Třicátý dopis
Moje budoucí já,
tak jsem to udělala. Nedalo se říct, že bych se cítila lépe, ale aspoň jsem ze sebe neměla takové výčitky. A musím říct, že to vlastně dopadlo i líp, než jsem čekala. A co se teda vlastně stalo? No, řekla jsem Astovi pravdu. Teda, částečnou, pochybuju, že by to všechno pochopil. Seděli jsme na gauči a koukali na nějakej nudnej film, který ho podle jeho výrazu taky nebavil, ale očividně se u něho dobře jedly sušenky. Když jsem mu ale řekla, že s ním potřebuju něco vážnýho probrat, odložil je a film vypnul. Tím tu situaci dělal ještě těžší.
Asta: Copak se děje, Auri?
Já: Pochopím, když mě opustíš.
Asta: Ať se stalo cokoli, pochybuju, že bych tě dokázal opustit. Pojď ke mně.
Já: N-ne. Já… já jsem líbala i někoho jiného.
Asta (po dlouhém mlčení): Kdy?
Já: Předevčírem. Ta kamarádka z dětství neexistuje.
Asta (trochu zahněvaně, ale ne tolik, jako bych čekala): Myslel jsem si to, ale nechtěl jsem tě neprávem obvinit, doprdele. Znám ho?
Já: To je v podstatě jedno, nechci, abys mu ublížil nebo…
Asta (vykřikl): Kurva, řekni mi to!
Já: Joni. Promiň. Nech mě…
Asta: Ten hajzl!
Já: Hej. Poslouchej mě. Jenom mě nech to vysvětlit, ok?
Asta: Co na tom chceš vysvětlovat?!
Já (mluvila jsem hrozně rychle, aby mě nepřerušil): Ty víš, že se známe odmala. Vždycky jsme si hodně rozuměli. A on mě prostě začal balit, a já jsem se s ním cítila tak dobře a prostě… Promiň.
Asta: Ty seš fakt kurva.
Já: Jo, já vím.
Asta: Proč tě jako začal balit?
Já: Nevím. Řekl mi, že je do mě už delší dobu zmilovanej, ale myslím, že… že šlo prostě jenom o fyzický kontakt. Teda mně určitě.
Asta: Spali jste spolu?
Já: Ne.
Asta: Auri…
Já: Fakt ne. Vím, že teďnemáš nejmenší důvod mi věřit, ale… prostě jsme spolu nespali.
Už jsem to nevydržela a rozplakala se. S povzdechem mě k sobě přitiskl. Byl to omyl, celý to byl omyl. Vždyť Asta byl tak hodnej a chápavej, a navíc to byl chlap přesně pro mě. Jak jsem si mohla myslet, že bych měla být s Jonim a zahodit tohle všechno?
Já: Zlato, samozřejmě se teď s ním nějakou dobu neuvidím. Nebo teda ne bez party.
Asta: Já taky ne. Musel bych ho asi zabít. Tyyne to ví?
Já: Ne. A Joni jí to říct nechce.
Asta: Měla by to vědět. Jedině tak to můžou vyřešit.
Já: Prosím…
Asta: Jejda, Auri. Tím nemyslím, že jí to řeknu. Kdo to teda ví?
Já: Já a Joni.
Asta: Jenom?
Já (se zaváháním): A taky Ylermi.
Asta (příkře): Jo, jasně.
Asi mu vadilo, že to Yl věděl a on ne.
Já: Znáš ho. On neřeší a neodsuzuje cizí chyby.
Asta: Myslím, že by to řešil a odsuzoval, kdyby byl podvedenej. Bylo to aspoň jenom jednorázový?
Já: Jo, bylo. Stalo se to jenom včera. Fakt promiň.
Asta: Fajn.
Já: Asto…
Asta: Víš co? Teď mě nech být.
Já: Jasně, klidně se jdi provětrat ven nebo něco. Jenom… rozcházíš se se mnou?
Asta: Asi… ne. Ne, nerozcházím. Ale jsem fakt nasranej.
Pak fakt vyšel ven a já jsem cítila úlevu a strach zároveň. Snad to dopadne dobře.
Auri
.
(L. , 11. 6. 2022 21:36)