18. Hledala vzrušení
Skútry jsme odevzdali a čekal nás jen výstup nahoru. Když mi to řekli, myslela jsem, že vyjdeme nějaký kopeček a budeme tam, ale pak Pasi kývl ke schodišti vysokému nejmíň jako strom a mně došlo, že to myslí vážně, že to město je fakt tak nahoře. Navíc, jak mi došlo při vstupu na první schod, bylo to namrzlý.
„Není tu jiná cesta? Tohle je šílený. Spadneme a zabijeme se.“
Pasi si sice nepamatoval to nejdůležitější, ale jako průvodce po Hetce se pořád hodil. „Jezdí tu lanovka, z druhý strany kopce. Ale teď ji opravují.“
„Na tohle nevstoupím,“ zavrtěla jsem hlavou.
Ylermiho otec si povzdechl. „Každý ráno to polívají teplou vodou. Můžeme tu dole přespat. Ubytujeme se až po setkání s...“
„Ne,“ ozval se Jyrki. „Je to jenom námraza. Chci se vyspat v něčem lepším, než je stan. Budeme opatrní.“ Věřila jsem mu, takže jsem neochotně vyšla další schod a pevně sevřela taky kluzké zábradlí. Jyrki šel vedle mě a Pasi mě předběhl a vedl nás vzhůru.
Prvních deset schodů se mi dařilo neklouzat na zamrzlých místech a postupovat v souvislém tempu, ale ledu přibývalo a mně začínaly bolet nohy. Držela jsem jazyk za zuby, protože Pasi a Jyrki postupovali rychle a zdálo se, že jim to nečiní žádnou námahu.
„Je to klužší, než jsem si myslel. Neměli bysme přece jenom…“
„Už se to nezhorší,“ přerušil Pasi Jyrkiho. „Zvládneme to.“
Tím jsem si nebyla tak jistá, ale urazili jsme dalších deset schodů. Ještě sto pět a budeme tam. Můj dech se zrychloval a srdce rychleji tlouklo. Vážně budu muset zapracovat na svý kondičce.
„Chceš zpomalit?“ ozval se Jyrki po pár minutách ticha.
„Zvládnu to,“ odfrkla jsem si.
„Ale není to pro tebe komfortní.“ Zvolnil krok. Pasi ho napodobil, přestože jinak nedal najevo, že nás poslouchá.
Zaváhala jsem. Měla bych ho nechat, nebo jít rychle jako předtím? Když udělám to první, budu slabá křehká květinka. Na druhou stranu, neměli přesně to muži rádi? Nikdo nechtěl tvrdohlavou holku.
Až na Jyrkiho. Ten nejspíš nechtěl ani jedno. On tak vůbec nepřemýšlel. Chtěl jen, abych šla tempem, které mi vyhovuje. A stejně na tom nezáleželo. Neměla bych nad ním přemýšlet tímhle způsobem. Dost jasně mě odmítl. Jyrki nebyl potenciální partner. Nikdo nebyl. Měla jsem Joniho.
Ztratila jsem se v myšlenkách a to se mi stalo osudným. Podklouzla mi noha. Zastavily mě až něčí paže a zabránily tím pádu. Sklopila jsem zrak. Ztrapnila jsem se před ním. Smál se mi. Ne. Smál se mému pádu. Jako kamarád. Přesně jsem věděla, v čem je problém. Matka mi celý život opakovala, že každý kluk může být můj partner a musím se snažit zapůsobit. Ze své pravé já můžu ukázat až po měsících nebo možná dokonce letech toho, co budeme spolu. Musím se přestat nořit do myšlenek, nebo se to stane znovu. Jyrki na mě náhle pohlédl a soucitně se usmál. Věděl snad, co se mi honí hlavou?
„Jsi na svoje poměry nezvykle potichu,“ řekl mi.
„Jenom… přemýšlím.“
„A neříkáš to nahlas? To se ti nepodobá.“
Povzdechla jsem si. Stejně by to ze mě dostal. „Nevím, proč moje hlava musí analyzovat, jak na tebe udělat dojem, i když…“
„Auri…“
„Jo, já vím. Prostě mě matka nastavila na to, že mám pořád vyhledávat románky, a sere mě to. Doma mám úžasnýho kluka a nemůžu to prostě… vypnout.“ Odvážila jsem se na něj podívat. Nečekala jsem v jeho tváři tolik pochopení.
