14. Musím to zvládnout
„Jak to vzala?“ zeptal jsem se Ylermiho, když se vrátil k ohništi. Podal mi mobil, teď už zase bez signálu.
„Statečně,“ prohlásil. „Máš se Auri ozvat, až se na to budeš cítit. Ale chápe, proč jsi tohle udělal a přijde jí to hezký. A mně taky, Joni.“ Usmál jsem se na něj.
„No, nějak ti musím začít splácet, co pro mě děláš. A jsem nakonec rád, že nešla, protože jsem si vzpomněl, že má jet s Yö a dalšíma lidma na ten okruh.“
Ylermi se chystal něco odpovědět, ale vložila se do toho Jalmi. „Budeme tlachat o ničem, nebo přejdeme k tomu důležitému?“ Pousmála se, takže jsem pochopil, že to nemyslela úplně vážně, ale stejně se mi z toho udělalo špatně. Připomínala mi teď Tyyne ještě víc než kdykoli předtím. Jalmari nečekala na odpověď. „Tak tedy,“ začala a téměř probodla Yla pohledem. Klidně jí ten zkoumavý pohled oplácel. „Jak jste se s Launem poznali?“
Ylermi měl naštěstí talent vycucat si z prstu uvěřitelnou historku, takže hned začal mluvit. „Já a moji kámoši, jiní než Joni a Auri a moc se už teda spolu nebavíme, jsme byli v horách kempovat. Jenže nám ukradli skútr a my se bez něho ztratili.“ On by vážně skvělý. Eliminoval riziko, že Jalmi bude chtít, aby ti kamarádi jeli s námi, a zároveň propojil několik pravd v jednu velkou lež. „Našli jsme Launův kmen a jeden z těch kámošů naštěstí umí udgunsky. Vysvětlil jim, co se stalo, ale… no, moc nám nechtěli pomoct.“
Jalmi se ušklíbla. „Oni jsou laskaví. Pomáhají i cizincům.“
„Jo,“ prohlásil Ylermi a skoro na něm nebylo vidět, že rychle vymýšlí pokračování. „Ale ti kámoši jsou dost drzí a tak. Ale máš pravdu, do určitý míry nám pomohli, a je to teda hlavně zásluha Launa.“
„Je otec léčitele,“ kývla Jalmari a já jsem si pomalu vzpomínal na to, co nám o Launově kmeni vyprávěl Tuivo. Ylermi to skvěle využival. Byl jsem rád, že je tady, a že mu nevadí hrát tuhle roli.
„Myslím, že nám pomáhal hlavně proto, že jednoho z těch kámošů, nebo teda kámošku, znával.“
„Jak se jmenuje?“ zeptala se okamžitě Jalmi. Nejspíš Ylermimu nevěřila a chtěla ho nachytat, a já jsem se jen bál, že se jí to dřív nebo později fakt povede.
„Leena,“ vypálil Ylermi náhodné jméno. Asi ho to napadlo proto, že Leena se jmenovala Yöina holka a před chvilkou jsme o Yö mluvili. Hlídal jsem se, abych nevypadal, že doufám, že Jalmi žádnou Leenu nezná.
„Nikoho s takovým jménem neznám,“ prohlásila nakonec, a já jsem si oddechl. „Pokračuj,“ pobídla Yla.
„No, a Launo šel kousek s náma, abysme se neztratili ještě víc, takže jsem ho měl šanci trochu poznat.“ Zamyslel se, nejspíš vzpomínal, co dalšího nám Tuivo říkal. „A možná jsem i chtěl, protože mi tak nějak připomínal tady Joniho. Taky blonďák, taky vysokej, chápeš.“ Jalmari přikývla a na tváři se jí objevil upřímný úsměv. Nebýt toho, že Tuivo mě s Launem taky srovnával, neměl by Yl možnost se takhle blýsknout.
„A pak jsi ho viděl zemřít?“ zeptala se tmavovláska tiše.
„Jo,“ kývl Yl a sklopil hlavu. Ten kluk by měl hrát v divadle. Svýho času navštěvoval dramatický klub, ale zjevně měl na víc. „Byla to nehoda. Vzal mě na lov, asi abych se to trochu naučil, a jak se věnoval mě a ne terénu, zakopl a spadl na kámen.“ Odmlčel se. „Mrzí mě to, ale přerazil si vaz. Nemohl jsem pro něho nic udělat.“
Jalmari si setřela pár zrádných slz. „Byl to výborný lovec. Nerozumím tomu, jak se to mohlo stát.“
„Blbá náhoda,“ zavrčel Ylermi a ona přikývla. Pak k ní natáhl ruce, aby ji objal. Překvapilo mě, že pláče v jeho náruči, zjevně mu uvěřila úplně všechno. Když ji pustil, ve tváři měl vepsaný smutek. Teď už jsem netušil, jestli je smutnej doopravdy, protože si to celý vymyslel, nebo jestli to pořád ještě hraje.
Jalmi celý zbytek večera mlčela a já se bál cokoli říct, abych to ještě nezhoršil. Měl jsem chuť jít s Ylem třeba pro dřevo, ale zaprvý to nebylo potřeba, a za druhý jsem tu teď nemohl Jalmi samotnou. Aspoň jsem ho ale zavolal, ať postavíme přístřešek. Docela jsem si to ještě pamatoval, a když mi něco nešlo, Jalmari mi napověděla. Sama se do toho nezapojila, jen hleděla do ohně. Už neplakala, jen tam tak seděla a já věděl, že se s tím snaží vyrovnat.
