8. Ono to do sebe zapadá
V televizi běžely závěrečné titulky a já jsem se usmál na Auri. S Tyyne nebo jinýma holkama jsme se sice taky koukali na filmy, ale spíš v kině, když jsme randili, a hlavně to nikdy nebylo tak pohodový. Ty holky za to nemohly, ale film znamenal líbání a líbání mohlo víst k sexu. Přece jsme spolu chodili a takový věci se dělávají. Jenže tím, že jsme byli s Auri dlouho jenom kamarádi, tak film většinou znamenal jenom film, a mně se to líbilo. Většinou jsme pak šli dělat každý něco svýho, nebo jsme si povídali. Tentokrát to asi bude to druhý, během filmu mě napadla otázka.
„Auri,“ oslovil jsem ji a ona na mě pohlídla. „Jak byla ta scéna s kecáním v autě, tak mě tak napadlo, jestli podobně kecáte s Jyrkim. Říkalas, že se i dost svěřujete a…“ Až když jsem sledoval její vyděšený výraz, došlo mi, že na to jsem se ptát neměl. „Je mi to jedno, jenom mě napadlo…“
„Jen si spolu povídáme,“ odpověděla a měřila mě podezřívavým pohledem.
„Auri, já nejsem Asta,“ protočil jsem oči. „Já se nechtěl ptát, o čem kecáš se svým kamarádem, já jen myslel, jestli mi třeba něco z toho nechceš povyprávět, protože ti to přijde zajímavý. Nikdy o tom nemluvíš, tak jsem ti chtěl říct, že můžeš.“
Ona k sobě přitáhla kolena a došlo mi, že jsem to posral. Chtěl jsem ji obejmout, ale nějak k tomu nezbývala odvaha. „Jen si povídáme,“ zopakovala tiše. „Nic v tom není.“
„Ale to já přece vím, to jsem ti říkal milionkrát,“ povzdechl jsem si. Chtěl jsem se zajímat, jak tráví podstatnou část svýho času, ale ona si tohle asi potřebovala nechat pro sebe. „Říkalas, že jsou teda Asta a Tyyne spolu?“ začal jsem z jinýho soudku.
Ona ale potřásla hlavou. „A ty jsi odpověděl, že tě to nezajímá. O co ti jde, Joni?“ Zarazilo mě, jak příkře to znělo.
„O nic, kurva,“ hlesl jsem a snažil se na ni nenaštvat. „Zajímalo mě to.“
„Hm,“ zareagovala ona. Protočil jsem oči. Napadl mě ještě jeden způsob, jak to napravit. Pokud to nevyjde, nechám ji být, i když si bude myslet, že žárlím.
„Před pár dny jsem se náhodou potkal s Ylem.“ Konečně ke mně otočila hlavu. „A trochu jsme si povídali.“ Rozhodně jsem jí neplánoval říct všechno, ale základ jí Ylermi časem poví i sám. „I o tom, jak si vždycky ráno v horách povídal s Tuivem. On nám v podstatě už říkal, že si teďka hodně rozumí, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být tak silný. Přeju mu, aby si byl s Tuivem blízkej, protože měl doteď jenom nás a to už nebere jako něco výjimečnýho. Možná mu to pomůže nebát se s lidma sbližovat.“
Auriina ramena se trochu uvolnila a já jsem si oddechl. „Myslíš, že je to vzájemný?“
„Jo. Víš, jakej Tuivo je. Kdyby se s ním nechtěl takhle bavit, tak ho pošle do prdele.“
„A myslíš, že mezi nima něco je?“
Uchechtl jsem se. „Ne a nebude, ale i kdyby, tak je to věc těch, co jsou do toho zatažený. Nemusíme zase vědět všechno.“ Usmál jsem se na ni. „Neboj se, že by to Jyrkimu kdyžtak neřekl. Vím, že Tuivo je hodně tajnůřkastkej, ale tohle by mu neudělal.“
„Jak jsi věděl, na co myslím?“ zavrtěla hlavou.