„Měla bys to takhle, kdyby tu byl místo mě kdokoli?“
„Kdokoli ne, ale asi u každýho lepšího kluka.“
„Jsem poctěn, že mě považuješ za toho z lepších,“ zazubil se. Strčila jsem do něj, ale on najednou zase zvážněl. „Auri, já si vážím toho, že ke mně tohle cítíš, ale…“
„Doprdele, tohle není o tobě! Chtěla jsem se ti svěřit!“
„Bylo by asi lepší se od sebe držet dál,“ zavrčel a zrychlil. Pasi, který nyní vedl, mu konejšivě stiskl rameno, ale Jyrki se mu vytrhl a ještě zrychlil. Pak uklouzl.
Protočila jsem nad ním oči a chtěla se mu vysmát, ale Pasi k němu poklekl. Něco bylo špatně. Se svíravým pocitem na hrudi jsem přišla blíž. Jyrki měl ve tváři bolestný výraz a Ylův otec mu sundával levou botu.
„Co se děje?“ zajímala jsem se. Nikdo mi neodpověděl. Pasi mu prohmatával nohu a Jyrkimu vytryskly slzy do očí. Instinktivně jsem ho chytila za ruku. Pevně ji stiskl.
Pustila jsem jeho dlaň, až ho Pasi vybídl, aby se zkusil postavit. S pomocí muže se mu povedlo dostat se nahoru, ale jakmile přenesl váhu na nohu, sykl bolestí.
„Bude to vymknutý kotník,“ vydechl. Pasi vážně kývl.
„Auri, v batohu mám lékarničku. Jyrki… budeš si muset vyhrnout kalhoty a všechny vrstvy pod nima, abych ti to mohl ošetřit.“
Můj pobledlý kamarád přikývl. Pasi si sundal batoh a Jyrki začal odhalovat zraněnou nohu. Otevřela jsem dvě kapsy, než jsem nahoře objevila lékarničku. Pasi začal Jyrkiho ošetřovat, respektive zatím obhlížet. Tvářil se hodně ustaraně. Nejspíš zmizely jen jeho vzpomínky na Jyrkiho, ne pouto, které mezi sebou měli. Nebo, a to byla stejně pravděpodobná možnost, by Pasi ošetřil každýho.
„Můžu pomoct?“ zeptala jsem se. Pasi na mě krátce pohlédl.
„Je to nahoru jenom dvacet schodů. Dojdu pro pomoc, hned u schodiště je nemocnice. Asi pro ty, co nezvládli výšlap.“ Pousmála jsem se. Vtipkoval, snad, aby mě uklidnil. „Zůstaneš tu s ním? Bude to jen pár minut. Rychleji, než kdybychom volali záchranku.“
„Tak jo,“ kývla jsem. Když Pasi dokončil ošetření a přehodil přes Jyrkiho nohy deku, vyrazil vzhůru. Posadila jsem se vedle svého kamaráda.
„Víš, asi nosím smůlu. I Yö umřela, protože jsem se s ní pohádala.“
Jyrki se ušklíbl. „Takhle nad tím nepřemýšlej. Nedával jsem pozor. Za chvilku mi pomůžou nahoru. Zvládli byste to i vy dva, ale záchranáři to asi nedělají poprvý. Budu v pohodě. Akorát budu muset zůstat u Pasiho doma. Což teď musím tak či tak, takže je to vlastně jedno.. Musím se pak ozvat Tuivovi a Taimi, že už jsem tu.“
„Fajn,“ vydechla jsem. Chvíli byl zticha a jeho třesoucí se ruka našla tu moji. Zadrhl se mi dech. Jasně, měli jsme hrubé rukavice a necítili jsme teplo toho druhého, ale šlo o to gesto.
