24. Je mojí součástí
Seděli jsme u stolu v jídelně Varmy a Aleimy a cpali se koláčem, který byl, jak Varma slíbil, dokonalý, možná až moc, protože jsme měli problém přestat ho jíst, i když jsme byli úplně plní. Ylermi si s Varmovým svolením vypůjčil zápisky s tím, že si je přečte v klidu, a vlastně jsem mu rozuměla. Muselo by pro něho být nekomfortní číst to tady u stolu, přímo před Varmovýma očima. Palovi po jeho boku zářily oči, protože mu Varma slíbil, že ho opravdu může zbavit té kletby. A o to se také právě pokoušel.
Bylo to vlastně trochu děsivé. Palo seděl naproti Varmovi se zavřenýma očima, nejspíš ze strachu, a Varma na něj bez mrknutí oka zíral. Dotkl se Palova čela a trhaně se nadechl. Ve filmech se obvykle objevil záblesk nebo diváci mohli názorně sledovat, jak magie proudí z Palova čela do Varmovy ruky, ale nic takového se nedělo. Varmovy oči taky nezměnily barvu, jak jsem očekávala. Prostě se jenom odtáhl a trochu vyčerpaně se na Pala usmál.
„Jsi volný,“ oznámil mu.
„To bylo všechno?“ vydechl Palo překvapeně. „Asi… měl bych cítit změnu?“
Varma se jemně, soucitně usmál. „Ne. Ale můžeš si vyzkoušet, že je to pryč.“ Kývl ke sklenici s vodou.
„Napořád?“
„Napořád. Snad, jestli jsem všechno udělal správně.“
„Určitě,“ kývl Palo a ponořil prsty do sklenice. Poznala jsem moment, kdy se pokusil použít svoji moc, protože jeho doteď potěšený výraz náhle nahradil zmatek.
„Co je zle?“ zajímal se Varma.
„Nic. Já jenom… je to pryč.“
Varma se pousmál. „Jestli cítíš, že ti něco chybí, je to normální, Srovná se to. Podle toho, co jsi mi vyprávěl, ti ta kletba přinesla spoustu problémů.“
„Já… jsem vám moc vděčný.“
„Tobě,“ opravil ho Varma, který trval na tykání.
„Tobě,“ hlesl Palo.
„Ale?“
„Nevím. Je to pryč a já…“
„Já vím. Dej si čas se s tím srovnat.“
„Do piče,“ zasyčel. Doteď jsem neslyšela Pala doopravdy nadávat. Vyburcovalo to i Ylermiho k tomu, aby mu pevně stiskl ruku.
„Pojď se projít,“ řekl Palovi. „Chladný vzduch pomůže.“
„Je skoro noc,“ namítl Palo, ale už se zvedal od stolu. Náhle se však zarazil. „Nechci být nezdvořilý, zvlášť po tom, co jste… co jsi pro mě udělal,“ řekl Varmovi. „Já jenom…“
Varma nad ním potřásl hlavou. „Jdi. Hádám, že se ještě někdy uvidíme,“ kývl k jejich spojeným dlaním. Samozřejmě, že mu došlo, že k sobě kluci patří, moc se nedrželi zpátky. Když odešli, došlo mi, že je řada na Jyrkim. Byl zamlklý, ale to byl většinou. Navíc ho musel bolet ten zraněný kotník, třeba neměl vůbec náladu s někým mluvit. Usmála jsem se na něj.
„Jsi připravený?“ zeptal se ho Varma. Aneima se tiše usadila k nám. Varma pečlivě zkoumal pro mě kamenný obličej mýho kamaráda a četl v něm něco, co zřejmě viděl jenom on. „Dej si na čas. Musíš to doopravdy chtít, abych se k té magii v tobě mohl dostat, musíš mě tam pustit, jak jsem říkal Palovi.“
„Já vím,“ vydechl Jyrki.
„Vole,“ protočila jsem nad ním oči. „Jsi výjimečnej i bez tý magie, už jsem ti to říkala.“
„Je to moje součást,“ hlesl tiše. „Měl… měl už jsem možnost volby. Znal jsem šamany, kteří mi uměli pomoct stejně jako ty,“ vzhlédl k trpělivému muži. „Tehdy jsem to odmítl a slíbil jsem si, že znovu tu chybu neudělám. Ale nedokážu to cítit jako chybu. Je to pitomý.“
„Proč?“ zeptal se Varma.
