Archiv
Nalezené příspěvky
1. Chci s tebou o něčem mluvit
1. 12. 2021
„Promiň,“ odvrátil hlavu od okna. „Já jenom… že tu asi pár hodin zůstaneme. Promiň. Jdu zkontrolovat psy.“ Téměř vyběhl ven, než jsem ho stihla zastavit. Pohlédla jsem ven a zalapala po dechu. Vzduchem v sílícím větru poletovaly všemi směry velké vločky a krajina děsivě potemněla. Bylo mi jasné, že tu chvíli uvízneme. Nevadilo mi to samo o sobě, ale nemohla jsem nemyslet na to, jak je Jonimu.
2. Mám tě rád
2. 12. 2021
„Jistěže to nevadí. Pojď nahoru.“ Obmotala jsem kolem sebe peřinu a posadila se, abych mu udělala místo. Dosedl vedle mě, stále zabalený ve spacím pytli, a stiskl mi ruku. Třásl se. „Říkala jsem, že ti bude zima.“
„Tenhle dům je na přežívání vánic hroznej. Měli jsme zůstat u Joniho,“ hlesl a položil mezi nás svítící baterku. „Fajn je, že jestli to bude tvrvat dost dlouho, tak se zítra nemám jak dostat do práce.“
„A to je dobře?“ nechápala jsem.
„Jo. Po probděný noci se blbě pracuje.“
„To ano. I já nejspíš zůstanu doma,“ prohlásila jsem a vybavila si stánek se suvenýry, kde jsem si přivydělávala. Stejně by si je těsně po bouři nikdo nekoupil. „Musíš mě mít akorát tak dost, já vím, ale…“
„Taimi,“ přerušil mě. „Nezačínej s tím zase. Mám tě rád, a jestli mám být upřímný, nevadí mi tady s tebou trávit tolik času, i když je to po tom všem divný. Asi ten čas spolu potřebujem, když jsme se navždycky rozloučili.“
„Doufám, že jsi spokojený, když pro sebe máme celou noc,“ usmála jsem se.
„Jo, štěstím bez sebe. Ale ne, fakt je to v pohodě, jasný? Neshazuj se.“ Položil mi paži okolo ramen. Zavřela jsem oči, protože jsem se bála, že ten dotek zmizí, než si ho budu moct vychutnat.
3. Všechno je jinak
3. 12. 2021
„Jo,“ kývla jsem. „Já to vlastně udělala takhle díky tomu, že vidím, že to může fungovat i s někým, jako je Tuivo.“
„Pořád naznačuješ, že Tuivo je nevhodnej člověk na vztahy nebo tak něco. Mohla bys to vysvětlit?“
Skousla jsem si spodní ret. Doufala jsem, že se na to nikdy takhle nezeptá. Ale probírali jsme spolu všechno, nebyl důvod mu to neříkat. „Já mám Tuiva fakt ráda, ale mám strach, že ti ublíží.“
Jyrki zavrtěl hlavou. „To by nikdy neudělal.“
„Od Joniho vím, že ses… že ses chtěl zabít.“
„Jo. A víš, kdo mě zachránil?“
„Já vím, že to byl Tuivo a bylo to od něj hezký a všechno, jde mi akorát o to, že jestli máš takový problémy, že sis chtěl udělat tohle, nevím, jestli je pro tebe ten vhodnej partner.“
4. Moc by to pro mě znamenalo
4. 12. 2021
„Mám pocit, že v horách s váma jsem byl doma. Vlastně se vás chci už delší dobu zeptat, jestli tam nepůjdeme. Prostě jen tak, beze strachu, bez ohrožení života, prostě jenom jezdit, možná se někam procházet, spát ve stanu…“
„Tohle by pro mě moc znamenalo, ale nejsem si jistá, jestli mě tví kamarádi…“
„Bohové, ne. Nepůjdeme tam s partou. Jenom my tři, já, ty a Jyrki.“
„Nebudete mít soukromí,“ varovala jsem ho.
„Žádný nechci, tohle je pro mě cennější než soukromí, pár dní to vydržíme. Ale musím ho teda přemluvit.“
„Myslíš si, že bude proti?“
„Bude vystrašenej. A jo, může se nám něco v horách stát, ale za to riziko mi to stojí.“
„A co kdybychom byli na jeho chatě? Tam nás naše kroky také zavedly, a on se tam cítí v bezpečí.“
Tuivo zaváhal. „Já nevím. Chci, aby to bylo jako na začátku. Fakt by to pro mě moc znamenalo.“
5. Ty o tom nevíš?
5. 12. 2021
Než odpověděl, sundal si oblečení a sedl si na gauč. Prsty si nervózně bubnoval o stehna. „Pročs Jyrkiho vytáhla zrovna včera, když bylo možný, že přijde vánice? Nebylo to náhodou proto, abys získala celou noc?"
