Auri (1. intermezzo)
Moje budoucí já,
Jo jo, to jsem já, ten cvok, který píše dopisy sama sobě, protože proč ne. Ani nevím, jak mě to napadlo, protože normální lidi si přece vedou deník, ale napadlo mě, že by mohla být sranda si napsat vzkazy, zalepit do obálky, a pak si to za pár let přečíst. No, a taky se potřebuju vykecat někomu, kdo mi nebude radit nebo mě soudit.
Auri
Příspěvky
Dvanáctý dopis
8. 7. 2021
Já: Mně přišel fajn. Jako nevím, co čekali. Člověk, kterej odmítá dávat rozhovory novinářům, asi nebude úplně jako oni.
Tuivo: Prostě si hledám divný kamarády. Kromě vás, teda.
Pochopila jsem, že je to narážka na tu Taimi, ale tohle byl úplně jiný případ. Jyrki nebyl divnej tím špatným způsobem, jenom prostě uzavřenej.
Já: Trochu, ale musíš ho mít hodně rád. Vypadáš úplně rozhozeně, že odešel.
Doufala jsem, že mi řekne, co mezi nima je, ale on jenom pokrčil rameny. Raději jsem změnila téma.
Já: Nemusíš mi odpovídat, ale co myslel tou nabídkou, kterou přijal? To rande asi ne, že?
Tuivo (s povzdechem a po krátkém zaváhání): Jeden pastýř, kterýho potkal při projíždďce v horách, mu nabídl, jestli nechce na tři měsíce pohlídat jeho chatu v horách. V tý chatě není nic, a hlavně je to den nebo dva daleko, takže vlastně dost v izolaci. Každej normální člověk by se z toho zcvokl, ale on to asi vezme, právě aby utekl od lidí.
Já: A jéje, to ho tolik rozhodilo, že se ho vyptávali?
Tuivo: Spíš že si myslí, že jim na to normálně neodpověděl. Já… to asi nechci řešit.
Jedenáctý dopis
12. 6. 2021
Tyyne: K věci? Mělo mi dojít, že jsi mě asi nepozvala jenom tak.
Já: To fakt ne. Je to trochu osobní, takže mě klidně pošli do háje, jasný? Vím, že se ti dá věřit, takže prostě… jak fungujete s Jonim?
Tyyne: No… řekla bych, že dobře. Proč? Říkal ti něco jinýho? Jestli jo, tak toho magora uškrtím za to, že mi to neřekl přímo.
Já: I kdyby mi to řekl, tak víš, že bych ti to neřekla. Ne, jde prostě o to, že Asta je… hrozně super, ale občas po mě chce nějaké věci a já nevím, jestli s tím úplně souhlasím.
Tyyne: V sexu?
Já: Co? Ne, ne, my jsme spolu ještě nespali. Ne. Prostě… Ani spolu pořádně nechodíme, a on po mě třeba chce, abych se přestala sama scházet s kluky z party. Přitom… já nevím, vždyť se známe roky. Navíc to řekl po tom, co jsem byla akorát s Ylem a Tuivem.
Tyyne: A ty se mu divíš? Trávíš s Tuivem až podezřele moc času. A dost často, i když se scházíme všichni, tak s ním venku kouříš a kecáte a všechno.
Já: Ale… Tak to není. S Jonim jsme se dohodli, že mu pomůžeme se začlenit do tohohle světa.
Tyyne: Soráč, ale k čemu ti to je? Jakože, já proti němu nic nemám, a právě mi přijde, že se ho snažíte změnit.
Desátý dopis
3. 6. 2021
Asta: Hele, jednu věc bych si ještě chtěl vyjasnit. Slíbili jsme si, že si nebudeme lhát.
Já: Máš pocit, že ti lžu?
Vzal mě zase za ruku. Odolávala jsem nutnání mu říct, aby mě políbil, tvářil se tak vážně, že mi to nepřišlo vhodné.
Asta: Ne, to ne. Akorát se mi moc nelíbí, že se beze mě taháš s partou.
Já: Tomu nerozumím. Je jasné, že vždycky nebudeme vyrážet všichni společně. Kdybych všude chodila jenom s tebou, tak by Joni všude chodil s Tyyne, Ylermi s Palem… to prostě nejde, někdy spolu chtěj být lidi sami. Taky jsi myslím šel předevčírem sám s Jonim, ne?
Asta: Jo, na koncert.
Já: Tak v čem je to jiný?
Asta: V tom, že ty jsi holka.
Já: Jejda, to fakt? Jedinej důvod, proč nikam nechodím s Tyyne sama, je ten, že ji nemám kdovíjak ráda. A jiná holka v partě není.
Asta: Byla jsi na závodech s Ylem a Tuivem. Proč jenom takhle?
Já: Protože nikdo jiný nemohl. Vždyť jsme tě zvali, ale tys byl v práci. Hele, jestli sis nevšim, tak Yl po holkách moc nejede.
Asta: Jo, já vím, ale co Tuivo?
Já: Ten je divnej, prosím tě. Asto, mimo Tuiva se s nima kamarádíme už roky. To, že teď spolu chodíme, neznamená, že tě budu podvádět nebo něco.
Asta: Tak fajn. Jak myslíš.
Já: Chápu, že normální lidi na sebe žárlí, ale co… si zkusit věřit? Prosím. Dlouho jsem přemýšlela, jestli s tebou chci být, takže se tě teďka jenom tak nevzdám.
Asta: Já nevím. Nemůžu se toho zbavit. Mám strach, že o tebe přijdu kvůli jinýmu.