„Protože ta moc je to, co mě sem dostalo a uvěznilo mě v Hetce na pět let,“ protočil oči. „Nic proti tomu městu, zvyknu si, navíc… Zkrátka, víš o těch ledových střelách a bohyni, která chrání horské kmeny?“
„Do Hetky se občas dostávají zprávy se zpožděním, ale toto bylo moc velké,“ usmál se Varma. „Máš v tom prsty?“
Jyrki kývl. „Já a moje přítelkyně. Ale tu moc mám já.“
„To, co jsi udělal, bylo… odvážné. A laskavé. Pocházíš z horského kmene, že ti na tom záleželo?“
„Ne. Ona ale jo.“
Varma pomalu kývl. „Jsi dobrý člověk, Jyrki. Ale víš, nemusíš to dělat. Nemusíš svou mocí zachraňovat svět nadále, nemusíš být superhrdina.“
Jyrki kývl. „Já vím. O to nejde. A prostě, měl jsem být uvězněný, protože jsem už předtím nedopatřením zmrazil bazén, ale Pasi to ukecal na to, že budu pět let u něj a zaručil se za mě. Řekl, že se i bude snažit, abych už nikoho neohrozil. Nevěděl jak, a teď mám šanci, ale…“
„Chceš být výjimečný?“ chytil se Varma toho, co jsem řekla.
„Ne,“ zavrtěl Jyrki hlavou. „Vím, že jsem nebezpečný. Nemám tu moc pod kontrolou tak, jak bych chtěl, ale…“ Zhluboka se nadechl a roztřásly se mu ruce. „Ty tomu rozumíš. Nemohl bys mě naučit tu moc pořádně ovládat?“
Varma se na něj zamračil. Odolala jsem nutkání Jyrkiho obejmout a ochránit ho před tím pohledem, ale Jyrki to nepotřeboval. Čelil mu dost obstojně. „Proč si tu moc chceš nechat?“
Jyrki sklopil zrak. „Je mojí součástí. Já ji… já ji mám rád.“ Zvedl hlavu. „Ne proto, že bych chtěl být superhrdina. Chci se pak usadit a… to je jedno. Ale… neumím si představit žít bez toho.“
Protočila jsem oči, když mi došlo, o co jde. „Jsi na tom závislej. Chceš být dobrý. Pro svoji rodinu jsi nikdy nebyl, možná máš pocit, že pro nikoho nejsi, ale…“ Chystal se mi skočit do řeči. „Ne, Jyrki, nepřerušuj mě. Víš, co bych teď nejradši udělala? Zapálila si. Ale slíbila jsem si, že s tím seknu. A ty bys měl taky. Je nebezpečný si s tím zahrávat, jednou fakt ublížíš sobě nebo někomu jinýmu.“
Jyrki se ušklíbl. Viděla jsem bolest v jeho očích, ale musel se zachránit. „Aha. Takže se mě bojíš.“
„Ne, ty idiote,“ zavrčela jsem. „Bojím se, že se z tebe stane… někdo jako Nea.“
Jyrki vrhl rychlý pohled k Varmovi, ale ten nás jen pozorně poslouchal. Proto přesměroval naštvaný pohled na mě. „S láskou ne.“
„A co když… víš, vždycky se může stát, že se s tebou rozejde.“
„Taimi by nikdy…“
„Ne, Taimi ne. Oba víme, že ji máš rád, ale že o ni nejde.“
Jyrki se na moment zarazil. „Neumím si představit, co bych mu musel udělat, aby…“ Mávl nad tím rukou. „To je jedno. Nejde jenom o romantickou lásku.“
„Jo, ale když on odejde, tak tě to zničí. Pořád, přesto, jakou cestu jsi ušel, vždycky to bude on. Vždycky bude tvůj maják. Nikdo Tuiva nemůže nahradit a ty to víš. Jestli odejde a ty víš, že to může udělat… Prosím tě, nechej si vzít tu moc. Nechci se dívat, jak zmizíš.“
„Promiň,“ ozvala se Aneima. „Pochopila jsem to správně, že vedeš současně dva vztahy? Mluvil jsi o přítelkyni a jméno Tuivo…“
Jyrki nad tím mávl rukou. „Navzájem o sobě vědí.“
Aneima se uvolněně usmála. „Omlouvám se. Nesouvisí to s kletbou, jen jsem tě chtěla varovat. Víš…“
„Jyrki je stoprocentně věrnej. Jako jeho nejlepší kamarádka vím o všem,“ přerušila jsem ji. Nechtěla jsem, aby Jyrkiho vystavovala rozpakům.