Posadila jsem se vedle něj a zhluboka se nadechla. Doufala jsem, že tohle obviňování a žárlení už nikdy zažívat nebudu. Přestože bych mu raději vrazila facku, vzala jsem jeho dlaň do svých. „Hrabe ti? Zaprvý, včerejšek navrhl Jyrki, a i proto, aby mi řekl, že teď bude hodně sněžnejch bouřek a že radši chvilku nebudem jezdit do hor. Dostali jsme se včas na chatu, vypili čaj, chvilku kecali, a pak jsme oba dva usnuli. A ráno jsme se vrátili do Aletasa. To je celý. Víš co? Jdi do prdele, tohle už nemám zapotřebí."
Joni na mě dost zmateně hleděl. „Ale ne… Jejda, ty o tom nevíš?"
„O čem bych jako měla vědět?" zamračila jsem se a pustila mu ruku. Joni po ní znovu sáhl. Bylo mi do pláče, ale nechtěla jsem to dát najevo, takže jsem ho nechala a snažila se tvářit, že se nic neděje.
„Auri, já…" Promnul si oči. „Neobviňoval jsem tě, žes s ním něco měla, já vím, že jste prostě kamarádi. A takhle bych ti to neřekl, ne po tom, co jsi prožila s Astou. Já akorát myslel, že kryješ Tuiva."
„Kurva, proč bych to dělala?" vyprskla jsem asi podrážděnější, než jsem chtěla.
„Hele, fakt promiň. Já si to celý blbě propojil."
„Fajn, ale o co jde?" Znovu jsem mu sevřela ruku.
Zavrtěl hlavou a sklopil oči. „Už o nic."
„Hele, dlužíš mi vysvětlení, byls na mě teď celkem zlej."
Věnoval mi rychlej pohled. „To je vydírání."
„Joni, dělej."
6. Nemáš důvod mi věřit
6. 12. 2021
„Jo," kývl Tuivo a mě zalila naděje, protože to znamenalo, že se Jyrki plánuje vrátit. „Byli jsme unavený a mně bylo tak hezky smutné, že… že jsem to udělal. Na Taimi se nezlob, ona pořádně ani nevěděla, jestli dělám něco špatně nebo ne."
Jyrki přikývl a krátce se na mě usmál, než znovu přesměroval pohled na Tuiva. „Byl jsi opilej?"
Pohlédla jsem na dotazovaného. Jyrki mu sám nahrál dokonalou výmluvu. Mohl říct, že ano, a Jyrki by mu to odpustil. Nelíbilo se mi to, ale možná by to tak bylo nejlepší. Tuivo ale zavrtěl hlavou.
„Ne. Neměl jsem ani kapku."
Jyrki se usmál. „Já vím. Poznám na tobě, že jsi pil."
„Nelhal bych ti, ne takhle přímo," odvětil Tuivo. „Nemáš důvod mi věřit, já vím."
„To jsem neměl nikdy."
7. Nepodceňuj hory
7. 12. 2021
„Kámo,“ ozval se zrovna Ylermi a ani se nesnažil mluvit potichu. „Tobě fakt hrabe. Žils v těch horách tak dlouho, musíš vědět, že jsou zrádný.“ Pohlédla jsem na Jyrkiho. Taky je poslouchal. Trochu jsme se k nim přiblížili.
„I kdyby nás zastihla bouřka, zvládneme to,“ prohlásil Tuivo.
„A když ne? Prosím tě, nepodceňuj hory.“
„Hele, bojíš se jenom proto, žes tam sám málem zůstal, kdyby tě Auri a Joni nezachránili.“
Ylermi rozhodil rukama. „To… to s tím ale vůbec nesouvisí. Prostě nechci, aby se ti něco stalo.“
8. On potřebuje pomoc
8. 12. 2021
„Takže je opravdu všechno v pořádku?“
Jyrki přikývl, ale pak zavrtěl hlavou. „Já… pořád přemýšlím nad tím, co se stalo mezi tebou Tuivem.“
Skousla jsem si spodní ret. „Omlouvám se.“
Stiskl mu ruku ještě pevněji. „Ne, ty za to fakt nemůžeš, a i kdyby, tak jsi mi to hned řekla, a navíc jsi ho znala první a jste si hodně blízcí. Já… já nad tím akorát hodně přemýšlím a bojím se, že ti Tuivo ublíží.“
„Mně? Ublížil tobě, ne snad?“
Jyrki sklopil zrak. „Já si nemyslím, že tě fakt miluje.“
9. Tak by to mělo být
9. 12. 2021
„Jo, teti," zamumlal Joni s plnými ústy. Vysloužil si za to od ní vražedný pohled, takže nejprve polkl. Vzal mě za ruku. „Tady Auri je teď moje holka."
Teta se viditelně zarazila. „Copak ty už nejsi s Tyyne?"
Joni si odfrkl. „Nerozuměli jsme si."
„Joni, ty jsi hlupák. To si nedokážeš udržet holku ani chvilku?" Nechápavě jsem na ni pohlédla a Ylermi naopak sklopil zrak a předstíral, že neexistuje.