„Nechtěl jsem to převíst na sebe,“ prohlásil. „Neděsí mě, že by ses do mě zamilovala, ale že… že nevím, jestli jsem s někým dalším připravenej mít tak blízkej vztah. Myslím kamarádskej. Skoro celý život jsem byl sám.“
Propletla jsem s ním prsty. „A to sis musel zvrtnout kotník, abys na to přišel?“
„Ne. Jenom mě to uklidnilo dost na to, abych si to uvědomil,“ usmál se. „Je fajn, že spolu mluvíme na rovinu. A je mi líto, že tohle prožíváš. Ale víš, navzdory tomu, co si lidi myslí, kluk a holka můžou být kamarádi.“
„Jyrki,“ vydechla jsem a přiblížila se k němu. „Nepopírej to, prosím.“ Zhluboka jsem se nadechla a dotkla se svými rty jeho. Respektive jsem se o ně jen lehce otřela, protože uhnul. Zavrtěla jsem nad ním hlavou a položila mu obě ruce na tváře, aby neudělal to samé podruhé. On ej ale dost nešetrně strhl dolů.
„Auri…“ zavrčel.
„Co?“ usmála jsem se. „Líbání by ti mělo jít. Vím, že to s Tuivem děláte.“
Odfrkl si a uhnul pohledem. „Jde o to, že nechci. Ne s tebou.“
„Vím, že jsi říkal, že se bojíš, že to držení za ruce…“
„Auri,“ přerušil mě na něj neobvykle rázně. V tenhle moment jsem v něm viděla toho kluka, co nás systematicky zkušeně izoloval od vánice. „Snažil jsem se tě odmítnout. Ale teď vidím, že jsem to měl říct na rovinu. Nemám zájem, dobře?“
„Proč se tomu bráníš? Jsem si jistá, že ti dva to vezmou a…“
Tentokrát se na mě podíval a došlo mi, že on mě neodmítá jen proto, že měl pocit, že by měl. Odmítal mě doopravdy. „Nemám. Zájem. Nepřitahuješ mě. A stejně doopravdy nechceš… doopravdy mě nemiluješ. Ne takhle.“
„Myslím, že svým pocitům rozumím líp než ty.“
Jyrki se na mě podíval s chladem v očích, jaký jsem u něj nikdy neviděla. Zraňoval mě, ale ne víc než jeho další slova. „Auri. Víš, proč sis vybrala Astu?“
„Teď už ani ne.“
„Protože jsi věděla, že ti dá to, co sis myslela… co si pořád myslíš, že potřebuješ. Drama.“
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Měla jsem pocit, že mě ochrání, že se o mě postará…“
„Ale to dělá Joni. Ale ty to nevidíš. S Astou to nebylo jednoduchý. Měla jsi pocit, že o jeho lásku musíš bojovat. A když se ti ho povedlo získat, cítila jsi to jako vítězství. Ale musela jsi vyhrávat pořád, abyste zůstali spolu. Chápeš, co se ti snažím říct?“
„Asi vím, kam míříš, ale ty nejsi jako Asta. Jsi…“
„Ne. Počkej. Pak ti začalo docházet, že ti to s Astou nevyhovuje, a hledala jsi drama jinde. Proto si s Jonim byla šťastná, když jste spolu byli tajně. Bylo to nebezpečné a tím pádem vzrušující. Ale teď už není, viď?“
„Myslíš, že jako musím podvádět, abych byla spokojená?“ zapochybovala jsem.