Varma si odkašlal a všichni jsme ztichli. „Já vím, co ta kletba s Neou udělala. Viděl jsem to od začátku. Nerad bych, aby to potkalo i tebe, nicméně…“
„Věříš, že by mohlo?“
Varma zaváhal. „To musíš vědět ty sám, Jyrki. Nakolik je pravda to, co ti Auri řekla o muži, kterého miluješ. Jestli by ses dokázal dostat přes to, kdybys ho ztratil, bez toho, aby tě kletba ohrozila. Je to tvé rozhodnutí. Víš, nemůžu ti pomoct, dokud to sám nebudeš chtít. Doopravdy chtít. Tvé váhání by pro mě postavilo bariéru, kterou nejsem schopný a ani nechci překonat.“ Dlouze se na Jyrkiho zadíval. „Nemusíš se rozhodnout teď. Kdybys mě potřeboval, najdeš mě tady. Jsem doma stále, mám ve spodním patře kliniku.“
„Veterinární,“ usmál se Jyrki. „Viděl jsem nápis, když jsme tu šli.“ Já jsem si ničeho nevšimla.
„Jsi psovod,“ pronesl Varma. „Můžeš mi pomáhat. Zaplatím ti. Brigáda se ti tady bude hodit, i když máš kde bydlet.“
Jyrki překvapeně vykulil oči. „Já ale neumím…“
„Já vím, že neumíš operovat,“ zasmál se. „Ale miluješ zvířata. Viděl jsem tě v televizi, vím to, láska, jakou k nim chováš ty, se nedá zahrát na kameru. Navíc to z tebe prostě cítím. A máme čtyři kočky, jen jsou teď někde na toulkách,“ usmál se stále na vykolejenýho Jyrkiho. „Jestli chceš, přijď zítra v sedm. Ráno, pro upřesnění, jednou jsem měl brigádnici, které jsem to neřekl,“ zasmál se. Všichni jsme se k němu připojili. „Přišla večer. Alespoň mohla pohlídat její kissä... eh, kočku, co tu zůstávala přes noc. No, zabalím vám na cestu koláč.“ Postřehla jsem to udgunské slovo. Varma uměl ten jazyk? Pak mi došlo, že se ho zřejmě naučil, aby líp získal informace o kletbách.
Musela jsem se pousmát, protože Varmovi se právě povedlo nás vykopnout z domu způsobem, který nemohl nikoho urazit. „Ještě jednou děkujeme za všechno,“ řekla jsem mu.
„To nic,“ mávl nad tím Varma rukou. Vyšla jsem ven, Jyrki s ním prohodil ještě pár slov a následoval mě.
