6. Nebudu s ním zacházet v rukavičkách
Když někdo zazvonil, trochu jsem se lekl. Dneska jsem žádnou návštěvu nečekal. Auri odešla do práce před pár hodinama, ta to taky nemohla být. Pokrčil jsem sám pro sebe rameny a šel otevřít. Byl to Ylermi a vypadal dost nejistě. Ještě že jsem měl dneska volno a mohl jsem mu pomoct. Nic jsem neříkal, prostě jsem ho jenom pustil dovnitř a zapnul konvici.
„Čaj. Nějakej bylinkovej,“ hlesl a já jsem kývl. Sobě jsem taky udělal čaj a sedl si k malýmu konferenčnímu stolku naproti svýho kamaráda. On se opřel o opěradlo gauče. „Jenom pro jistotu, Auri je v práci, že jo? Vím, že říkala, že bude, ale…“
Znejistěl jsem. „Co sakra můžeš chtít probrat se mnou a ne s ní?“ Pro rady vždycky chodil spíš za ní.
Ylermi si povzdechl. „Jde o Tuiva.“
„Ale ne. Je v pohodě?“
„To nevím stejně tak, jako ty. Ale nad něčím v posledních dnech hodně přemýšlím. Jenže ona ho poslední dobou furt jenom kritizuje, takže vím, že by mi akorát řekla, ať se na to vyseru,“ pokrčil rameny.
Potřásl jsem hlavou. „To není tak, že by ho neměla ráda. Ona prostě jenom… hrozně chrání Jyrkiho. To kamarádství, co má s ním, je takový dost divný. Je hodně silný, protože si hlavně navzájem radí a tak. A to myslím, že Auri to vnímá ještě silněji než Jyrki a to je co říct.“
Ylermi pozorně naslouchal. „Jo, ale… chápeš, proč to s ní nechci probírat, že jo?“
„Asi jo,“ odvětil jsem. „Neboj, já jí to vykládat nebudu. A teď už vybal, o co jde.“
Ylermi si olízl rty a napil se horkýho čaje. Jak si dokázal nepopálit jazyk, to mi nikdy nebylo jasné. „Chtěl bych mu zavolat. Snad ještě bude mít signál. Jenom jestli jsou v pohodě, víš.“
Zadíval jsem se na něj. „Yle, fakt upřímně, ty k němu ještě něco cítíš?“
Odfrkl si. „No vidíš, a to je přesně ono. Bude si to myslet taky. Jenže já nechci přijít o to, co mezi náma vzniklo, když jsme šli za ním.“
„A co vlastně vzniklo? Tuivo tě přece nikdy neignoroval, teda když nepočítám to, jak nás ignoroval všechny. Vždycky se s tebou kamarádil.“
„Jo, ale tam to bylo jiný. On vždycky vstával mnohem dřív než vy a já jsem se naučil vstávat s ním, protože jsem se bál, že odejde bez rozloučení. Kecali jsme a…“
„Jo, jako ten rozhovor, co jsme slyšeli,“ nadhodil jsem a pohlédl na něj.
„Jo, to neva. Teda, mně, Tuivovi to radši nikdy neříkej, celkem se mi svěřoval. A to je právě to. On se mnou nikdy takhle otevřeně nekecal. Ani když jsme spolu chodili. A mně to bylo hrozně příjemný.“ Odmlčel se a já nevěděl, co na to říct.
„Mrzí mě to,“ dostal jsem ze sebe nakonec.
„Jo. Ono jde hlavně o to, že… víš, jak jsme řešili, že mi nevydrží ty vztahy? Je to moje chyba, já prostě nedokážu být otevřenej a pak vidím, jak ti lidi loví nějaký téma k rozhovoru a oběma je nám to nepříjemný. A přesně tak to bylo i s Tuivem, i když si myslí, že za to mohl hlavně on. Ale teď to tak nebylo a… nevím, prostě mi asi s nikým kromě vás nebylo tak dobře jako těch pár dní s ním. Vím, že by to mohlo pokračovat, ale když nebudeme v kontaktu, tak asi úplně ne.“
„Ale nechceš, aby to bral tak, že ho balíš.“
„Vlastně jo,“ odvětil Ylermi.
