Dvacátý třetí dopis
Moje budoucí já,
zatím se to neposralo. Tak nějak jsem čekala, že se to každou chvíli stane, ale nestalo. Teda, ne že by všechno nějakým zázrakem bylo super dokonalé, ale s Jonim jsme byli na dobré cestě za obnovením našeho kamarádství, nebo mi to aspoň tak přišlo. Rozhodně mi to teda tak přišlo, když mě pozval, jestli se jenom s ním nechci projet do hor na skútru. Nemohla jsem nesouhlasit. Sotva jsme ale vyjeli, začal divný rozhovor, ze kterého mě mrazí ještě teď, když si na to vzpomenu.
Já: Co Tyyne, jí nevadilo, že jsi se mnou?
Joni: No, víš, to je tak nějak ta věc, kvůli který jsem tě pozval.
Já: Aha, chceš se s něčím svěřit nebo tak?
Joni: No, trochu.
Já: Tak do toho.
Já: Rozešli jsme se.
V tu chvíli, i když je mi to blbý, jsem cítila hroznou úlevu. Přišlo mi, že teď už bude všechno zase v pořádku, že Joni bude ten super hodný a laskavý kluk, kterýho jsem poznala. Snažila jsem se to ale nedat najevo, přišlo mi, že je z toho trochu zdrcený, i když teda ne tolik, jako bych čekala. Na malej okamžik jsem ho stiskla pevněji, než jak bylo nutný, abych se udržela na skútru. Opřel se do mýho objetí. Jo, už podle toho mi mohlo dojít, co bude následovat později, ale nedošlo. Ale nebudu předbíhat.
Já: No, a proč vlastně? A kdo se rozešel s kým? Teda, jestli o tom nechceš mluvit…
Joni: Kdybych nechtěl, tak s tím ani nezačínám. Tak nějak jsme se… dohodli, ani nevím, kdo se s kým rozešel. A prostě… asi oba dva potřebujeme někoho jinýho.
Najednou zastavil. Napadlo mě, že je možná moc rozrušený, než aby řídil. Ha, kéž by. Obrátil se, abysme seděli naproti sobě.
Já: Koho bys potřeboval ty?
Joni (s tajemným úsměvem): K tomu se dostanu. Ale ona by asi potřebovala kluka, který by ji na slovo poslouchal. Myslím si, že je hodně takovejch, kterým by to vyhovovalo, který by to třeba přitahovalo, ale já to fakt nejsem. Nechtěl jsem být její hračka.
Já: Takže… bys potřeboval holku, která by ti dávala víc svobody nebo tak?
Joni: Jo, v podstatě. Potřeboval bych někoho… někoho, jako jsi ty, Auri.
Já: Eh, hodně štěstí s hledáním?
Joni (natáhl se ke mně a opatrně mě pohladil po paži): Chápeš, co se ti tu snažím říct?
V tý chvíli mi to došlo. Prudce jsem vstala a zlostně zavrtěla hlavou.
Já: Hrabe ti?! Myslíš si, že když tě odkopne holka, že si dolezeš za kamarádkou, aby tě utěšila, abys měl do koho strčit péro, a…
Joni: Auri, takhle…
Já: Ne, buď zticha, ty blbe. Sotva jsme spolu začali zase hezky vycházet, a ty to posereš.
Joni (postavil se přede mě, ale naštěstí se mě už nepokusil dotýkat): Auri, já to fakt nemyslím takhle. Můžu ti to vysvětlit?
Já: No?
Joni (s povzdechem): Auri… já prostě, už dávno mi došlo, že je mi s tebou líp než s ní, a když nechtěla, abych se s tebou viděl sám, tak mě to k tobě víc a víc táhlo. Proto jsem byl na tebe zlej. Nechtěl jsem, aby to někdo poznal.
Já: Ale to doprdele neznamená…
Joni: Já vím. Jenže… došlo mi, že mi je hrozně příjemný, když mě objímáš a tak.
Já: Jsme kamarádi. Je fajn, že je ti to příjemný, ale neznamená to…
Joni: Vzrušuje mě to.
Já: Kurva.
Joni: Jo.
Já: No, když už nic, dochází ti, že jsem zadaná?
Zarazil se, ale nezdálo se, že by na to nemyslel, spíš že chce něco říct, a bojí se. I když jsem teďka věděla, co to s ním dělá, položila jsem mu ruku na rameno. Stiskl ji. Neuhnula jsem mu, ale jenom proto, aby mi řekl, co měl na srdci.
Joni: Upřímně, jsi s ním šťastná?
Já (pustila jsem ho): Tohle nemůžeš myslet vážně, že bys kamarádovi přebral holku.
Joni: To nechci, a Asta je super, jenom… mi přijde, že tě taky omezuje.
Já: Joni, ono to takhle má být. Prostě, i když se nám to nemusí líbit, tak chlapům je biologicky dané, aby byli dominantní, a ženám zase, aby byly poslušné. Nemá se cenu tomu vzpírat, protože… je to tak prostě správný.
Joni: To je ten největší blábol, co jsem kdy slyšel.
Já: Fajn, mysli si, co chceš, ale prostě… ne. Nemiluju tě, jasný? Zapomeňme na to, pojď zpátky na skútr, a prostě… se to nestalo.
Byla to dost velkorysá nabídka, ale on to neocenil. Jo, byla jsem naštvaná, ale on působil tak sklesle, že jsem po něm nechtěla křičet nebo tak něco.
Joni: Kdybych byl… eh, dominantnější, milovala bys mě?
Já: V tom to není, já tě jako mám fakt ráda, akorát… jsem nad touhle možností nikdy nepřemýšlela, a ani nechci, protože jsem si prostě vybrala Astu, tak jako sis ty vybral Tyyne, chápeš?
Joni: Fajn. Díky, že jsi mě aspoň vyslechla.
Já: Chceš se ještě projet?
Joni: Jo, jasně. Nasedej.
Snažil se neznít zklamaně. Možná ani nečekal, že bych to přijala, jenom to chtěl zkusit. Sedla jsem si za něj a znovu ho objala. Snažila jsem se nemyslet na to, že ho i tohle nejspíš vzrušuje, věděla jsem, že když mu to nedovolím, nebude se o nic pokoušet. Já ho měla fakt ráda, hodně ráda, ale chtěla jsem věřit tomu, že by to nefungovalo. Matka by mě zabila, kdybych se rozešla s Astou a dala se dohromady s Jonim. Odsuzovala kluky, jako byl on. A navíc, jakou atmosféru by to tak mohlo udělat v partě? Stačilo, že se rozešli ti dva, kdybych se rozešla ještě s Astou a dali jsme se s Jonim dohromady, byla by to prostě katastrofa. Prostě a jednoduše, i kdybych ho milovala, tak jsme se nemohli dát dohromady, takže jsem se ani nezamýšlela nad tím, jestli ho miluju. Nebo se o to aspoň snažila. Joni mě naštěstí vythrhl z myšlenek konstatováním, že na tomhle místě jsme potkali poprvý Ylermiho, takže jsme si o tom začali povídat, a všechno bylo zase lepší. Ale pořád mi z toho je divně.
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
Jsem ráda, že Joni projevil inteligenci a zaprvý se rozešel s Tyyne a zadruhý řekl Auri, že to s tím dominováním je blbost :D
Jo, a kdybych mohla něco říct Auri, tak: Ne, Auri, fakt *nechceš* vědět, jakou atmosféru to udělá v partě, když se tam všichni porozcházejí a dají se dohromady, ale jinak. Fakt to vědět nechceš :D
.
(L. , 11. 6. 2022 10:15)