17. Zmlkni
„Tuivo?“ chtěl jsem oslovit svého přítele, ale spíše jsem to jen vydechl. Kývl na mě. „Miluju tě.“
Tvář i oči se mu rozjasnily. „Já tebe taky, ty můj idiote.“
„Proč jsem idiot?“ zeptal jsem se.
„Protože se přede mnou schováváš.“
„Je to poprvý, cos čekal?“
S úsměvem přesměroval ruce na má kolena. Cítil jsem, jak je tlačí od sebe, ale najednou už mi ta situace nebyla příjemná. „Ne,“ ohradil jsem se nekompromisně. Okamžitě se stáhl. „Chci to, ale ne hned.“
„Nechtěl jsem s tebou rovnou…“
„To je jedno. Ještě ne.“
Tuivo mi věnoval trochu smutný úsměv. „Dobře.“ Ulevilo se mi. Ne že bych si myslel, že by pro Tuiva ne nic neznamenalo, ale jistota byla mnohem lepší.
Zadíval jsem se na místo, kde se jeho bledá kůže setkávala s černou nití. Poklepal jsem mu na stehno. „Mohli bychom to zkusit opačně? Vím, že jsi říkal, že to tak nechceš, ale…“
Tuivo zaváhal a já jsem čekal, že se shovívavě usměje a zavrtí hlavou, ale on přikývl a začal si sám sundávat veškeré oblečení včetně ponožek. Zastudil mě ledovýma nohama, ale moc jsem to nevnímal. Instinktivně jsem ho začal hladit po tom nejcitlivějším místě. Netušil jsem, jak na to muži kromě mě reagují, ale u něj to zjevně fungovalo okamžitě. Penis mi pod rukama tvrdl a on zvrátil hlavu dozadu a téměř neslyšně sténal. Chytil mě za ruku. Sice se mi tak špatně držela rovnováha a svíral mě moc silně, ale nechal jsem ho.
„Jyrki,“ zašeptal. Usmál jsem se, i když to nemohl vidět. „Jyrki,“ zopakoval a opakoval mé jméno pořád dokola s mnohem patrnějším udgunským přízvukem, než se mnou obvykle mluvíval. Vzpomněl jsem si na jeho lekci udgunštiny.
„Jyrrrrrki Järrrrrvinen,“ zapředl jsem mu do ucha stejně přehnaně jako tehdy. Čekal jsem, že se zasměje a řekne mi, že jsem blbec a kazím moment, ale on se zachvěl. „Rrr,“ pokusil jsem se o dokonalou udgunskou hlásku. Usmál se, ale zároveň jsem tušil, že se mu to nějakým způsobem líbí nebo ho to dokonce vzrušuje. „Rrrr,“ předl jsem tak dlouho, jak mi jen hlasivky stačily a jeho dech se zrychloval. Jeho penis mi začal v ruce cukat.
„Pořiďme si kočku,“ navrhl jsem, abych ho trochu uklidnil. Nechtěl jsem, aby byl tohle konec.
„Cože?“ zamrkal na mě. Zřejmě to fungovalo.
„Aby ti někdo předl, i když u tebe nebudu. Myslíš, že je šance, že by se nebála osmi velkých psů? A že by se ty moje trdla nebály ji?“
„Ty u mě budeš pořád. Protože tě už nikdy nepustím. A teď přestaň žvatlat a vrnět a prostě pokračuj.“
„Neodpověděl jsi mi na ty psy,“ vydechl jsem, zatímco jsem pokračoval v tom, co jsem dělal.
„Buď už zticha,“ zasyčel. Neubránil jsem se smíchu, na což se po mě hravě ohnal, ale tím ztratil rovnováhu. Jemně jsem ho odstrčil do lehu a obkročmo si sedl na jeho stehna. Tiše zaúpěl. Přestal jsem vtipkovat a párkrát přejel po části jeho těla v mé ruce, než mě něco napadlo.
„Co je?“ zeptal se, když jsem přestal.
Potřásl jsem hlavou. „Jen že bych… chceš, abych zmlkl, tak… chtěl bych…“ Pootevřel jsem ústa a naznačil směr dovnitř. „Ale moc nevím jak.“
Můj milovaný přítel se trochu nadzvedl na loktech a ušklíbl se. Ten výraz byl ale jen maska, nasazoval ho vždy, když si připadal nejistý „Obemkni ho rty. Zkus moc nepoužívat zuby a prostě saj. Když ucítíš, že už budu, nech to vytéct do kapesníku, ale teda žádný nevidím, tak prostě ven, pak to umyjeme, nechci, abys… nejdi moc prudce, špička úplně stačí, já… Jyrki, nemusíš to dělat.“
„Já chci. Promiň, pokud to nebude stát za nic.“
„Máš pocit, že Joki věděl, jak na to?“
Zarazil jsem se. „On ti…“
Protočil oči. „Bohové, tohle je ta nejasexuální věc, co teď můžeš řešit. Dělej.“ Po páteři mi přejel mráz z toho, jak zoufale to řekl. „Jestli teda…“
„Zmlkni,“ uzemnil jsem ho a přiblížil se k jeho klínu. Mělo by to být nechutné, až na to že nebylo, ani trochu. Byl to zkrátka Tuivo a odevzdal se mi tak, že jsem v to ani nedoufal. Olízl jsem jeho penis a odpovědí mi bylo zasténání a jemné cukání pod jazykem. Zkusil jsem se řídit jeho radou a vzal si ho do úst. Napůl jsem čekal, že mě zastaví, že dělám něco zle, protože v knihách tohle popisovali jako těžkou věc, ale on jen znovu zamumlal mé jméno s tím přízvukem, který mi teď přišel jako ta nekrásnější věc na světě. Na moment jsem se odtáhl.