„Protože vím, že i mezi tebou a Jyrkim je to silný. A právě proto jsem se tě ptal, o čem tak kecáte.“
Auri pomalu přikývla. „Promiň, já myslela, že…“
„Já vím,“ odvětil jsem a objal ji. „Nic se neděje. Dočetla jsi už tu detektivku, nebo…“
Auri mi dala prst na ústa. „To je dobrý, už jsi mi vysvětlil, proč ses ptal.“ Zamyslela se. „Minule mi Jyrki podrobněji vyprávěl o tý cestě za šamany. Já už se nedivím, že se tak hrozně sblížili. Zažili toho hodně.“
„To je jasný,“ zasmál jsem se.
„Jo, ale já netušila, jak často jim šlo o život. Jyrki spadl pod led do jezera. Hlavně díky Tuivovi se nakonec dostal ven, ale stejně. Nebo jim na stan spadl strom a měli štěstí, že akorát vylezli ven. Tuiva napadl medvěd. Nebo je skoro zasypala lavina.“
Vykulil jsem oči. „Ty vole.“
„Jo, a pak samozřejmě ty kletby. Když Jyrki Taimi našel, byla skoro mrtvá, a Tuivo kvůli tomu málem spadl ze skály a taky…“ Odmlčela se.
„Taky co?“ pobídl jsem ji.
„Taky… já vlastně furt nevím, jak to vzít. Snažím se na to nemyslet, ale ten důvod, proč poslední dobou nemám Tuiva úplně v lásce, je ten, že ublížil jednomu člověku. Sice nechtěně, ale nedá se říct, že by to nebyla jeho vina. Nechci ale, aby Jyrki věděl, že mi ublížilo, když mi to řekl, protože jemu by bylo nanic, že to způsobil. Já jsem ale ve výsledku ráda, že to vím.“
„Jo, on vlastně něco takovýho zmiňoval. A co se teda stalo?“ zajímalo mě.
„Taimi se na chvilku vrátila do svýho kmene, v podstatě ze stejnýho důvodu jako Jalmari, ale klukům to teda vysvětlila. Pak se za nima z určitýho důvodu vydala, ale já už asi to přesně nepamatuju a Jyrki to ani moc nerozebíral. A v tom kmeni ji chtěli provdat za jednoho chlápka. Ona s tím teda souhlasila, protože ten chlápek měl holku z našeho světa a tím pádem chápal, že je Taimi jiná než normální holky z kmene, protože Meri taky byla, a rozuměli si.“
„Ale?“ pobídl jsem ji.
„Ale nic. Ono by to fungovalo, kdyby se znovu nesetkala s Jyrkim a Tuivem, ale nebylo to tak, že by si uvědomila, že Launa, toho chlápka, nemiluje nebo tak něco.“ To jméno mi bylo povědomý. Launo. Nemohl jsem si vzpomenout na nikoho konkrétního ani to nebylo běžný jméno, ale asi jsem někoho takovýho znal. „Nějak se to zkomplikovalo a Launo s nima vyrazil na cestu.“
„A Tuivovi vadilo, že se mají vzít nebo něco?“
„To asi ne,“ pokrčila Auri rameny. „Nebo teda, nevím, ale neublížil mu schválně, tím si je Jyrki jistej a já upřímně taky.“
„Tuivo takovej není,“ přisvědčil jsem.
