Antiliiny příběhy

Zrovna jsem si četl, když někdo zaklepal na dveře. Pasi dal jasně najevo, že Tuivo a Taimi můžou pár dní nebo týdnů zůstat, ale musí si hledat vlastní bydlení, takže to mohl být kdokoli z nich. Jeden z nich ale klepal hodně specificky. Pro většinu lidí by to nejspíš bylo obyčejné zaklepání, ale pro mě po těch všech letech ne, poznal bych ho všude.

„Pojď dál, Tuivo,“ vyzval jsem ho a odložil knihu na noční stolek. Posadil jsem se na posteli. Když vstoupil, zamkl za sebou, což mě zmátlo.

„To vypadá, jako bys měl nějaké tajemství,“ komentoval jsem jeho chování.

„Ne,“ usmál se a přešel k posteli. Vzal do ruky moji, vlastně spíš Pasiho, knihu. „Jenom nechci, aby nás někdo rušil. Krvavé otisky? Píše se tu, že je to nejlepší detektivka v…“

Sebral jsem mu knihu a uložil ji do zásuvky. „Jo, čtu i detektivky, sem tam, i když uznávám, že jsem si to měl přečíst předtím, než jsem se stal zločincem. Ale…“

„No, vlastně ještě není pozdě, teď si přece odpykáváš trest.“

Nedokázal jsem zabránit úsměvu, ale nenechal jsem se ošálit Tuivovým odváděním pozornosti. „Nedělej to Taimi. Jasně, že chci být s tebou taky i sám, ale teď za náma přiletěla a…“

Mávl nad tím rukou a rozvalil se, jako by to byla jeho postel. „Ona to ví. Ví, že chci být teď jenom s tebou. Je s tím v pohodě, učí Pasiho nějaký písničky z kmene.“

„Nejsou náhodou udgunsky?“

Tuivo pokrčil rameny. „Nejspíš udgunsky umí.“ To by mě zrovna u Pasiho vlastně nepřekvapilo. Tuivo byl upřímný, když říkal, že Taimi to nevadí, poznal jsem to na něm. Nejspíš pochopil, že už se nebudu bránit a sedl si na moji postel. Chystal jsem se k němu přitulit, ale on udělal něco, čím mě vyvedl z míry. Chytil mě za pas a oba nás stáhl do lehu.

„Kurva, co… Tuivo, počkej. Přišel jsi tu z nějakýho konkrétního důvodu?“ Trochu jsem se nadzvedl. Nechtěl jsem na něm ležet, aby se necítil jakkoli bezmocně, přestože se do té pozice sám dostal. Přitáhl mě zpět k sobě. Přál si to, z nějakého důvodu si to přál a já jsem poslušně povolil svaly. Sice jsem měl na paměti, jak dopadl minulý pokus o pouhý polibek, ale zároveň jsem si pamatoval, že se mu líbilo, když jsem ho přitiskl na stěnu a všechno to, co říkal o Jokim a o tom, že to sice nechtěl, ale z nějakého důvodu ho to i vzrušovalo. Tuivo byl proměnlivý a složitý a usoudil jsem, že některé věci můžu nechat na něm. Přesto, když mě začal líbat, nedokázal jsem se uvolnit. Trochu jsem se odtáhl. Hleděl na mě dost zmateně. „Jde ti o něco, nebo to jenom… chceš? Já prostě… nevím.“

Tuivo pochopil a pohled mu zněžněl. Pustil mě ze sevření a já jsem si přelehl vedle něj. Začal se mi probírat ve vlasech, takže bylo těžké přemýšlet, ale tuším, že si neuvědomoval, co tím ve mně způsobuje, že to opravdu dělal, protože mě miloval. Přinutil jsem se i tak soustředit na to, co mi odpoví. „Chtěl jsem k tomu dojít přirozeně, ale… něco bych rád zkusil.“

Zachvěl jsem se a už se na něj nedokázal podívat. „Jo?“

„Jo. A byl bych rád, kdyby ses přestal stydět, protože já se stydím taky.“

Zabořil jsem mu tvář do hrudníku. „Tak povídej.“

„Takhle to…“ Tuivo si povzdechl. „Dobře. Ale když to tak nebudeš chtít, tak řekni ne, prosím. Můžeš mi to slíbit?“

Do hlasu se mu vkradla taková vážnost, že jsem se na něj přece jen podíval. Nelhal, tváře mu zrudly, ale v daném momentu jsem tomu nedokázal věnovat moc pozornosti. „Slibuju. Povídej.“

Tuivo zavřel oči, zatímco já jsem je nechal otevřené a sledoval každý jeho sval na tváři, když vyslovoval své přání. „Nechej mě… nechej mě, ať tě potěším. Já… nevadí mi, když se mě budeš dotýkat kromě toho tam dole nebo mě líbat, cokoli, ale nechci… nechci, abys mi to oplácel, jako…“

„Chceš mít sex s tím, že ho ty zasuneš do mě a obráceně ne,“ pochopil jsem jeho slova.

