Třicátý první dopis
Moje budoucí já,
nějak fungujeme. Myslím já a Asta. Jonimu jsem jenom před ním zavolala, že Asta to ví a že se nějakou dobu neuvidíme. Když jsem slyšela jeho hlas, vehnalo mi to slzy do očí, ale Asta mě objal. Snažila jsem se být co nejlepší přítelkyně, co nejvíc o něj pečovat a být mu nablízku, a on mi to oplácel tím, že se na mě už tolik nezlobil.
Pro jistotu jsem se nevídala ani s Tuivem, stejně se poslední dobou bavil hlavně s Jonim, protože našli víc společných témat. Tyyne pro mě úplně přestala existovat, a jediný, koho jsem k sobě nějakým způsobem pustila, byl Ylermi, jenže jsem začínala mít pocit, že i ten Astovi vadí. Určitě ne proto, že by mezi náma mohlo něco být. Ten důvod jsem nechápala, a tak jsem se Asty jednoho večera u jídla zeptala.
Já: Hele, zlato, když u nás byl Yl na návštěvě u minulý večeře, choval ses tak… no, já nevím, odměřeně? Co tě žere?
Asta: No ne, asi jsem zranil jeho křehkou buznovskou dušičku.
Já: S tímhle jdi do prdele. Nebudeš ho urážet kvůli orientaci, jasný? Sám dobře víš, že Yl je úplně normální kluk, a to, koho miluje…
Asta: Auri, s těma kecama o tom, jak je ok milovat někoho jiný orientace, jdi do prdele ty.
Já: Proč máš najednou takovej problém s tím, že je gay?
Asta: Nemám problém s tím, kdo je. Já… ok, jsem na něho prostě naštvaný, jasný? Nechci, aby tu chodil.
Já: Můžu znát důvod?
Asta: Třeba proto, že věděl, že mě podvádíš, a neřekl mi to? A neřekl to ani Tyyne.
Já: A ty jsi to Tyyne snad řekl?
Asta: Ne. To je na Jonim.
Já: A nenapadlo tě, že Yl přemýšlel stejně? Nechtěl se do toho plést.
Asta: Ale… prostě je to od něho nefér, a i kdyby nebylo, tak já nechci, aby tu chodil.
Já: Nebude.
Asta: A taky mi vadí, že s ním chodíš ven. Jestli vůbec chodíš s ním.
Já: Asto, jasně že chodím s ním. A… co ti na tom sakra vadí?
Asta: Fajn, řeknu ti to. Že s ním máš lepší vztah než já. Vlastně máš se všema lepší vztah.
Já: Ale… známe se dýl, prostě.
Asta: Řekni mi, Auri, co jsi jim o mně nakecala?
Já: Asto, jejda. Nic. Prostě se známe dýl, neznamená to, že jsem jim…
Asta: Takže sis na mě nikdy nepostěžovala?
Já: Jasně žejo, jsme kamarádi, ale máš úplně stejné právo si postěžovat na mě.
Asta (odfrkl si): To určitě. Hned by ti to vykecali.
Já: Asto…
Asta: Vyber si. Buďto oni, nebo já.
Já: Si děláš srandu nebo co?
Asta: Směju se snad?
Já: Jsi naštvanej. Promluvíme si o tom jindy.
Asta: Aha, takže sis vybrala je.
Já: Debile! Nevybrala jsem si nikoho, protože já si doprdele vybírat nechci! Všichni jste pro mě hrozně důležití.
Asta: Hlavně Joni, co? Myslíš na něho, stýská se ti po něm? Představuješ si ho místo mě, když se líbáme?
Až na to poslední měl pravdu. Stiskla jsem k sobě čelisti. Možná měl pravdu, možná jsem neměla právo se s nimi bavit, když jsem s nima měla hlubší vztah než Asta, možná bych se mu prostě měla přizpůsobit, aby to fungovalo. Pomalu jsem přikývla.
Já: Fajn. Nebudu se s nima minimálně nějakou dobu bavit.
Asta: S nikým z nich?
Já: S nikým.
Asta (s úsměvem): Miluju tě, Auri.
Pak jsme se líbali a mazlili. Udělala jsem správnou věc, zachránila jsem náš vztah, napravila svoji chybu. Bylo mi z toho trochu nanic, ale to bylo prostě tím, že mi chyběl Joni. Potřebovala jsem podporu, tak jsem zavolala matce a povyprávěla jí, co se stalo. Povyprávěla jsem jí celou verzi, kterou Asta neznal.
Matka: Zlatíčko, je dobře, že jsi mu neřekla úplnou pravdu. Chlapům prostě musíš občas zalhat, pravdu slyšet nechtěj. A na toho Joniho se vykašli, to není kluk pro tebe.
Já: Jo, akorát… ho miluju.
Matka: Ne, nemiluješ. Miluješ Astu, tohle je jenom pobláznění, Auri. Neboj, za pár dní ti bude vyhovovat, že spolu s Astou můžete trávit víc času a nejsou mezi váma žádné tajnosti. Jsem na tebe pyšná.
Něco jsem zamumlala na souhlas a rozloučila se. Měla pravdu, tak proč mi je tak hrozně?
Auri
.
(L. , 11. 6. 2022 21:41)