Čtyřicátý dopis
Moje budoucí já,
dneska jsem se definitivně rozhodla. Vlastně jsem se rozhodla už dávno, ale asi jsem o tom potřebovala pokecat s někým nezasvěceným. To se mi povedlo při vyjížďce s Jyrkim a pak při jednom večerním telefonátu. Ale nejprv teda k tý vyjížďce. Nechala jsem to hlouběji do hor, protože u města byl Jyrki vždycky nějakej neklidnej, ale pak jsem to teda vytáhla.
Já: Jyrki, já to udělala.
Jyrki: Co?
Já: Řekla Jonimu, že k němu ještě něco cítím. A on teda taky. Myslíš, že jsem udělala špatnou věc?
Jyrki: Určitě ne, jenom chceš být s někým, koho miluješ.
Já: Já vím, ale ta svatba…
Jyrki: Nevím, asi to beru jinak, když si Tuiva vzít nemůžu, i kdybysme chtěli…
Já: Jejda, představa, že on souhlasí se svatbou…
Jyrki: Jo, já vím, je fakt vtipná, ale prostě, možná je ovlivněnej můj názor tím, že homosexuálové se brát nesmějí, ale svatba je zkrátka jenom smlouva. Nemá s láskou nic společnýho. Nemusíš se do toho nutit, když chceš být s někým jiným.
Já: Ono je těch problémů víc. Matka nemá Joniho ráda, a Astu jo, a myslí si, že je to pro mě ten pravej.
Jyrki: Ale je to tvůj život.
Já: A taky chce Joni děcko a já ne.
Jyrki: A on to ví?
Já: Jo.
Jyrki: V tom případě jsi pro něho asi důležitější než děcko, ne?
Já: Takže do toho mám jít?
Jyrki: Jasně že jo.
Já (s úsměvem): Tak fajn. Hm… myslím, že Joni nebude proti. Nechcete k němu někdy s Tuivem přijít? Budeme tam jenom my čtyři.
Jyrki (zesmutněl): Myslím, že to není dobrej nápad.
Já: Proč ne? Joni s tím fakt bude v pohodě. Pro jistotu se ho co nejdřív zeptám, ale bude to fajn.
Jyrki: Má mě za blbečka. Kdyby mě pozval, tak jenom z lítosti. Ale Tuivo asi přijde. Má vás fakt rád. Kdybys slyšela, jak hezky o vás v horách mluvil…
Já: To je pěkný, ale já chci i tebe. Joni si o tobě nemyslí nic špatnýho. Řekl mi, že ses chtěl v těch horách zabít, ale má o tebe akorát starost. Myslím, že tě má celkem rád.
Jyrki: To je blbost.
Já: Fajn, ale prostě jsi pozvaný, a jestli chceš, tak se Joniho klidně zeptám, jestli mu vadíš nebo tak, ale fakt si to nemyslím.
Zbytek ccesty byl divně zamlklej a mluvil se mnou jenom o psech. Myslím, že nebyl naštvanej, akorát si fakt myslel, že ho Joni nemá rád. Slíbila jsem si, že tohle vyřeším. Chci, aby se s náma normálně setkával. Ale stejně důležitý pro mě bylo, že mě aspoň jeden člověk neodsuzoval za to, co jsem se chystala udělat. A hned večer jsem zkusila, jestli získám i druhýho. Zavolala jsem Ylermimu. Po pozdravech jsem šla hned na věc. Asta byl naštěstí ještě v práci, měl přijít až za chvilku.
Já: Hele, hm… Svatba nebude.
Yl: Rozhodli jste se to odložit?
Já: Jo. Navždycky.
Yl: Počkej, co? Rozešli jste se?
Já: Ještě ne, ale chystám se na to.
Yl: Jako neber to tak, že tě odsuzuju, ale proč sakra?
Já: Protože miluju Joniho. A on miluje mě.
Yl: A doprdele.
Já: A nechceme už to tajit.
Yl: A… seš si tím jistá?
Já: Ne, ale nějak cítím, že to chci, že to musím udělat.
Yl: Ok… chceš slyšet můj názor, nebo ti prostě mám popřát hodně štěstí?
Já (se strachem): Asi názor.
Yl: Doufal jsem, že tohle uděláš, ale kdyžs přišla s tou svatbou, vypadalo to dost bledě.
Já: Uh, tak jo. Díky.
Yl: Ne, fakt, hodíte se k sobě. Doufám, že i Asta si časem najde někoho, s kým mu bude dobře.
Já: Určitě, je to skvělej kluk, jenom… jsme to posrali.
Yl: Jo. Hele, a když už jsme u vztahů, poznal jsem kluka, se kterým to vypadá nadějně.
Já: Fakt?
Zbytek telefonátu jsem moc nepochopila, nadšeně mlel pátý před devátý, ale zněl hrozně šťastně, a já byla šťastná taky. Za něj i za sebe.
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
Ano, ano, prosím! :D
Jsem btw ráda, že tam je víc
nehetero lidí :D
Re: .
(Ant, 11. 6. 2022 22:45)Jo, snažila jsem se to udělat tak nějak LGBT friendly bez toho, abych nějak moc řešila to smíření se sebou.
.
(L. , 11. 6. 2022 22:38)