Tuivo se rozesmál. „No, takhle zformulovaný bych to od tebe nečekal. A nemusí to být přímo sex. Chci se tě dotýkat.“

„To, že jsem nikdy s nikým nespal, neznamená, že o tom nic nevím. Čtu knihy, nezapomeň. Teda, zrovna v detektivkách bych tohle nehledal, ale neboj, unavit tě a pak tě zabít neplánuju.“

Tuivo nade mnou pobaveně zavrtěl hlavou, ale pak zvážněl. „Nemyslel jsem rovnou sex, fakt ne. Jenom pro mě bude jednodušší, když budu mít nade vším kontrolu.“ Zamračil jsem se. Ne že bych Tuivovi nevěřil, ale byl jsem ochotný se mu odevzdat do takové míry? Když jsem to ale vzal kolem a kolem, vždy jsem Tuivovi věřil, vždy, proč by to mělo být v tomto jinak? A jestli si to přál zrovna takhle, vlastně, k mému vlastnímu překvapení, mi to nevadilo. „Ne nad tebou, ale nad situací. Nebudu ti říkat, co máš dělat, nechci tě ani omezovat, jenom prostě… chci tě potěšit.“ Začal se třást a rychle mrkal, aby zahnal slzy. Natáhl jsem k němu ruku a vzal do ní jeho tvář.

„Jasně že to takhle můžeme udělat, ty pako.“

Tuivo chytil moji dlaň. „Ale mračil ses.“

„Jo, přemýšlel jsem. Ale vážně to chci.“ Když jsem sledoval jeho tvář, cítil jsem podivné pnutí mezi nohama. Věděl jsem, že se to děje, že se to konečně děje. Přitáhl jsem ho k sobě a začal ho líbat tak prudce, jak mi jen dovolil. A to bylo hodně. Připomínal jsem si, abych ho jakkoli neomezoval v pohybu, ale nakonec jsem se stejně přistihl, jak ho tisknu k sobě. Ztratil jsem se v okamžiku, a jestli to později bude mít nějaké nedobré následky, v tu chvíli mě to nezajímalo.

Jeho tričko jsem mu stáhl spíš spontánně, až pak mi došlo, že jsem se ho možná měl zeptat, ale on mi v tom nebránil, právě naopak, ochotně zvedl ruce a snad poprvé se choval, jako by jeho jizvy ani neexistovaly. Tiskl jsem ho k sobě stejně pevně jako on mě a cítil, jak se o mě tam dole něco otírá. Rozkročil jsem nohy, abychom si mohli být ještě blíž.

Tuivo roztřeseně vydechl a mně začínalo být horko. Odhodil jsem vedle jeho trička svou halenu a on se mezitím zkroutil, aby mi položil hlavu na hruď a objal mě kolem pasu. Působil tak křehce a já jsem věděl, že v určitém smyslu křehký i je. Přitiskl jsem se bradou k jeho temenu. Ten moment byl tak něžný a vášnivý zároveň, dovolil mi ale trochu přemýšlet.

„Nechci Pasimu zašpinit povlečení,“ napadlo mě a jemně jsem odstrčil Tuiva a vstal. Každý krok mě bolel, ale přešel jsem k rohu místnosti, kde jsem měl naskládané vlastní deky. Jednu z nich jsem popadl a obrátil se k posteli. Čekal jsem, že Tuivo pronese nějaký vtip nebo mi pomůže, ale pohled na něj mě naprosto ohromil. Díval se na mě oddaně jako nikdy předtím. Zmátlo mě to a nevěděl jsem, co dělat.

„Vstaneš, prosím?“ pobídl jsem ho jemně. Vyhověl mi, ale ta zvláštní úcta tam pořád byla patrná. To byl moment, kdy mi došlo, že on nepotřeboval mít kontrolu nad situací. Potřeboval ji ztratit. A sice jsem neměl praktické zkušenosti, ale jak jsem mu řekl, četl jsem. Četl jsem všechno, co mi přišlo pod ruku, a i když se mezi to erotická literatura neřadila, pár scén jsem přece jen uchoval v paměti. „Počkej,“ špitl jsem, přehodil přes postel deku a opřel polštář o čelo postele. „Posaď se.“ Tuivo se na mě krátce usmál a došlo mi, že pochopil, o co se pokouším, a že se mu to líbí.

„Mělo to být naopak,“ neodpustil si, když mě uposlechl a já jsem si přisedl naproti něj.

