvrdí – má mě rád, ale rozhodně si na to nestěžuji. Těžko říct, jak bych to vnímala, kdyby mě měl rád tím romantickým způsobem, jestli bych vůbec dokázala dát mu to, co potřebuje, ale to naštěstí nehrozilo. Nebo alespoň ne hned. Možná ode mě časem bude chtít něco více fyzického, i když jsem žena, protože to pro něj bude jediná možnost, jak to získat, a rozhodně lepší než ta, kterou zkusil v minulosti, ale myslím, že by to po mě nechtěl teď. Už kvůli tobě, a také proto, že si za ta léta odpírání vystavěl příliš vysoké zdi, než aby si to dovolil.
Ano, přemýšlela jsem o tom, samozřejmě že jsem o tom přemýšlela. Ty budeš mít v mém srdci vždy speciální místo, ale teď tady nejsi a nemůžu nevidět, jak dobrý lovec a náčelník je. A nejde jen o to. Přitahuje mě. Svým způsobem, ale ano. Vím, že bys to neschválil, jak jsem už řekla, dokonce ani když neznáš jeho minulost, viděl bys, že on mě nevnímá stejně, ale ano, myslím, že časem ho dokážu milovat, i když to bude jednostranné.
Nevím, jestli ještě někdy dokážu být šťastná. Ne bez tebe, ne bez domova, který jsi pro mě vytvořil. Ale dokážu pokračovat, dokážu udělat ta nejsprávnější rozhodnutí, která udělají šťastnými alespoň někoho jiného. Jestli bys souhlasil nebo ne, už by pro mě nemělo mít žádný význam. Jednou se staneš jen hořkosladkou vzpomínkou, tak jako je kmen, ze kterého pocházím. Byl jsi etapou mého života, která dosáhla vrcholu a jen skončila až moc rázným způsobem. Je čas začít znovu.