„To přímo ne, ale i to je cesta. Budu hádat. Kdybych teoreticky souhlasil, řekla bys to Jonimu?“
„Úplně si neumím představit, jak něco takovýho… Vy tři to máte jednoduchý. Váš vztah byl vždycky divnej. Ale my na to nejsme stavění.“
„Nebylo to jednoduchý,“ potřásl hlavou. „Ale o nás tady nejde. Jde o to, že bys zase prožívala dobrodružství. Zase bys byla v nebezpečí a to je to, co tě přitahuje. Ne já.“
„Jak to můžeš říct? Vím, že nevidíš, jak úžasný jsi, ale…“
„Ne, Auri. Je jedno, jestli se ti líbím nebo ne. V tomhle případě je to jedno. Sama jsi to řekla. Brala bys kohokoli lepšího.“
„Ale já nechci kohokoli, chci tebe.“
„Takže kdyby tady byl místo mě někdo jiný, kdo by ti byl sympatický, nezkusila bys ho sbalit?“
Zaváhala jsem. „Asi jo, ale jsi tady ty a…“
„Kdybys byla doopravdy zamilovaná, řekla bys ne. Protože by šlo jenom o mě.“ Ta myšlenka mě zarazila. V očích se mu zjevil soucit. „Nudíš se, protože vztah s Jonim je prostě… hezký. A ty máš pocit, že tak by to být nemělo.“ Odmlčel se. „Než se zjevil Otssi, moje matka měla pár partnerů. Někteří z nich byli fajn. Milí, hodní, zkrátka normální. Ale to ona nehledala. Hledala vzrušení.“
Zamyslela jsem se nad jeho slovy a zastyděla se, hrozně moc jsem se zastyděla. Měl totiž pravdu. „Omlouvám se, Jyrki.“
„To nic. Jenom chci, abys věděla, že proto jsem nechtěl tě držet za ruku ani nic. Tušil jsem, že to zkusíš, protože jsi od Joniho kvůli nudě odešla.“
Zamrazilo mě v zádech. On celou dobu věděl, co se ve mně odehrává, mnohem líp než já. „Já vím, že je to špatně,“ svěřila jsem mu. „Ale nevím, co mám dělat. Prostě přijdu domů a pak se s Jonim třeba tulíme, koukáme na telku a… nevím, moc nevidím rozdíl mezi tímhle a dobou, kdy jsme byli jenom kamarádi.“
„Ale když jsi měla Astu, ten rozdíl tam byl. Protože jste s Jonim dělali něco zakázaného.“
„Jo, přesně tak,“ přiznala jsem.
„Jenom jsi začala hledat nový způsob, jak hrát starou hru jinak. Už nechceš partnery jako Asta, tak hledáš drama jinde. Víš, kdybys mě teoreticky přitahovala a já souhlasil, bylo by to stejný. Bavilo by tě to, protože by to bylo nebezpečný. Ale kdyby s tím nakonec Joni souhlasil nebo by se s tebou rozešel, přestal bych tě bavit.“
Pokusila jsem se čelit jeho tvrdému pohledu. „Ty ne. S tebou by tady bylo nějaký nebezpečí vždycky. Ty kletby a…“
„Ne, Auri,“ zavrtěl hlavou. „To není ten typ nebezpečí, co ty hledáš. A vůbec, dobře víš, že se chci usadit, až to bude možné.“
Ušklíbla jsem se. „Jasně. Rodina.“
„Ne, nejde jenom o to. Kdysi ses nás ptala, jak dlouho v tomhle chceme pokračovat. A odpověď je, že teď je čas s tím skončit teď, dokud nejsme mrtví. Byl bych pro tebe stejně nudný jako Joni, věř mi.“
„Ale ty sis taky vybral dobrodružnou cestu. Myslím tím, s Tuivem je to všechno, jenom ne nuda.“
Uchechtl se. „Jo. Ale ty touhle cestou jít nemusíš a neměla bys. Není to cesta ke štěstí.“
„Tak proč sis ji vybral, když to víš?“
„Protože nebylo kudy jít. Žádná křižovatka tam prostě nebyla, nemyslím si, že by se něco změnilo, kdybychom byli jenom kamarádi, což bychom ani dlouho nedokázali. I to, že se k nám přidala Taimi, bylo prostě nevyhnutelný. Ale ty máš na výběr, Auri.“
„Nudit se, nebo dělat špatný věci. Skvělá vyhlídka.“
„Ne. Stačí změnit tvůj přístup. S Jonim to nemusí být nuda, ale stabilita. Pro vás oba. Navíc on není nudnej. Víš, že s tebou pojede na druhý konec světa, když si to budeš přát. Prostě spolu podnikejte jakékoli šílenosti, ale zůstaňte spolu.“ Potřásl hlavou. „Joni je skvělý člověk, ale to ty taky. Patříte k sobě.“
Měla jsem toho na srdci ještě spoustu, ale shora se ozval hluk. Stáhla jsem se a dívala se, jak Jyrkiho podpírají dva statní záchranaři a bezpečně ho dostávají nahoru, schod za schodem. Věděla jsem, že bude v pořádku, ale stejně mě bolelo vidět ho trpět. Nicméně to potvrzovalo jeho slova. Bylo pro něj načase se usadit, dokud nebyli mrtví. A co se týkalo mě, možná jsem na tom v přeneseném významu byla stejně. Možná bylo načase přestat se hnát za vzrušením a vážit si toho, co mám.