„Tuivo, vyprávěj mi něco,“ pobídl jsem ho. „Cokoli. Klidně i o tom, jak si pořídíme kočku.“
„Nepořídíme si kočku,“ vydechl. Znovu jsem ho vzal do úst. Sál jsem a nechtěl nikdy přestat. Jeho hlas ten pocit ještě podporoval. „Víš… Jyrki, jsi zatraceně sexy. Vždycky jsi byl.“
Nevěděl jsem, že uslyším tohle. Najednou jsem ho chtěl cítit více. Sklonil jsem se níže a nechal celá svá ústa zaplnit jím. Zalapal po dechu. Matně jsem vnímal, že mě upozorňuje, že už bude, ale bylo mi to jedno. Jeho sperma se mi rozlilo v puse a bylo to sice trochu nečekané a trochu hořké, ale zároveň hrozně intimní a nádherné. Nezvládl jsem spolykat všechno, ale většinu ano a byl jsem šťastný, že necítím nic kromě něj. Spokojeně jsem se odtáhl. Moje vlastní touha někam odezněla, ale bylo mi to jedno. Zavřel jsem oči a roztáhl se na posteli.
„To je novinka,“ ozvalo se vedle mě. Zvedl jsem oční víčka. „Vždycky ležíš v klubíčku.“
„Jsem šťastný.“
„Klubíčka nemůžou být šťastný?“ zeptal se mě s unaveným úsměvem a upřel zrak na můj klín.
„Ne,“ zastavil jsem ho. „Nemyslím ty klubíčka. Já už… tohle pro mě bylo ažaž. Ale bylo to krásný.“ Obrátil jsem se na bok a přitulil se k němu. „Klubíčka šťastná být můžou.“
Zasmál se a jeho hruď příjemně zavibrovala. „Jsi úžasný, Jyrki. Vážně, děkuju ti za tohle všechno. Nevěděl jsem… nečekal jsem, že to bude tak skvělý.“
„Já to čekal,“ nesouhlasil jsem. Příjemně se mi zavíraly oči. Tuivo se ale najednou odtáhl.
„Hrozně bych chtěl spát, ale ještě víc bych si chtěl poslechnout Taimi a Pasiho. Doufám teda, že on umí alespoň trochu zpívat.“
„Jdu taky,“ rozhodl jsem se. „Jak propašujeme tu deku do pračky, to vyřešíme potom.“
Ještě chvíli jsme leželi a vzpamatovávali se z posledních minut. Pak jsem přešel ke dveřím, odemkl a s prudkým výdechem vyšel ven. Došel jsem s Tuivem za zády až k obývacímu pokoji, odkud se ozval docela poslouchatelný duel. Vkročili jsme dovnitř a zpěv ustal. Oba na nás trochu zmateně hleděli. Přistoupil sem k Taimi a políbil ji. Věděl jsem, že ze mě ucítí Tuiva a že to pochopí. Kromě široce rozevřených očí to nijak nedala najevo, ale pak jsme se na sebe usmáli. Jestli někdy budu mít sex i s ní, to byla otázka, ale líbal jsem ji hrozně rád. Krátce jsem pohlédl na Pasiho. Myslím, že věděl, co se v pokoji dělo.
„Můžeme si vás poslechnout?“ zeptal se nakonec Tuivo.
„Ne. Musíš se zapojit. Jyrki je ušetřen jen proto, že bych se každých pět sekund smála jeho udgunštině,“ prohlásila Taimi.
„Ale no tak,“ ohradili jsme se s Tuivem skoro současně a pohlédli na sebe. Nemohla vědět, jakou roli hrál jazyk kmenů před pár okamžiky. Bylo nám to ale houby platné, Taimi začala zpívat a Pasi se k ní připojil. Po chvíli zazněl i Tuivův hlas. Dali se docela poslouchat. Pasi po asi dvou písních ztichl a nechal zpívat jen dvojici. Zavřel jsem oči a poslouchal hlasy svých dvou nejmilovanějších lidí zpívající jazykem, který mě podivně uklidňoval. Nepamatuji si, když naposledy mi bylo tak dobře, a bylo možné, že se to ještě nestalo nikdy.