Já: Není se čeho bát. Nikoho jinýho než tebe nechci.
Devátý dopis
2. 6. 2021
Já: Jyrki.
Neušlo mi, jak Tuivo zvedl zrak a jemně se usmál. Fandil mu?
Já: Taky tě fascinuje ta jeho tajemnost?
Tuivo: No…
Já: Bylo by hrozně super od něho mít autogram, ale nedal by mi ho, že. Zajímalo by mě, jakej doopravdy je. Podle mě je hodnej, jenom uzavřenej. Všimli jste si toho divnýho způsobu, jakým jede? Jako by byl úplně klidněj, jako by ani nezávodil, ale jenom si vyjel na projížďku, žádnej spěch, a stejně je celkem úspěšnej…
Ylermi: Jejda, Auri, tohle je marketingovej tah, ta jeho tajemnost, chápeš? Je zajímavej tím, že je kolem něho oblak tajemství, jinak je prostě průměrnej. Jinak ale dávám šestku. Za to pozérství. Vzhledově není přímo hezkej, ale je roztomilej.
Já: Jako jo. Asi nemůžu být objektivní, mně se prostě líbí, jak ho očividně totálně nezajímá, jak vypadá. Mně prostě přijde fajn. Devítka.
Ylermi: To nemyslíš vážně. Devítku nedostal ani Aino. A to je hezkej sympaťák, sama jsi to řekla.
Já: Ale není kolem něho to tajemno.
Ylermi: Myslíš ten marketingový trik.
Osmý dopis
31. 5. 2021
Já: Co? Ne, ani ne, prostě jsme se domluvili až na pozítří. Ale je tu takovej problém.
Máma: S chlapama bývaj vždycky problémy.
Já: Dneska jsem ho viděla jít po ulici s nějakou holkou. A choval se k ní dost důvěrně.
Máma (po krátkém tichu): Mizera jeden. Pořádně mu to vytmav.
Já: Ale my spolu asi ještě reálně ani nechodíme.
Máma: Musí vědět, že tohle si k tobě nemůže dovolit.
Já: Nechci být za hysterku.
Máma: Musí vědět, že o něho stojíš. Musíš na něho být tvrdá, aby za tebe bojoval.
Já: Ale mami…
Máma: Věř mi, holčičko, jestli mu to jenom tak projde, bude tě později podvádět pořád.
Já: Tak díky, mami.
Sedmý dopis
30. 5. 2021
Joni: Hele, a odkud že to vlastně jsi?
Tuivo: Nestarej se.
Joni: Fajn, ale uvědom si, že ti chcem pomoct.
Tuivo: Jo… vážím si toho, ale na tohle se mě už nikdy neptej. Fakt ne.
Já: Fajn, ale ta holka je ze stejnýho místa jako ty, že?
Tuivo: Jo, ale ona se tam narodila.
Já: Je to nějaká sekta?
Tuivo: Řekl jsem, ať se neptáte.
Já: Nemusíme to pro tebe vůbec dělat. Vzali jsme tě pod ochranný křídla, uvědomuješ si to?
Tuivo: Pod… co?
Já: Netvrď mi, že nevíš, co znamená vzít někoho pod ochranný křídla.
Tuivo: Nevím.
Já: Tohle bude fakt těžký.
Šestý dopis
29. 5. 2021
Tuivo: Seru na to. Prostě tu nepatřím.
Já: Ne ne ne, to je v pohodě. Fakt ti pomůžem.
Joni: Jo. Půjdem zítra na lyže nebo…
Tuivo: Já neumím jezdit na lyžích. Nebo teda… ne dost. Ale… jestli chcete do hor, tak řídím spřežení.
Já (nadšeně): To fakt?
Tuivo: Jo. Můžem si půjčit dopravní sáně.
Joni: To by šlo. A my ti tam zkusíme vysvětlit, co a jak.
Tuivo: Fakt díky.
Pátý dopis
28. 5. 2021
Asta: Co blbneš?
Nějak jsem po tý otázce zpanikařila.
Auri: Soráč, tohle je naše první rande, nebudu ti dávat pusu.
Asta: Zrovna ty seš staromódní? Působila jsi jinak.
Auri: Nejsem staromódní, prostě jenom nechci. Ne teď.
Asta: Tak fajn. Pojď do tý restaurace.
Čtvrtý dopis
26. 5. 2021
Tuivo: Tohle téma je pro mě nepříjemný. Nejradši bych zapomněl celou svoji minulost. Máš taky něco jako nepříjemný témata?
Zamyslela jsem se. Ta otázka byla zvláštní, ale zaujala mě.
Já: Asi jo. Třeba se mě všichni snaží přesvědčit, že můj pohled na vztahy je blbý.
Tuivo: A ty jsi tak šťastná?
Já: Takhle to prostě funguje.
Tuivo: Nemusíš přece věci dělat tak, jak by měly být, ale tak, jak bys chtěla.
Třetí dopis
25. 5. 2021
Ilma: Ty seš jedna z těch, co si myslej, že je týrám, co?
Já: N-ne, já jenom… nevím, jestli tohle dokážu.
Ilma: Seš moc měkká. Myslíš si, že můžeš někdy vyhrát nějakej závod nebo být slavná, když tě nikdy nebudou pořádně poslouchat?
Já: Já… už vím, že musím rázněji a…
Ilma: Nemáš to v sobě. Mohla bych tě učit, i když vidím, že to nikam nedotáhneš, ale za ty prachy mi to nestojí.
Já: Ne… Prosím.
Ilma: Jsi hodná holka, ale na tohle se fakt nehodíš. Dojíme to a pojedem domů.