Vzkaz 6.
Naali. To jméno se pro mě stálo natolik vzdáleným. Stále jsem doufala, že se sem někdy vplížíš. Že uděláš to, co jsem si tolik přála, i když mi jednou Susi řekl, že bych nad tím neměla ani uvažovat. Že položíš své rty na mé a já naplno ucítím tvou blízkost. Ale to by byl čirý nesmysl.
Otevřela jsem oči a s úlekem zjistila, že tma noci dávno zmizela a světlo dávno proniklo tlustou kůží stanu. Nikdy jsem nespala déle než do rozbřesku. To si Lovci nesměli dovolit. Jenže, jak jsem si vzápětí uvědomila, já už nejsem Lovec. Posadila jsem se a v hrudi se ozvala dobře známá bodavá bolest. Potlačila jsem nutkání zakašlat. Stejně bych Temnotu nevykašlala.
Až pak jsem se probrala dost na to, abych koutkem oka postřehla pohyb. Povzdechla jsem si a pohlédla na toho cizince. Ty tady nejsi, ale on ano. Nemělo smysl si držet odstup. Popadla jsem jednu z kožešin, omotala si ji kolem těla a připlazila se k němu. Věnoval mi jediný pohled, ale zářivě se při tom usmál. Byl spokojený.
Když jsem mu nahlédla pod ruce, pochopila jsem proč. Zase navrhoval ty svoje berle. Ty nákresy mi připadaly stejné jako minule, až na jednu část. Položila jsem prst na podivné výstupky na konci, kterým jsem ho předtím viděla odrážet se od země. Otevřel ústa, zřejmě aby se mi pokusil to vysvětlit, ale pak se jen usmál. Tolik jsem se soustředila na něj, že mi unikly hlasy z opačné strany stanu. Teď se však přibližovaly. Léčitelka a Vahva.
K nám ovšem přistoupil jen Lovec. Co tady dělal? Za opaskem se mu houpalo několik nových předmětů. Kus nějaké kosti, dlouhý kožený proužek a jeho náhradní nůž, který obvykle nosíval ovázaný kolem lýtka. Pohlédla jsem na něj, ale on si mě vůbec nevšímal. Přešel k cizinci a všechny ty předměty mu podal. Prohodil s ním několik vět. Když odcházel, nedalo mi to.
Já: Vahvo?
On: My už spolu nemáme o čem mluvit.
Zůstala jsem na něj šokovaně zírat. Ano. Nepatřila jsem mezi ně, ale měla jsem pocit, že mu na mě záleží.
Já: Já jen… je dobrý nápad dát mu nůž?
On: Dá se mu věřit. Ten jeho nožík by se zlomil, kdyby s ním něco vyřezával.
Já: Vyřezával?
On: Hroty. Na ty berle. Aby se nebořily do sněhu. Proč se nezeptáš jeho?
Já (uhnula jsem pohledem) Protože mluvíme jiným jazykem.
On: Odpusť. Zapomněl jsem. Každopádně… nemá tady co pohledávat. Ta noha se může hojit dlouhé měsíce, a jestli se s těmi jeho berlemi dostane sám mezi své lidi, bude to je dobře.
Já: Ty bys ho nechal odejít zraněného samotného do hor?
On: Ne. Ale neudržím ho tady. Tak mu alespoň pomůžu. Ještě jen zjistit, které dřevo by se pod jeho krokem hned nezlomilo.
Já: Pomůžeš mu odejít zemřít?
On: Podívej. Udělá to s mojí pomocí nebo bez ní. Takhle bude mít alespoň nějakou šanci. Část cesty ho pak vyprovodím.
Kývla jsem. Schválně mluvil nezřetelně a rychle, aby mu cizinec nerozuměl, ale to, co pro něj dělal, rozhodně nebyla samozřejmost. A neměl by. Vtom se mi do hlavy vkradla myšlenka, jak přinést zbytku mého života smysl.
Já: Mohla bych ti pomoct?
On: Cože? S čím?
Já: Já nevím. Sbírat dřevo, zkoušet jeho vlastnosti…
On: Měla bys zůstat tady. Je tu teplo a –
Já: Vahvo. Nemusíš na to být sám. A víš… stejně zemřu. Chci předtím udělat něco dobrého, ne tu jen ležet a čekat.
On (s nepatrným úsměvem): Zítra za rozbřesku pro tebe přijdu.
Já: Přijdu sama. Jen mi řekni kam.
On: Budu jistější, když nepůjdeš sama.
Já: Vahvo, já to zvládnu.
On: Jestli se odtud chceš dostat, uděláš to, jak říkám já. A… Susi a Tikari to vědí. Nesouhlasí s tím, ale nechávají mě to dělat. Ze tvé přítomnosti ovšem nebudou nadšení.
Já: Tak za rozbřesku.
On: Za rozbřesku. A Lauro?
Já: Ano?
On: Je to dobrý muž. Jestli ti je příjemné být po jeho boku, tak se tomu nebraň. Ostatně nemáte mnoho času.
S těmi slovy odešel. Cizinec na mě pohlédl s otázkou v očích, ale místo odpovědi jsem ho pevně objala a opřela se hlavou o jeho hrudník. Na moment se zarazil, ale pak kolem mě ovinul své paže. Nedržel mě moc pevně, ale dost na to, abych se po tak dlouhé době cítila v bezpečí. Naposledy to bylo s tebou, Naali, jenže ty jsi mě nikdy nedržela dost dlouho na to, aby se mi ten pocit povedlo udržet na více než pár prchavých vteřin. On ano.