„A co kdybys mu přesně tohle nějak řekl? Nebo až tak otevřenej být nechceš?“
Podíval se na mě. „Jo, s ním by tohle šlo. Já tě chtěl původně poprosit, abys mu zavolal ty.“
„Já s ním asi teďka nechci mluvit,“ přiznal jsem. „Vždyť… nás jenom tak opustil. Já chápu, že chce být volnej a všechno, ale tohle se prostě lidem, který máš rád, nedělá.“ Mimoděk jsem si vzpomněl na Jalmari a na to, že by všechno dopadlo úplně jinak, kdyby mi předem vysvětlila, kam a proč se chystá.
„Já vím,“ odvětil Ylermi s povzdechem. „Ale jestli o něho nechceš přijít, tak mu to hned nevyčítej, ne tímhle způsobem.“
„Nebudu s ním zacházet v rukavičkách. On si to fakt nezaslouží,“ odpověděl jsem. Ylermi se smutně usmál a vzal do ruky skleněnou vázu, kterou tu nedávno postavila Auri.
„Víš, kde se vzalo to zacházet v rukavičkách?“ zeptal se mě a já jsem nakrčil nos, protože jsem tu otázku vůbec nechápal. „V rukavičkách se zachází s věcma, který jsou citlivý na dotek, který jsou křehký. A Tuivo křehký je, to snad víš. Neukáže ti to, ale i ta váza vypadá pevně, dokud ji neupustíš.“ Opatrně položil vázu.
„Fajn,“ hlesl jsem, protože mi došlo, že na Ylových slovech něco bude. „Ozvu se mu. Ale ne dneska.“
Ylermi přikývl. „A hele, můžu mu alespoň zavolat tady? Nějak asi potřebuju, abys u toho byl.“
„Klidně,“ pokrčil jsem rameny a vstal. Vzal jsem jednu lyži s uvolněným zapínaním a začal ho pomalu zkoumat. Sice jsem pracoval ve skladu obchodu, ale takhle jsem si teď přivydělával. Opravoval jsem lidem lyže a snowboardy. Ylermi nervózně naťukal Tuivovo číslo a přiložil si mobil k uchu. Ozvalo se tiché cvaknutí, když to zvedl. Došlo mi, že ten hovor chtě nechtě celej uslyším. Yl měl zvuk při volání dost nahlas, a Tuivo zase dost nahlas mluvil. Nevadilo mi to, vlastně mě celkem zajímalo, co Tuivo řekne.
„Čau,“ ozval se nejistě Ylermi a počkal na odpověď. „To tam máte bouřku nebo co?“
„Ne, ale trochu mi vyp…“ ozvalo se se syčením z druhé strany. „Blížíme… ke kmeni. … kopec.“ Ylermi mlčel a Tuivo se pak znovu ozval. „Už bys mě měl slyšet líp,“ zakřičel, takže jsem ho bezpečně slyšel i já.
„Jo,“ usmál se Ylermi. „Hele, já jenom… jsi v pohodě?“
Tuiva ta otázka asi zarazila. Ani jsem se mu nedivil. „Víc než v pohodě. S těmi rodiči to dopadlo fakt úžasně.“ Pořád křičel, asi aby si byl jistý, že vítr neodnese jeho slova. „Přestav si, když si mysleli, že jsem mrtvej, normálně překopali celej svůj život. Farmaří, chápeš to, farmaří!“
„Počkej, nedělali v bance či co?“
„No právě! Hezky jsme si popovídali a padli jim do oka i Taimi a Jyrki.“
„Takže teď jdete do toho vašeho kmene?“ zeptal se ho Ylermi.