„Ty nedokážeš sklapnout ani při tomhle, co?“

„Při čem?“ zeptal se a jeho dech se zrychlil.

Vtiskl jsem mu rychlý polibek a začal ho hladit po ramenech. Zavřel oči a úplně se uvolnil. Přejel jsem po jeho krku, nejprve dlaněmi a pak i rty. Tiše zasténal. Nějakým způsobem jsem věděl, že bude potichu, ale i kdyby nebyl, Pasi s tím, že se možná něco stane, nejspíš tak trochu počítal a neuměl jsem si představit, že by na to reagoval negativně. Zakázal jsem si myslet na něj nebo dokonce i na Taimi, teď jsme s Tuivem měli celý čas jen pro sebe a zasloužil si, aby každá moje myšlenka patřila jen jemu.

„Líbí se mi, jak na to reaguješ,“ začal jsem mu ty myšlenky šeptat a přejížděl mu dlaněmi po celém trupu, obkružoval prsty každou jizvu, každý sval, každý záhyb na kůži. „A že máš na zádech jamky, těsně nad zadkem. Nikdy jsem si jich nevšiml.“

„Nedal jsem ti moc příležitostí je vidět. Nebo cítit. A nechej je být, tam to lechtá.“ Na malý moment mě napadlo, že to vezmu jako výzvu a začnu ho lechtat celého, ale nebyl jsem si jistý, že to je dobrý nápad, tak jsem raději pokračoval v tom, co dělám. Opatrně jsem mu položil ruce na zadek.

„Líbí se mi, jak se mi dokážeš stočit do náruče. Jako bys byl mnohem menší než já.“ Ztuhl. Možná jsem ho měl raději lechtat. Rychle jsem ho pustil. „Sakra,“ zaklel jsem.

„Ne, ne, to nic. Jenom… Joki o tom pořád mluvil. Jak jsem drobný a jak se mu to líbí a…“ Schoval si tvář do dlaní. „Prostě pokračuj.“

„Jsi normální? Má to pro tebe být potěšení, ne vzpomínka na… Chceš obejmout nebo raději…“

Vzhlédl a jeho výraz byl nečitelný. „Pokračuj.“

„Ne,“ odmítl jsem. „Je mi jedno, že si chceš hrát na drsňáka, já tohle dělat nebudu.“

„Ty vole,“ ulevil si a sám si položil moje dlaně na svoje ramena. „Já… mně se vlastně líbí, když to říkáš ty.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Mně nedokážeš lhát.“

„Ne, fakt.“ Podíval jsem se do jeho očí. Jeho tvář lhát uměla, ale oči ho vždycky prozradily. Teď jimi uhnul, ale předtím jsem viděl, že to myslí vážně. „Vlastně se mi možná líbilo, i když to říkal on. Vím, že je to vadný, ale teď prostě pokračuj. A klidně buď drsnější.“

Netušil jsem, jak s tím naložit, ale Tuivo nehodlal čekat, až si to rozmyslím. Přitáhl mě k sobě a obrátil tak, že mě přitlačil k čelu postele. Polštář sklouzl, ale bylo mi to jedno. Pevně v klíně držel obě moje zápěstí a naklonil se ke mně. Na malý moment zaváhal.

„Pokračuj. Je to dobrý, moc dobrý,“ povzbudil jsem ho a nechal dlaně v klíně, i když je pustil, protože mi to v ten moment přišlo jako akt důvěry, který jsme oba potřebovali. Hladil mě po lopatkách, ale pak jeho dlaně sklouzly k lemu kalhot. Čekal jsem sice, že bude postupovat níže, ale ne, že vklouzne rukou dovnitř. Ten pocit byl nepopsatelný, zalila mě další vlna horka a slasti. Nejspíš o tom věděl, protože mi začal stahovat kalhoty. Nadzvedl jsem se, ale bylo to málo. Začali jsme se nervózně hihňat.

„Zkus si nejprv kleknout,“ navrhl Tuivo, když se dosmál. Poslechl jsem ho a tentokrát se mu povedlo stáhnout kalhoty i spodní prádlo ke kolenům. Zhoupl jsem se dozadu. Přitáhl jsem si kolena k sobě, protože mě ještě nikdo takhle neviděl, ale Tuivo se nedíval. Položil mi dlaně na lopatky a jemně mě líbal na krku. Nechal mě vstřebat novou situaci. Byla to hodně špatná chvíle na přemýšlení, ale napadlo mě, že tady se ukázala nejsilnější stránka našeho vztahu a důvod, pro který jsme za něj stále bojovali, i když to nebylo jednoduché. Vzájemný respekt a naprostá důvěra.