16. Kdybys měla tu možnost, smazala bys něco?
Ohlédla jsem se po Jyrkim, ale byl zabraný do přerovnávání zásob. Přiblížila jsem se k muži, který naléval do skútru benzín z jednoho z mnoha kanystrů. Alespoň že tohle nezapomněl. Odkašlala jsem si.
„Takže… vy fakt nevíte, proč jdeme do Hetky.“
„Proč se na to ty i Jyrki takhle ptáte? Už jsem to říkal jemu. Nevím, co máte v plánu.“
„Ale to byl váš plán,“ uchechtla jsem se. „Nesdělil jste mu ho.“ Nechápavě se zamračil. „Soud, ledová kletba… pamatujete si to?“
Zamračil se ještě víc. „Ledovou kletbu ovládala Nea. Moje žena. Ale je mrtvá.“
„Jak si myslíte, že umřela?“
Zlostně na mě pohlédl. Takhle z něj šel strach. „Proč se mě na tohle ptáte?“
Protočila jsem oči. „Víte, že umíte měnit vzpomínky?“
Pokrčil rameny. „To vím.“
„A udělal jste to. Tentokrát alespoň jenom sobě. Proč?“
„Tentokrát?“
„Váš syn. Aleksi. Chtěl jste mu vymazat z hlavy ten útok dravců, ale…“
Pohlédl na Jyrkiho. „O čem to mluvíš? Jyrki je jedinej syn, kterého si pamatuju.“
Promnula jsem si spánky. „Doprdele. Fakt si myslíte, že je váš syn?“
Pokrčil rameny. „Jasně. Pamatuju si na hezký okamžiky s ním. Kam jsme to tehdy… šli jsme za Neou. Ale už nevím proč. Ale pamatuju si, jak jsme si četli v majáku nebo…“
„Bezva. A máte na něj nějaký vzpomínky z dřívějška?“
Pasi nerozhodně přešlápl. „Asi jsem je vymazal, jen nevím proč.“
„Ne,“ zavrčela jsem. „Není váš syn a nikdy nebyl. Unesl jste ho.“
Pohlédl na mě s takovým údivem, že jsem si mohla být jistá, že tu ztrátu paměti nehraje. „Unesl? Ale vždyť… já ho mám rád.“
„To jo, ale…“
Pasi si už ale nevyslechl moje vysvětlení o Nee. Zamířil k mýmu kamarádovi. Protože jsem byla zvědavá, co se teď stane, následovala jsem ho.
„Můžeš jít,“ oznámil Jyrkimu. Chtěla jsem něco namítnout, ale nestihla jsem to.
„Cože? Kam bych šel. Zapomněl jsi na rozhodnutí soudu, že…“ Jyrki si povzdechl, když si vzpomněl, že Pasi si to vážně nepamatoval. „To je fuk. Nikam nejdu.“
„Nevím, o čem to mluvíš, ale jdi. Fakt. Nevím, proč jsem tě unesl, ale už… to nechci dělat.“ Jyrki po mě střelil tázavým pohledem.
„Ne. Neunesl jste ho teď. Teď je tu dobrovolně. Musíme dojit do Hetky, jenom jste byl jedinej, kdo věděl proč.“
Jyrki zavrtěl hlavou. „To je v pohodě. Uzavřeli jsme to,“ řekl Pasimu. „Nemám ti to za zlý. Auri, můžeš na chvilku?“ Nechali jsme tam Ylova otce stát a zmateně na nás hledět a poodešli o pár metrů. Jyrki zrovna vytvářel nějaký složitý uzel na laně, které drželo zásoby pokupě.
„Co je?“ zeptala jsem se svýho kamaráda.
„Hodně jsem nad tím, co udělal, přemýšlel. Myslím, že se to jeho mazání možná povedlo, akorát nedomyslel důsledky. Možná chtěl zapomenout na to špatný. Že ztratil syna, že unášel lidi…“
„Pamatuje si, že Nea zemřela.“
„Ale neví jak. Ptal jsem se ho na to. Vymazal jen to, co je jeho chyba.“
„Jakože nedokázal zvládat svoje výčitky?“ odfrkla jsem si.