„Jo. Ale v tý době kvůli tý kletbě furt omdléval…“
„Jasně, já vím, tohle mi řekli. Nejprv si myslel, že usíná kvůli polární noci, ale pak už to bylo nápadně často.“
„Jo. A protože Launo nevěděl, co se přesně děje a Tuivo mu pokazil střelu, pohádali se a Tuivo do Launa strčil. Prej to byla fakt blbá shoda náhod, zlomil si vaz o kámen.“
Vydechl jsem. „To ale nebyla Tuivova chyba.“
„Ne, to ne, ale úplná nehoda to taky nebyla.“ Ztišila hlas. „Jyrki říkal, že Tuivo byl prostě hrozně tvrdohlavej a skoro neodpočíval, i když věděl, že bez Jyrkiho by minimálně sletěl z tý skály a že už párkrát předtím omdlel.“
„To je debil,“ zamumlal jsem. „Myslím Tuiva.“
„Jo, je,“ ušklíbla se Auri. „Nevím, co si o tom myslet.“
Povzdechl jsem si. „Tuivovi ale tohle nemohlo být úplně ukradený.“
„Ne. Jyrki říkal, že si to neskutečně vyčítal.“
„Tomu věřím. Jak na to reagovali ti dva, myslím Jyrki a Taimi?“ zeptal jsem se.
„Taimi Tuivovi řekla, že ho nenávidí, takže asi tak. A Jyrki na něj byl naštvanej, ale říkal, že mu to nevydrželo moc dlouho, když viděl, jak mu to neustále vyčítá Taimi, a hlavně, jak byl z toho špatnej.“ Přikývl jsem.
„Aspoň to Tuiva to mrzí.“
„Jo, a Jyrki říkal, že pak už si dával na to omdlívání pozor.“
„Poučil se ze svých chyb,“ hlesl jsem. „Já… já mu to asi nechci mít za zlý.“ Auri se zamyslela. „Hele, Launo je celkem neobvyklý jméno, a to i v kmenech.“
„Taky žádnýho neznám,“ pokrčila rameny.
„Ne? Protože já mám dojem, že jsem někoho takovýho znal. Nebo mi o něm někdo vyprávěl.“ Chtěl jsem nad tím mávnout rukou, ale pak jsem si něco uvědomil. „Počkej, jak se jmenovala ta Launova holka před Taimi?“
„Meri,“ odvětila Auri. „Tu nemůžeš znát.“
Roztřeseně jsem se nadechl. „Jal-mari. Meri.“
Auri mi položila ruku na rameno a schovívavě se usmála. „To by byla fakt blbá shoda náhod. Navíc, ta jeho Meri právě není z kmene. A je mrtvá. Dostala zápal plic a šla umřít do lesů.“
Jenže já jsem věděl svoje. „S Jalmi je to složitější. Ona se narodila v jedný osadě, ale její matka byla z kmene. Otec z tý osady. Odešli žít do tý osady, ale matka ji občas brala s sebou do toho kmene, takže to tam znala. Když její táta umřel, tak tam šla žít, ale pak dostala ten zápal plic a přesně jak jsi říkala, šla umřít do lesů, aby ostatní nenakazila. Jenže ona nakonec došla až kousek od Stossy a já byl zrovna rybařit. Dali jí v nemocnici antibiotika a vyléčila se z toho. Auri, ono to do sebe zapadá, zvlášť proto, že vím, že ona chtěla oddělit svůj život v kmenech a mimo ně, a v kmenech si říkala Meri a venku Jalmi. A zmínila se mi, že v kmeni byla s chlápkem jménem Launo.“
„No ty vole,“ zasmála se.
„Jo. Asi tak.“ Povzdechl jsem si. „Mám takovej nepříjemnej pocit, že se chce vrátit za Launem. Asi bych jí rád řekl, že je mrtvej.“
Auri ukázala na mobil. „Tak do toho.“ Pak potřásla hlavou. „Svět je tak malej.“
„Jo,“ zasmál jsem se taky a vyťukal snad poslední zprávu pro Jalmari.
Komentáře
Přehled komentářů
Ha, tohle je přesně to zamotávání věcí do sebe,
který se mi líbí! :D
Re: .
(Ant, 24. 6. 2022 12:41)To jsem ráda, protože toto bude ve výsledku perfektní motanec. :-)
Re: Re: .
(L. , 24. 6. 2022 18:19)Klubíčko! :D už chápu, proč se mi to tak zamlouvalo... :D
.
(L. , 24. 6. 2022 12:36)