Pálím mosty
Žár v nitru mě spaluje
na vodě klidně pluje
ni vlna ho nezhasí
vidím však jeho krásy.
Lusknu prsty a jiskra
kterou duše vykřísla
změní se rázem v plamen
přetvářím svou noc v den.
Živím oheň bolestí
z strachu tvořeným klestím
do dálek se tiše valí
ale mě nepopálí.
Dotýkám se plamene
svět kolem mě vybledne
z obav budou jen stíny
já už jsem člověk jiný.
Jazyky žáru tančí
hlasy mé v nitru jančí
tančí po nahé kůži
světu už nic nedlužím.
Zapaluju první most
ale stále nemám dost
pálím desátý i stý
nepálím je z aktu msty.
Pozoruju, jak hoří
mou bolest koří
pálím mosty, utíkám
nepřemýšlím, kudy kam.
Můžu se schovat v ohni
můžu mizet den po dni
jednou všichni přestanou
způsobovat bolest mou.
Zastavím před posledním
mostem, který teď spálím
nejdelším, nejpevnějším
který zůstal pro mě vším.
Stavěn z lásky a důvěry
budován k srdcím směry
aby vydržel navždy
přes všechny lásky vraždy.
Už nehořím, most stojí
máš odvahu přes projít
tvůj úsměv zhasíná tmu
nenechám tvou zář samu.