„Jo. Tak nějak. Asi ho chápu, i když neříkám, že takhle by se měly řešit problémy.“
„Ale měl ti to alespoň říct! Teď nevíme, co dělat!“
„Myslím, že… přemýšlel jsem o tom. Kdybych to už chtěl udělat, tak bych o tom taky nikomu neřekl. Je jasný, že nikdo neřekne ok, vymaž si z hlavy část života, vždyť to nic nezmění.“
„Ty bys to udělal, kdybys měl tu možnost?“ zeptala jsem se ho a položila mu dlaň na rameno. Jyrki byl rozhodně člověk, který by si zasloužil zapomenout na svou minulost.
„I nad tím jsem přemýšlel,“ ušklíbl se a téměř se dotkl mé dlaně. Zatajila jsem dech, ale on pak tu ruku oddálil, jako by si to rozmyslel. Držel se zpátky, ale proč, zatraceně? Proč to s Tuivem nebo Taimi bylo jiný? „Ne. Neudělal. Staly se zlý věci, ale nějak mě to formovalo. Bez těch vzpomínek bych nebyl takovej, jakej jsem. A ty? Kdybys měla tu možnost, smazala bys něco?“
„Já nemám vyloženě něco, co by mě traumatizovalo nebo tak něco.“
„Yö?“
Bodlo mě u srdce, ale zavrtěla jsem hlavou. „Nechci na to zapomenout. Nechci zapomenout, jaká doopravdy byla, jakou svou stránku mi ty poslední dny odkryla.“
„A ten vztah s Astou?“
Zaváhala jsem, ale jen krátce. „Ne. Naučilo mě to vyhýbat se vztahům s kluky jako on.“
Jyrki se usmál, ale pak zvážněl. „Vím, že tohle je teď podřadný téma, ale jak to vidíš s Jonim?“
Prudce se mi rozbušilo srdce. Tohle byl tenký led. „Došlo mi, že je to nejlepší, co od svýho života můžu čekat.“
„To nezní dobře.“
„Ne, Jyrki. Je to v pohodě. Jsem vadná. Asi pořád hledám víc. Ale ne někoho jako Asta, spíš… Někoho jako ty.“
„Kurva.“
„Ne, Jyrki, nech mě to vysvětlit. Já nejsem…“
„Už chápeš, proč nechci, abys na mě sahala? Necítím to stejně.“
„Vole. Já do tebe nejsem zamilovaná. Jenom bych ráda potkala kluka jako ty, do kterýho bych byla.“
Povzdechl si. „Auri. Došlo mi to na tý benzínce. Ten způsob, jakým ses na mě dívala… ale nemám zájem, jasný?“
„Víš o tom, že teď zníš namyšleně?“
Pokrčil rameny. „Když ti to neřeknu dost jasně, nepochopíš to.“
„Ale já nejsem… do háje, proč vůbec reaguješ tak zle? Vždyť o nic nejde. Kamarádům se tohle občas stává. Navíc to tak není.“
„Protože… měl jsem něco udělat mnohem dřív. Ty tvoje narážky a vtípky… Jakože nejsem hezká?“ napodobil moje tehdejší pohození vlasů.
