Dvacátý pátý dopis
Moje budoucí já,
jo, jsem fakt pitomá. Celý jsem to posrala. Úplně celý. Proč jsem se vůbec bála, že rozchod Joniho a Tyyne rozloží partu? Něco takovýho nás nemohlo ohrozit, ale to, co jsem udělala, rozhodně jo. A nešlo jenom o partu, asi jsem si s výjimkou Tuiva a Yla, kterým to zřejmě bylo jedno, rozházela vztahy se všema i jednotlivě. V tuhle chvíli se fakt nenávidím. Nechápu, proč jsem nedokázala držet jazyk za zuby aspoň před Astou. Věděla jsem přece, že je šíleně žárlivý.
Sedla jsem si s mobilem na gauč kousek od něj. Chtěla jsem domluvit další setkání s partou, i když mě naplňovaly obavy z toho, jaké bude, ale Asta se ke mně natáhl a opatrně mi mobil vzal. Položil ho vedle mě. Nemohla bych se na něho zlobit, i kdybych chtěla, protože když jsem na něho koukla, měl v očích hrozně starostlivý výraz.
Asta: Auri, copak se děje?
Já: Jak to myslíš?
Asta: Už pár dní jsi jak tělo bez duše. Řekl ti Joni na jedný z těch projížděk něco špatnýho?
Nechápala jsem, jak mu došlo, že to souvisí s těmi projížďkami, ale nedokázala jsem mu lhát. Jen jsem pokrčila rameny. V podstatě to, co Joni řekl, špatný nebylo, ale jo, rozhodilo mě to, a to hned z několika důvodů. V tý chvíli mi nevímproč přišlo jako dobrý nápad to všechno Astovi říct.
Já: On… on za to v podstatě nemůže.
Asta: Co ti řekl?
Já: Víš, že se rozešli s Tyyne?
Asta: Auri, prosím tě, neodbočuj.
Já: Ale ne, to s tím souvisí.
Asta: A to… fakt?
Já: Jo. Ona asi potřebuje někoho, kdo by ji víc poslouchal, a on zase někoho, kdo mu dá svobodu, jestli chápeš. Joni ti to asi časem řekne, myslím, že to moc ještě nechce vytahovat před jinýma lidma, akorát mně to řekl, protože se známe fakt dlouho, chápeš. A taky ještě kvůli jedný věci.
Asta: Jaký?
Já: Souhlasíš s tím, aby kluk poslouchal holku?
Asta: Eh, ne? Je to divný?
Já: Přesně. A souhlasíš s tím, aby holka poslouchala kluka?
Asta: Jakože… nemyslím si teda, že je fajn, aby kluk řídil úplně všechno, ale je to tak nějak přirozené, že bude tu holku vést.
Já: No, já si to taky myslím, ale Joni ne.
Asta: A čekal, že ty tenhle názor pochopíš?
Já: Jo, to asi taky. Ale… on si prostě myslí, že s jinou holkou by se mu tý rovnosti dosahovalo snadněji než s Tyyne.
Asta: Jinou holkou? Nějakou konkrétní?
Já: Se mnou.
Asta: Auri… doprdele, on ti nabídl, jestli s ním nechceš chodit?
Já: V podstatě.
Asta: Ten kretén! Já ho…
Já: Ne, prosím tě, on si… z nějakýho důvodu myslí, že s tebou nejsem šťatná, což jako není pravda, ale chce mi pomoct.
Asta: Kurva. A ty se mi tu jako snažíš říct co? Že budeš s ním a…
Já: Ne, ty vole. Snažím se říct, že se prostě bojím, že naše vzájemný vztahy rozloží partu. Chápeš, oni se rozešli, Joni ke mně nejspíš něco cítí, a tím pádem asi bude žárlit na tebe a ty na něho. Prostě to jde do háje a já moc nevím, jak to napravit.
Asta: No, a ty k němu vůbec nic necítíš?
Já (s bušícím srdcem): Ne.
Asta: Auri, aspoň mi nelži. Já vím, že mezi váma je dost silná chemie. Ono to jako dává smysl, znáte se fakt dlouho, ale už chápeš, proč jsem nechtěl, abyste se vídali o samotě?
Já: Sám jsi to řekl. Prostě se známe dlouho.
Asta: Zavolej mu. A dej to na hlasitý odposlech.
Já: Cože?
Asta: Řekni mu, že mezi váma nic není. Chci to slyšet.
Já: Ty ses zbláznil nebo co?
Asta: Však o nic nejde, určitě už jsi ho odmítla, ne? Nebo mu dáváš falešný naděje?
Já: Jasně že nedávám, ale víš, když tě někdo odmítne, je celkem blbý to slyšet podruhý a ještě celkem zbytečně.
Asta: Fajn, ale v tom případě ti to nebudu věřit.
Já: Jejda, chápeš, že mu to ublíží?
Asta: Tak radši ublížíš mě?
Já: Fajn, fajn, ale nebudeš mi do toho kecat.
Vzala jsem mobil a se staženým žaludkem vytočila Joniho číslo. Zapnula jsem hovor na hlasitý odposlech.
Já (tiše): Ahoj, Joni.
Joni: Auri, copak se děje?
Já: Já… Víš, řekla jsem Astovi, co ke mně cítíš.
Joni: Proč jsi mu to…
Já: Mám hovor na hlasitý odposlech. Chce slyšet, jak tě odmítnu.
Joni: Kámo, dochází ti, že by mi to klidně mohla říct, i kdyby se mnou něco měla?
Já: Nepomáháš.
Joni: No, tak mě znovu pošli do háje, ať už to máme za sebou.
Já: Ehm… posílám tě do háje, Joni.
Joni: Super. Můžu to už položit?
Já: Asi jo?
Joni: Ok.
Já: Hele, Joni… drž se.
Joni (dost chladně): Měj se, Auri. (Zavěsil.)
Já: No, tak teď se to posralo už úplně. Doufám, že seš spokojenej.
Asta na to nic neřekl. Normálně jsme si spolu pak povídali o obvyklých věcech, ale já jsem měla strach, že si tu Joniho poznámku, že bych ho mohla odmítnout před Astou, i kdybysme spolu něco měli, vezme tak, že spolu opravdu něco máme. Vůbec mě nenapadalo žádný řešení týhle debilní situace.
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
Hah, tady nastává ta chvíle,
kdy po tom, co se to všechno podělalo
a poté se trochu zlepšilo, se to podělá
ještě víc než předtím :D
Re: .
(Ant, 11. 6. 2022 22:26)Asi tak. Ale někdy se musí podělat úplně, úplně všechno, aby to mohlo být zase v pohodě. :-)
.
(L., 11. 6. 2022 10:27)