„Jo,“ odpověděl Tuivo.
„A… můžeš mi nějak orientačně říct, kdy zase budeš mít signál?“
Znovu nastala odmlka. Už jsem naplno chápal, z čeho měl Yl strach, že si Tuivo vyloží špatně. „Já se ozvu. Ale budu se za pár dní vracet k rodičům. Pozdravuj Auri a Joniho.“
„Jasně,“ odvětil Ylermi a pak mu zmizel úsměv z tváře. „A Tuivo?“ Asi ho vyzval k odpovědi, protože Ylermi pokračoval. „Vlastně už nic.“ Nechápavě jsem na něj pohlédl. „Měj se.“ Tuivo mu něco odpověděl a Yl ukončil hovor.
„Pozdravuje tebe i…“ začal, ale já mu skočil do řeči.
„Proč jsi mu kurva neřekl, proč mu voláš?“ nechápal jsem.
„Protože on mě slyšet nechtěl,“ hlesl Ylermi. „Snažil se to co nejrychleji ukončit.“
„Yle,“ zavrtěl jsem nad ním hlavou. „Nevíš, v jakejch podmínkách chytal signál. Kdyby to chtěl ukončit, tak ti odpovídá jednoslabině. Vždyť ho znáš. Příště mu řekni, že se bojíš, že ztratíš to, co mezi váma vzniklo, nebo se ti začne vyhýbat.“
„Možná bych to tak měl nechat,“ uhnul pohledem. Vzal jsem ho za ramena a zatřásl s ním.
„Yle, co blbneš?“
Zavrtěl hlavou. „Já se s ním vždycky chtěl takhle kamarádit. Bylo mi sympatický, jak pronášel ty divný řeči, za který jste ho peskovali, protože… protože mě bavilo o nich přemýšlet. Proto jsem s ním chodil, ne proto, že bych s ním chtěl něco mít. A teď, když jsem to získal, to nechci zase ztratit.“
„Ale proč jsi to nikdy neřekl?“
„Protože Yl je na kluky a když Yl chce něco víc než povrchní kamarádství, automaticky chce s tím klukem chodit.“
„To jsme ti nikdy neřekli,“ namítl jsem.
„Ne, ale vždycky jste si ze mě utahovali.“
„Nevěděli jsme, že ti to ubližuje,“ připomněl jsem mu.
„Ale to já vím. Jenom jsem prostě nechtěl, aby se někdo posmíval mým pocitům. Asi proto, že jsem se bál, že by se posmíval Tuivo, kdyby zjistil, jak o tom přemýšlím.“
Usmál jsem se. „Yle, za tohle by se ti neposmíval. Já myslím, že by tě spíš objal a řekl ti, že jsi jeho dobrej kamarád.“
„Jo,“ kývl Ylermi zamyšleně. „Asi jo. Hele, soráč, že jsem tě s tím otravoval, a že to tak moc řeším. Hlavně když Tuiva ani řešit nechceš.“
„Ne, to je v pohodě. Aspoň chodíš za bílýho dne,“ snažil jsem se odlehčit situaci.
„Když jsme u bílých dnů, něco jsi mi připomněl. Za chvilku bude bílá noc.“
„Za měsíc,“ namítl jsem.
„Jo, ale Yö a další psovodi plánujou místo oslavy ten první den a teda první bílou noc jet nějakej okruh. Jako ne závodit, prostě na projížďku. Prej že nechtějí pít a tancovat, že půjdou radši na sáně. Napadlo mě, že Auri by se to mohlo líbit. Kdyby jí na to Jyrki půjčil psy nebo ji někdo nějak svezl…“
„Ta z toho bude nadšená,“ nadchl jsem se do toho. Rozpovídali jsme se o té akci a všechno napětí opadlo. Hrozně jsem si ale vážil toho všeho, co mi Ylermi prozradil. Bylo mi jasné, že to pro něj není jednoduché.
.
(L. , 23. 6. 2022 23:14)