Uchechtla jsem se. „To nic neznamenalo. Byla to jenom sranda.“
„To jsem si myslel taky.“
„Jyrki, doprdele. Vím, že se ti nelíbím, jasný?! A reálně s tebou nechci nic mít. S tím, jak jsi pořád pryč, by to stejně nešlo. Myslela jsem, že to vezmeš líp.“
Náhle jeho výraz zjemněl. „Já tě nechci ranit. Ale prostě nemůžu. Všechno, co jsem od vztahu kdy chtěl, mám v Tuivovi a Taimi.“
„Neraníš mě tím, co už vím. Neboj se. Chci si ten vztah s Jonim udržet. Neposeru to a už vůbec ne kvůli klukovi, co bude stejně bydlet na druhým konci světa.“
„Auri, je to pár stovek kilometrů.“
„To je skoro to samý.“
„Fajn. Tak na mě nesahej a nevtipkuj o tom. Jestli máme být kamarádi, tak se tak chovej.“
„Proč si najednou držíš hranice?“
„Protože s oběma lidma, se kterýma jsem to dělal, teď chodím.“
„Já nevím, Jyrki. Tyhlety vtípky a doteky… je to pro mě strašně přirozený. Můžu se kontrolovat, ale nebude to pro mě komfortní.“ Zaváhal. „Dotýkám se i Tuiva. Musí ti být jasný, že my dva bychom spolu v životě nemohli chodit a to podotýkám, že jsme měli příležitost. A stejně to dělám.“
„Vyrůstal v kmeni. Má ty hranice smazaný. To je i ten důvod, proč jsem ho nechal se mě dotýkat. Věřím, ze z jeho strany v tom začalo být něco víc až později. A to samý Taimi. Ale ty seš si vědoma, že to přeháníš.“
„Já nevím. Přeháním? Všichni si na to vždycky zvykli.“ Náhle mě něco napadlo. „Tuivovi to vadí, co? Vadí mu, že na tebe někdo sahá.“
Odfrkl si. „Tuivo není žárlivej, i když si to myslíš. Vadí to mně.“
„Tuivo není… To je fuk. Dobře. Budu si dávat pozor,“ vyslovila jsem skrz zaťaté zuby a odvrátila se od něj. Přestože jsem mu řekla opak, ranil mě. Ne proto, že bych ho milovala, ale proto, jakým způsobem mě odmítl, přestože vůbec nemusel. Jo, moje reakce, když mi Joni řekl v podstatě to samé, že chce holku jako já, byla ještě mnohem horší, ale Jyrki byl vždy tak klidný a mírný. To ho vážně představa mít se mnou něco tak moc znechucovala?
„Auri?“ ozval se náhle vedle mě cizí hlas. Tázavě jsem pohlédla na Pasiho. „Promiň. Jyrki mi nechce nic říct. Prý že začneme znovu. Ale… fakt jsem ho unesl?“
Přikývla jsem. „Chtěl jste se postavit Nee, abyste našel vašeho skutečnýho syna. Myslel jste si, že Nea ví, kde Yl… Aleksi je. Ale… už byla mrtvá. Zabila ji ta ledová kletba.“ Věděla jsem, že Nea zemřela v tom ledovém labyrintu před jeho očima, ale tohohle jsem Pasiho mohla ušetřit. „Byl jste k Jyrkimu laskavý a hodný. Nevyčítá vám to.“
„A vymazal jsem Aleksimu paměť?“
„Taky pro dobrou věc. Chtěl jste ho zachránit od traumatu.“
„Fungovalo to?“
Zaváhala jsem. „Víceméně. Ale nevzpomínal si ani na vás. Vy jste to řešil, měl jste s ním trpělivost, ale Nea to vzdala a… strčila ho do děcáku.“
„Takže Aleksiho už nikdy nenajdu?“ Neznělo to smutně, což dávalo smysl, když si svého syna nepamatoval.
Usmála jsem se. „Už jste ho našel. Sejdeme se s ním shodou náhod v Hetce.“
Vykulil oči. „A… Jyrki teda…“
„Víte, asi je jedno, že nejste jeho otec. On stejně žádnýho pořádnýho nemá. Máte se rádi, klidně ho považujte za svýho syna.“ Pohlédla jsem na psovoda, který balil jídlo. „Jyrki je úžasnej.“
„A ty jsi jeho…“
„Kamarádka. Jsme oba zadaní.“
Pasi zvedl prst. „Počkej. Chodí s Tuivem. S Tuivem a s Taimi.“
Kývla jsem. „Přesně tak.“
Usmál se na mě. „Díky, Auri. Je fajn vědět, že nejsem zase tak odporný člověk.“
„Ne, nejste,“ řekla jsem popravdě. Jyrki ho tak neviděl a já jsem ho tak taky nevnímala, ne po tom, co jsem ho poznala.