Čtvrtý dopis
Moje budoucí já,
ani nevím, jak ti to napsat. Dneska v práci jsem potkala Tuiva. Jo, toho divnýho, ale apoň jsem ho poznala blíž a není zase tak špatnej. Chápu, proč ho tehdy Joni dotáhl do hospody. Prostě jsem si jenom tak seděla v přístavu, snažila se rozproudit krev v prstech a vyvrhovala ryby, když se najednou ocitl vedle mě a pozdravil.
Já: Co tady děláš?
Tuivo: To, co ty. Pracuju. Ale zahlédl jsem tě, tak jsem myslel, že ve dvou by nám to líp utíkalo.
Já: Ale… já tě zaučovat nebudu.
Tuivo: To taky nemusíš. Myslím, že to umím líp než většina lidí tady.
(Na důkaz svých slov mi sebral z ruky rybu a nařízl ji tak čistě, že jsem chtě nechtě zatajila dech.)
Já: Tak… tak si tu sedni.
(Posadil se a vzal další rybu.)
Já: Takže ty seš Tuivo.
Tuivo (s úsměvem): Vy to vyslovujete tak divně. Skoro jako kdyby bylo na konci a.
Já: To ty tu máš divnej přízvuk. Odkud vlastně jsi?
Tuivo (zamračil se): Nestarej se.
Já (s ironickým smíchem): Tak fájn! Stačil mi jenom stát nebo i světová strana, nemusíš mi dávat svoji adresu.
Tuivo: Sever.
Já: Takže pán je z hor?
Tuivo:: Já… já ti nesmím nic říct.
Já: Uch… tak jo.
Chtěla jsem hádat město, ale tvářil se tak zaraženě, že jsem toho raději nechala. Seděli jsme mlčky. Všimla jsem si, že se snaží zahnat slzy. Nechápala jsem, co jsem udělala zle. Nechtěla jsem mu ublížit. Po chvíli už měl oči zase suché, ale šlo na něm vidět, že není v pohodě.
Já: Dobrý?
Tuivo: Tohle téma je pro mě nepříjemný. Nejradši bych zapomněl celou svoji minulost. Máš taky něco jako nepříjemný témata?
Zamyslela jsem se. Ta otázka byla zvláštní, ale zaujala mě.
Já: Asi jo. Třeba se mě všichni snaží přesvědčit, že můj pohled na vztahy je blbý.
Tuivo: A ty jsi tak šťastná?
Já: Takhle to prostě funguje.
Tuivo: Nemusíš přece věci dělat tak, jak by měly být, ale tak, jak bys chtěla.
Spolkla jsem poznámky o tom, že to říká někdo, kdo byl v sektě, protože jsem o tom začínala pochybovat. To by o tom přece mluvil, snažil se nás přesvědčovat o špatnosti, říkat nám, jak se tomu máme vyhýbat.
Já: O to nejde. Prostě to… jinak nejde. Muži a ženy jsou z jiný planety.
Tuivo: Tak choď s ženou.
Asi to měl být vtip, ale moc vtipné to nebylo. Muži zkrátka patřili k ženám a ženy k mužům. Tak to odjakživa chodilo a jakákoli narážka na to, že to někteří porušovali, mě znervózňovala. Zkrátka se to tak nedělalo. Respektive, nevadilo mi, když to dělal někdo jinej, ale já jsem nemohla. Nebyla jsem taková.
Já: Hele, řekla jsem, že tohle je citlivý téma, a ty do toho začneš rýpat.
Tuivo: Jasně, promiň, chtěl jsem… to je jedno. Můžu mít jenom poslední otázku? Nebude nepříjemná.
Já: To posoudím já.
Tuivo: Jaký chceš, aby byl tvůj muž?
Já: Hele… já nevím. Vysokej, svalnatej…
Tuivo: Já myslím spíš uvnitř. V srdci… nebo jak tomu říkáte.
Já: To s tím souvisí. Chci, aby mě uměl ochránit, aby to nebylo žádný tintítko. Aby byl drsnej, nebál se kvůli mě třeba s někým poprat, ale aby byl i pozornej, milej, ale jenom ke mně, chápeš, aby na mě žárlil, ale ne zas moc. Aby nebyl úplně správňáckej, trochu hajzlík. Prostě aby nebyl až moc hodnej.
Tuivo: Tak… už chápu, proč neodmítáš Astu.
Já: jo, on je přesně takovej. To mi připomíná, že s tím mám pozítří rande, takže budem poprvý sami. (Usmála jsem se.) Půjdem do kina a pak do restaurace.
Tuivo: Kino… to je taková ta místnost s velkou obrazovkou, kde se promítají filmy?
Já: To si děláš srandu, že jo?
Tuivo: Byl jsem tam jenom jako malej.
Já: Uh, to asi chápu, ale…
Tuivo: Nevrtej se v tom.
Já: Tak fajn. Vím, že je to klišé, kino a restaurace, ale mně to přijde hezký, víš. Takový romantický. Ještě kdyby tak přinesl kytku…
Tuivo: Kytku?
Z nějakýho důvodu se zatvářil vyděšeně.
Já: Jo. Já vím, že se blíží zima a blbě se shánějí, ale nějakou růži koupíš někde vždycky, i kdyby měla být povadlá nebo něco…
Tuivo: Takže donýst někomu kytku je romantický?
Já: Jo! S takovou si holku nikdy nenajdeš, sakra.
Tuivo: Já… já už holku mám.
Já: Fakt? Jak se jmenuje?
Tuivo: Taimi. Bydlíme spolu.
Já: Wow, hustý. Představíš nám ji někdy?
Tuivo: Možná. Ale ona je… jak tomu říkáte, stydlivá?
Já: To nějak půjde, my ji rozmluvíme.
Tuivo: No… ona ani moc dobře neovládá váš jazyk.
Já: Tak se ho naučí!
Tuivo: Uvidíme.
Ten rozhovor byl dost příjemný, a nakonec mi ještě popřál hodně štěstí s Astem, a to bylo milý. Ať je jakýkoli, začínám z něho mít celkem dobrý pocit.
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
S dovolením budu citovat části textu a přímo k nim psát komentáře, nakolik to tady jinak udělat nejde.
> Já: O to nejde. Prostě to… jinak nejde. Muži a ženy jsou z jiný planety.
Opakuji: chudák holka, jestli si to myslí. Má někde čepičku z alobalu? :očíčka:
> Tuivo: Tak choď s ženou.
Přesně :D
> Nebyla jsem taková.
Nevím, jestli je to gaydar nebo pleasebegaydar, ale něco mi říká, že je "taková"... :D
A na závěr: v týhle kapitole mi Auri strašně moc připomněla jednu... osobu. Ještě jak je úplně optimistická na konci :D
.
(L., 8. 2. 2022 15:07)