Dvacátý osmý dopis
Moje budoucí já,
uběhlo půl roku a asi bych to chtěla nějak rekapitulovat. Tak, to vedení spřežení jsem teda definitivně vzdala a cítím se spokojenější, když o to pořád nasílu neusiluju a nedostává se mi jenom jednoho odmítnutí za druhým. S Astou si tak nějak žijeme, asi spokojeně, matce se taky zamlouvá. Nebýt toho tajemství, které mě pomalu, ale jistě začínalo drtit, vlastně by mi asi bylo celkem fajn. Jenže to tajemství tady bylo. Joni.
Měli bysme tuhle šílenost ukončit. Stejně, on se zase dal dohromady s Tyyne. Vymlouvala jsem mu to, ale on tvrdil cosi o jistotě a o tom, že chce obnovit partu, která se, přesně jak se taky dalo čekat, začala postupně rozpadat. Udělal přesně to, co chtěl vymluvit on mě. V podstatě jsem se na něho nemohla zlobit, dělala jsem totéž, a ani mi nevadilo, že jsou spolu, jednak jsem na jejich polibky a doteky a tak byla zvyklá, a jednak zase, dělala jsem to samé. Byl tady jenom jeden problém. Zase se ke mně choval tak divně.
Jo, každej normální člověk by to ukončil. Když jsme byli spolu, většinu času jsme se jenom hádali. Pořád jsme se nedostali dál než k opatrným pusám, protože jsme se prostě báli a přišlo nám to nesprávný. Měli jsme na sebe hrozně málo času, protože dvojnásobně udržovat dva vztahy zároveň, a hlavně když se všichni ti lidi znají, je kravina nejvyššího stupně. Jenže pak tady byly momenty, kdy jsem mu ležela v klině, a on mě hladil po vlasech, nebo jsme spolu třeba vařili oběd a on přišel zezadu a hrozně opatrně, až vystrašeně mě objal, nebo když jsme si povídali o věcech, které nás trápí, a navzájem se uklidňovali. Nechci říct, že mi nebylo příjemný, když jsme něco takovýho dělali s Astou, ale Joni měl v sobě něco, co mi u Asty chybělo, měl v sobě takovou zvláštní něhu.
Ale i když jsem si milionkrát říkala, že se nám to už tak dlouho daří držet v tajnosti, že je všechno v pohodě, tak nebylo. Ty výčitky byly neskutečné, ale zároveň nebyly dost silné na to, abych Jonimu řekla, že je konec. Tak nějak jsem doufala, že to udělá on, ale nějak se k tomu neměl, a popravdě, pokud to už někdo udělá, tak to zjevně budu muset být já, protože on je do mě zamilovanej. I když, já do něho taky. Tohle byla prostě na hovno situace. Nechtěla jsem udělat další chybu, ale už jsem to nemohla vydržet. Potřebovala jsem se někomu svěřit.
Jako první mě napadla matka, která mi se vztahy vždycky radila, jenže ona a Asta si dobře rozuměli, a nebyla jsem si jistá, jestli by mu to neřekla. A navíc, bylo mi naprosto jasné, co by mi řekla. Joni není ten správnej chlap, drž se Asty a bude to tak správně. A já nevím, možná jsem něco takového měla slyšet, ale zároveň jsem to slyšet nechtěla. Takže přicházel do úvahy jen někdo z party, ale Asta a Tyyne logicky odpadali.
Nad Tuivem jsem reálně přemýšlela, jenže jestli byl fakt z nějaký sekty, tak jsem neměla nejmenší tušení, jak tam podobný věci berou. Nedokázala jsem odhadnout, jestli to naprosto odsuzují, nebo je to tak naopak naprosto normální, nebo něco mezi tím jako tady u nás. Anebo to mohli brát úplně nějak jinak, a mohla přijít reakce, která by mě ještě víc rozhodila. Proto jsem s tím šla za Ylem. Sice jsem taky nevěděla, jak to vezme, ale nejhorší, co se asi v jeho případě mohlo stát, bylo, že nade mnou převrátí oči a řekne, že bych to s Jonim měla ukončit, případně říct Astovi pravdu. On by mě za to nedokázal odsuzovat.
