Třicátý devátý dopis
Moje budoucí já,
udělala jsem to. Zase jsem si domluvila tajnou schůzku s Jonim, ale popravdě, bylo mi tak nějak jedno, jestli se to Asta dozví, nebo ne. Každý ráno mi padl zrak na svatební šaty, a dobře jsem věděla, co mě čeká, ale zatím jsem ještě byla svobodná, zatím sluneční paprsky ještě neohřívali tenhle kus země natolik, aby přišlo jaro. Zatím jsem ještě mohla sama před sebou předstírat, že je všechno v pohodě.
Trochu jsem se divila, že s tím vůbec Joni souhlasil, ale objednali jsme si noc v tom samým hotelu, jako když jsme se rozhodli spolu chodit. Když jsme se večer po procházce zavřeli na pokoj, trochu stydlivě se na mě usmál a zeptal se, co chci. Teď už to nešlo vzít zpět.
Já: Víš, že se máme s Astou brát.
Joni: Co, chceš se mi vysmívat, že ty sis našla dokonalý vztah a já ne?
Já: Vole, ne. Chtěla bych ti říct, že… že já si ho brát nechci.
Joni: Ok, a neměla bys to říct spíš jemu?
Já: Ty jsi naštvanej?
Joni: Ne, proč?
Já: Tak proč se mnou mluvíš takhle?
Joni: Promiň.
Já: Nechci omluvu, ale důvod.
Joni: Protože to mezi náma nechci posrat.
Já: No, takhle se to posere určitě.
Joni: Já tím myslím, že nechci znít, že tě pořád chci nebo tak.
Já: No, a chceš?
Joni: Není to fuk?
Já: Ne tak docela. Hele… to, že trénuju s Jyrkim, jsem ti říkala, že?
Joni: Jo. Hele… hm, já chápu, že chceš asi mluvit o něčem jiným, ale můžu se tě na něco zeptat ohledně Jyrkiho?
Já: Jasně, máme celou noc na probrání toho zbytku.
Joni: Je v pohodě? Abych ti to vysvětlil… Když za mnou Tuivo přišel, že chce půjčit skútr, tak pak přišel ještě podruhý, ale jel jsem k tý tetě ze Stossy, takže jsem mu ho nemohl půjčit. Ale nastěstí měl stejnou cestu, tak jsme jeli spolu. A on mi řekl… pravdu. Řekl mi všechno, odkud je, že… že spolu s Jyrkim chodí, a taky, že se Jyrki chtěl zabít. On má…
Já: Já vím, jeho nevlastní otec byl tyran.
Joni: On ti to řekl?
Já: Jo, ale to, že se chtěl zabít, jsem nevěděla.
Joni: Zvládá to? Mám o něho celkem strach, když jsem ho pořádně potkal naposledy, tak to bylo chvilku po tom, co málem umřel, a… prostě to s ním nevypadalo moc dobře.
Já: Já myslím, že to zvládne, většinu času je docela v pohodě. Víš, vlastně ty projížďky s ním souvisejí s tím, proč jsem se s tebou chtěla sejít. Když mi řekl to o otčímovi, tak mi zároveň řekl, že se bojí, že Asta časem začne dělat to samý.
Joni: To bych se zase nebál, on je občas blbec, ale tohle by neudělal.
Já: Já vím, ale fakt k tomu směřuje.
Joni: Není to jenom tím, že ti to Jyrki řekl, a ty teď hledáš znamení, že je to tak?
Já: Ne, to ne, já si toho všímala už předtím. Má hrozný tencdence mě ovládat a všechno musí být po jeho. Jyrki říkal, že to musíme probrat, promluvit si, a víš, možná je tu ještě šance na nápravu, možná by náš vztah jednou mohl být hezkej, ale nejsem si tak docela jistá, jestli bysme byli šťastní. A i kdyby jo, tak už asi nějak nemám sílu a motivaci něco napravovat.
Joni: Auri, jestli tam vidíš tu šanci, tak bys to měla aspoň zkusit. Asta je dobrej člověk a miluješ ho, a on miluje tebe.
Já: Jenže já miluju tebe, ty moulo.
Joni: Počkej… co?
Já: Jo, já k tobě furt něco cítím. Nemaluju si, že se mnou budeš chodit nebo tak, ale znamenáš pro mě fakt hodně, Joni.
Joni: Ty pro mě taky, jenže já už tohle nechci. Nechci už tajnosti a nechci znovu prožívat tu bolest, jako když jsem tě viděl jednou za čas. Bez Tyyne by to bylo ještě těžší.
Já (po hlubokém výdechu): A kdyby to nebylo tajně? Já… já se s Astou rozejdu.
Joni: Vždyť se máte brát!
Já: Ale ještě jsme se nevzali.
Joni (vzal mě za ruku): Seš si tím jistá?
Já: Jo, jsem.
Joni: Asta mě bude nesnášet.
Já: To je jo?
Joni: To je ne, ale až moc tě miluju.
Usmáli jsme se na sebe a vtiskla jsem mu jemný polibek na tvář. Tolik mi naše doteky chyběly. Konečně jsem měla pocit, že je všechno v pořádku.
Auri
.
(L. , 11. 6. 2022 22:32)