Mirjina poezie
Příspěvky
V mlhách časů
14. 12. 2024
Opět z pohledu Mirji, tentokrát k jedné osobě, kterou potkala po mnoha letech. V té básničce jsou roztroušeny náznaky, kdo to je, ale asi budou dávat smysl až zpětně. Přiložena je opět mnou namluvená nahrávka.
Kdyby mi řekli
14. 12. 2024
Další báseň z pohledu Mirji z Nebeského moře, tentokrát k Niilovi. Mnou namluvenou nahrávku opět najdete dole.
Vzali mi tebe
14. 12. 2024
Je to básnička k Nebeskému moři, konkrétně Mirjina backstory. Zkusím to ve zkratce objasnit. Cizí kmen chtěl napadnout ten, do kterého patřila Mirja, ale neudělali to přímo, nechali své děti získat si důvěru Mirjina kmene a ti je tam pak sami pustili, prostě takový Trojský kůň, akorát k tomu využili děti, ne kus dřeva. Pak, což Mirja ani nikdo z jejího kmene nevěděli, se ukázalo, že mají cvičené vlky (teda spíš nedobrovolně donucené zabíjet) a jejich kmen vyvraždili, vypálili a zkrátka smazali z povrchu... nezemského. Ten člověk, kterému je jakoby věnována ta báseň, je Mirjin manžel, kterého opravdu milovala, ale zabili jí ho přímo před očima. Mirja ale nějak sebrala síly a spolu se třemi dětmi, které se skrývaly na stejném místě, utekla, a pak se snažila celou dobou kvůli nim být silná, i když samozřejmě cítila obrovskou bolest, protože přišla o všechno. Nakonec po něčem, co zatím nechci prozrazovat, došla až na letiště a potkala Niila a tím začíná Nebeské moře.
Mirja je pro mě ztělesněním sisu. Sisu je finské slovo pro nesmírnou odvahu, sílu a houževnatost i v těžkých a beznadějných situacích a to Mirja rozhodně dokázala. Bez ní by ty děti zemřely, a ona teda nejspíš taky.
Přikládám i mnou namluvenou nahrávku, kde tuto báseň recituji.