Proto jsem zašla za ním do práce. Chvilku jsem jenom sledovala, jak něco počítá. Nikdy mi vlastně neřekl, co přesně dělá, vždycky řekl jen něco o nudným papírování. Popravdě, i kdyby vyřizoval zakázky pro mafii nebo něco takovýho, asi by mi to bylo jedno. Teda, ne že bych chtěla, aby se takhle ohrozil, ale byl to jeho život. Po chvilce zvedl hlavu, popadl konvici, nalil si z ní šálek kávy a posadil se kousek ode mě.
Yl: Mám na tebe asi půlhoďku. Tak povídej.
Já: No… Dostala jsem se do dost blbý situace.
Yl: Chceš půjčit peníze?
Já: Co? Ne ne, o tohle vůbec nejde. Já myslím ohledně vztahů.
Yl: Tak ses zamilovala do někoho dalšího?
Já: Vlastně se to tak dá říct.
Yl: Nevím, co chceš slyšet. Musíš se rozhodnout, jestli ho miluješ víc než Astu, jestli to není jen chvilkový pobláznění, bla bla bla…
Já: No, táhneme to spolu už půl roku.
Yl: Předpokládám, že Asta to neví, ale ví to ten kluk, že jsi zadaná?
Já: Jasně. Ylermi, je to… Je to Joni.
Zrovna v tý chvíli se mu rozezněl telefon. Fakt příhodný. Zamumlal nějakou nadávku a pak během sekundy přešel na profesionální tón a vyřizoval něco, čemu jsem vůbec nerozuměla, ale to mohlo být i tím, jak hrozně jsem byla nervózní. Když hovor skončil, přisunul svou židli blíže ke mně a upřel na mě vyčítavý pohled, ale v očích měl zároveň pobavení.
Yl: Vy jste se zcvokli nebo co?
Já: Očividně.
Yl: Vždyť ty máš Astu a on má Tyyne a… kurva, vy jste se fakt zcvokli. Ale obdivuju, že už jste to udrželi tak dlouho.
Já: Není to jednoduchý, skoro se kvůli tomu nevídáme.
Yl: Miluješ ho?
Já: Samozřejmě, jinak by mi to za to nestálo.
Yl: Hm. A cítíš se líp s ním, nebo s Astou?
Já: To je těžký. Objektivně s Astou, protože on je pro mě ten správnej a je to ten plnohodnotnej vztah, jenže Joni je prostě... já nevím. Hrozně laskavej a hodnej. Jakože, Asta taky, ale Joni je někdy fakt úplně zlatej. Někdy moc ne, asi sis všiml, že od tý doby, co je zase s Tyyne, umí být i pěkně protivnej, ale upřímně je to aspoň ke mně míň, než předtím.
Yl: Byla bys ochotná Astu kvůli němu opustit?
Já: Takhle to brát nemůžu. Matka by mě zabila, zbytek party taky, a taky prostě… Joni Tyyne neopustí.
Yl: Jako Auri, budu upřímnej. Vy dva byste se k sobě prostě hodili, přijde mi, že máte na svět podobný pohled. A jde na vás vidět, že se máte fakt rádi. Myslím, že Joni by to udělal, kdyby věděl, že to uděláš taky. A na zbytek se vykašli.
Já: Ty mi fakt říkáš, abych chodila s Jonim?
Yl: Bylo by to nejlepší řešení.
Já: To udělat prostě nemůžu, ale děkuju. A děkuju, že jsem se mohla svěřit, ono mě to fakt dost ničí.
Yl: V pohodě. Dík za důvěru. A… sice nesouhlasím s tím způsobem, ale s Jonim vám to přeju.
Já: Myslíš si, že to praskne?
Yl: Hele, asi jo, ale ať to pak dopadne jakkoli, užijte si lásku, dokud můžete.
Měl pravdu. Nebudeme řešit důsledky, užijeme si to, dokud to jde. Protože já jsem si to chtěla užít, chtěla jsem sdílet štěstí zrovna s Jonim.
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
Ano, Yle. Naprosto s tebou souhlasím.
Ale teda bojím se momentu, kdy se to
zjistí. To to bude hrozně v háji
.
(L. , 11. 6. 2022 21:25)