„Ty vole,“ začala jsem se skoro až hystericky smát, když jsme vyšli ven. „Ten chlap nám právě odhalil, kdo je Taika, dal vůbec Ylovi odpovědi na všechny otázky doslova do ruky, vyléčil Pala, vyléčil by i tebe, kdybys nebyl idiot, dal ti práci…“
Jyrki na mě pohlédl s chladem v očích, který mě na moment paralyzoval. „Jsem silnější, než si myslíš, Auri.“
Uchechtla jsem se. „Tohle není o síle. Vím, že se těžko věří, že by tě mohl opustit, ale…“
„Vždycky jsem byl silnější, než jste si mysleli. A Tuivo byl první, kdo to věděl.“
Protočila jsem oči. „Tuivovi jsi připomínal Taimi. Promiň, ale jinak by tě dostal pod kopec a tím by to skončilo.“
Jyrki k sobě stiskl čelisti. On vůbec nechápal, jaké nebezpečí mu do budoucna hrozí. „Nejsem na něm závislej.“
„Kdyby nebylo Tuiva, byl bys mrtvej!“
„No,“ protočil oči. „Tohle jsem od tebe nečekal, ale víš, je to oboustranný. Taky se málem zabil vlastní blbostí. Vím, že žijeme pro tebe extrémně, ale tohle je to, co partneři dělají. Zachraňují si životy. Mnoha způsoby. A Tuivo zachránil ten můj, ale to neznamená, že bez něho nemá cenu. Naučil mě si ji uvědomit, ale neumrznu, když mě opustí. Vím, jaký Tuivo je. Vím, že zítra mu může přeskočit a odstěhuje se na druhý konec světa a zpřetrhá všechny pouta. Ale to jsem věděl i v době, kdy jsem do toho vztahu šel. Vlastně ještě předtím. Uznávám, že před rokem by to bylo jiný, ale ty seš trochu… trochu jako matka, která nikdy nechce nechat vyrůst svý děti. Nechápeš, že se mění. Chceš mě chránit, ale bubáci už tady nejsou.“
„Nechej těch filozofických keců,“ odmítla jsem jeho myšlenkovou hru. „Fakt je, že jsi můj kamarád a bojím se o tebe. A nechápu, proč by sis tu kletbu měl nechávat. Podívej, co všechno způsobila.“
Jyrkiho pohled roztál a stiskl mi s mírným úsměvem rameno. „Chápu, že se bojíš. Ale tohle je jenom o mně a já… nebyl bych stejným člověkem, jakým jsem teď, kdyby tady ta kletba nebyla. Kdyby se to všechno neodehrálo přesně tak, jak doteď, byl bych někdo, kdo být nechci. Ne, to nejsou filozofický kecy,“ zarazil mé námitky, sotva jsem otevřela pusu. „Kdyby nebylo tý kletby, nepotkal bych Pasiho.“
„Dobře, ale svou úlohu už splnila, ne? Chceš žít normálně, usadit se.“
„Jo. Ale s tou kletbou jsem srostl. Ovlivnila můj život a já… opravdu bych se s ní chtěl naučit žít.“
„Varma si nemyslí, že je to dobrý nápad,“ namítla jsem.
„Ne. Varma na to nemá názor,“ opravil mě. Zamračila jsem se, protože mi to tak nepřišlo. „Jen mi nabídl, že by mě toho mohl zbavit a kdybych to vnímal jako Palo, nebylo by o čem přemýšlet. Ale kdyby si myslel, že jsem ztracený, nikdy by mi nenabídl tu práci. Se zvířaty by se mohla stát spousta nehod.“ Odmlčel se. „Nemyslím si, že mu jde o tu veterinu. Chce mi pomoct to ovládat, jak jsem ho prosil.“
Zamyslela jsem se nad tím. Teď už to dávalo smysl. Varma mu vyloženě neřekl, že by se té kletby měl zbavit, jen že k tomu má otevřené dveře a musí to zvážit sám. Možná byl vážně ochotný mu pomoct i jinak. A pokud bude Jyrki pod vedením někoho, kdo tomu vážně rozumí, možná to nakonec bude všechno v pořádku. Usmála jsem se na svého kamaráda.
„Věřím ti. A já vím, že jsi silný, teď už to vím.“
Jyrki se široce usmál. „Děkuju, Auri. Ehm… když už je víceméně po všem… kdy vyrazíš domů? Mohl bych se zeptat pilotů, jestli by tě tam nemohli hodit.“
„To by bylo bezva,“ zazubila jsem se. „Tak až budou mít čas, poletím.“
Poletím domů za Jonim. Říct mu, že ho miluju. Říct mu, že s ním chci strávit celý život, že chci sedět doma u televize a jíst sušenky, když to bude po jeho boku. Říct mu, že je úžasný a že nikoho jinýho nechci, protože ve svým životě nepotřebuju zbytečný a vysilující drama. Říct mu, že už ho nikdy neopustím, protože patříme k sobě. Omluvit se mu a doufat, že mě skryje v bezpečí své náruče a dlouho mě nepustí. Stesk po něm mě zasáhl jako dělová koule, ale vykouzlil mi úsměv na rtech. Bylo krásné těšit se domů.