„Dobrá práce,“ zamumlal jsem směrem k Ylovi, když mi zrovna podával svůj kapesní nůž. Mohl bych to nejspíš říct i nahlas, Jalmari nás vůbec nevnímala.
„Dík. Ale asi máš pravdu, byl to blbej nápad.“ Kývl k přístřešku. „Já fakt nezvládnu spát takhle venku bez stanu. Ale ona by nepočkala, kdybysme si ho sháněli, že?“
„Ne,“ kývl jsem. „Hele, není to až tak zlý. Kdyby ti byla moc zima, můžeš zkusit jít spát k ohni, aspoň než vyhasne.“
Ylermi zaťal zuby. „Víš, já si nevzal moc vrstev. Mám na sobě vlastně jenom tenký svetr a tuhle bundu. A pod kalhotama jenom jednu vrstvu.“ Zamračil jsem se. „Je mi zima už od tý doby, co jsme vyjeli, ale vykašlal jsem se na to, protože to měla být krátká cesta, že. Kéž bych měl alespoň spacák.“ Podíval se na starou deku zavěšenou na skútru, kterou jsem měl v plánu nás oba dva přikrýt. Jalmi měla svou kožešinu. Deka sice hřála, ale hřála dost?
„Vrátíme se,“ navrhl jsem.
„Ne. Podívej se na ni, takhle ji tu fakt nenechám,“ prohlásil a já jsem se podíval, jak se Jalmi krčí, snad před vlastními myšlenkami. „A jenom s tebou by nešla. Musím to zvládnout.“
„Dám ti nějaký svoje vrstvy,“ rozhodl jsem se. „Naštěstí nejsem tak pitomej a oblíkl jsem se pořádně.“
Ylermi na mě pohlédl. „Bude nám zima oběma.“
„Já vím, ale aspoň neumrzneš, ty pako,“ usmál jsem se. Ylermi se nad tím označením jen ušklíbl.
„Tak dík, Joni. Jseš fakt skvělej.“
Ještě chvilku jsme zůstali u ohně. Jalmi si zpívala nějaký písničky v udgunštině. Nerozuměl jsem jí, ale podle melodie byly dost smutný. Litoval jsem, že tu nemáme žádný hudební nástroj, i když jsem teda neuměl na nic hrát a nebyl jsem si jistej, jak to měl Yl, abysme ji doprovázeli. A stejně bychom nevěděli, jak máme hrát, když jsme vůbec neznali to, co zpívala. Zavřel jsem oči a naslouchal symfonii praskání polární záře v kombinaci s jejím laskavým hlasem. Nechával jsem se unášet těma tónama, který mě uklidňovaly, a došlo mi, že tohle je ta Jalmari, kterou jsem znal a miloval.
Zároveň jsem si taky uvědomil, že ta povýšenost a odtažitost je možná její jedinej způsob, jak se vyrovnat se svým životem. Jo, byla taková vždycky, ale přišlo mi, že míň. Možná jsem si ji až tolik nezidealizoval, možná byl tohle její útěk z bolesti. Ale když zpívala, cítil jsem za tou smutnou melodií její duši, cítil jsem tam svoji Jalmari. A v ten moment jsem si byl jistej, že ji chci pomoct, ať to bude stát cokoli.
Rád bych se o svý myšlenky podělil s Ylem, ale už jsme neměli příležitost být spolu sami. Nakonec Jalmi přestala zpívat a po pár minutách oznámila, že je čas jít spát. Vzal jsem deku, kterou nám asi z dobrýho důvodu půjčili, a zalezl jako první do přístřešku. Byl dost velký na to, abych se v něm posadil. Jalmari si lehla vedle mě, přikryla se kožešinou a natáhla ke mně ruce. Znervózněl jsem.
„Mám holku,“ upozornil jsem ji.
„Já vím. Chci tu deku,“ prohlásila. Zavrtěl jsem hlavou.
„To je pro mě a pro Yla. Už se tam nevejdeš. Musí ti stačit ta kožešina.“
Jalmi si přeměřila Yla pohledem, a pak si ji začala sundávat. Věděl jsem, co chce udělat. Chtěla cítit něčí blízkost. Jenže pro Ylermiho byla ta kožešina přece jen moc krátká, a já jsem vedle Jalmi ležet nechtěl. Bál jsem se, že to vzbudí pocity, které měly zůstat hluboko uspané. Věděl jsem, že je to spíš lítost než láska, ale i tak jsem nechtěl riskovat, že udělám nějakou blbost. Zavrtěl jsem hlavou, svlékl si tři vrstvy a ten nejhrubší svetr podal Ylovi. Měl pravdu, byla mi teď zima a na něm moje oblečení srandovně vlálo, ale za ten jeho vděčnej úsměv mi to stálo. Přehodil jsem přes nás deku. Chvilku se třásl, a když jsem zrovna přemýšlel, jak moc divný by bylo přitulit se k němu, přestal a po chvilce i usnul. Teď už bych mohl v klidu spát i já, ale nedařilo se mi to. Na to jsem měl až moc velkej strach, že se Jalmi vyplíží a něco si udělá. Nakonec jsem to vzdal a šel držet hlídku. Stejně bysme měli.
Komentáře
Přehled komentářů
Bychom, Joni, bychom :D
Yl je ňouma, že si nevzal víc vrstev, fakt že jo :D
Ale je kůl, že umí takhle vymýšlet historky, chci to
taky takhle perfektně umět :D
Re: .
(Ant, 25. 6. 2022 6:40)Jo, je to ňouma, ale alespoň má kamaráda, který se snaží to kamarádství vylepšit, no. :-) Jo, prostě talent. :-)
.
(L. , 25. 6. 2022 0:15)