„Fajn," hlesl Joni. „Vím, jak ji máš ráda, ale řeknu ti pravdu. Tyyne si našla někoho jinýho."
„To mě mrzí, Joni. Proč to udělala?"
Pokrčil rameny. „Co já vím, asi jsem jí nebyl dost dobrej."
„Nerada ti to říkám, zlatíčko, ale vždycky jsem věděla, že má na víc." Zatajila jsem dech. Něco tak hnusnýho mu přece nemohla říct.
10. Pouto mezi námi
10. 12. 2021
„Medvěd?"napadlo Jyrkiho.
„Jo," kývl Tuivo. Asi jsme i pro první noc měli vybrat odlehlejší místo. Nic se neděje, ale budeme muset zkrátit náš výlet. Zítra se vrátíme domů."
„A nemůžeme zase něco nakoupit ve Stosse?" navrhl jeho přítel a já jsem přikývla.
„Promiň, Jyrki," odvětil. „Fakt teď nemám peníze, práci budu mít až za týden."
„Taky to nemusíš platit ty," ušklíbl se. „Já a Taimi vyděláváme."
„Jenže já to po vás nechci. Měl jsem… já nevím."
„Nechat se pro trochu jídla nechat sníst?" usmála jsem se. „Dovol mi připomenout, že být medvědí svačinkou už sis zkusil."
„No dovol, já jsem rozhodně alespoň oběd," namítl. Pohlédla jsem na jeho docela drobnou postavu a zavrtěla nad ním hlavou.
„Ty seš idiot," usmál se na něj Jyrki. „Fakt to zaplatíme, je to i náš výlet, že jo?" Přitakala jsem. „Nic se ti nestalo?"
„Ne, stihl jsem se schovat dost daleko," odvětil Tuivo. „Jdu se podívat, co za jídlo nám zbylo, a něco z toho vymyslím." Kývla jsem a nechala ho odejít.
11. Každého ovlivňuje minulost
11. 12. 2021
„Jo, ale furt se bojím, že se něco posere, že jsme s Jonim nikdy neměli spolu.“
„No… to je možná i pravda,“ prohlásil jmenovaný. S Ylermim jsme na něj zírali s otevřenými ústy.
„Počkej, co?“ dostala jsem ze sebe nakonec. „Řekla jsem něco zle?“
Joni se na mě podíval a v očích se mu zatřpytily slzy. „Ne, Auri, ty za to nemůžeš. Chápu, že máš kvůli Astovi strach, ale… prostě, když jsme byli na těch loďkách, měl bych bejt šťastnej, že tam jsem s tebou, užívat si to, a já místo toho myslel na to, jaký by to bylo s…“
„Tyyne?“ doplnila jsem nevěřícně.
„Ne. S tou první holkou, co se zabila,“ odpověděl a pevně semkl rty. „Já si fakt myslel, že jsem se přes to už přenesl, ale… já ji tak miloval. Zpětně mi došlo, že to proto jsem si našel Tyyne a před ní holky, který jí byli podobný. Nemusel jsem ji milovat. Nebylo to tak správný, ale teď miluju tebe, Auri, a zároveň tu holku a je to… já nevím, matoucí, a občas se mi nějak prolíná.“
Ylermi si podepřel bradu. „Kámo, hele, to je v pohodě. Myslím jako to, že ji furt máš rád. Myslím, že díky Auri se z toho dostaneš.“
Zamračila jsem se. „Ty těm sračkám fakt věříš, Yle?“ Pohlédl na mě, stejně jako Joni. Zamračila jsem se ještě více. „Měla jsem to tušit.“
„Auri, co tě žere?“ zeptal se Ylermi.
Zavrtěla jsem hlavou. „Jdu se projít ven.“
12. Je špatné hledat nějakou skutečnou pravdu
12. 12. 2021
„Jyrki, já nevím, čemu věřit. V kmeni jsme si mysleli, že je to pomsta bohů za to, že jim neprojevujeme dost úcty, ale vy věříte, že tam venku je nějaký černý svět plný koulí, které se kolem sebe otáčejí díky nějaké tajemné síle.“ Jyrki trochu zmateně přikývl. „A já nevím, co z toho je skutečná pravda. Proto mě zatmění vyvádí z míry. Ale to i například aurora nebo jiné přírodní jevy. Nicméně, zároveň jsme se jednou kvůli tomu s Tuivem pohádali a tehdy mi došlo, že nikdy nebude jako my. A i když teď vedeme jiný život, stále mě to bolí.“
Jyrki pohlédl na svého přítele a pak na mě. „Víš, Taimi, já si myslím, že je špatně hledat nějakou skutečnou pravdu. I naše věda je jenom víra. Jo, máme pro to důkazy, ale to vy taky. Já ve vědu naprosto věřím, ale umím si představit, že kdybych vyrůstal jinde, tak by to bylo jiný.“ Odmlčel se. „V osadách mají zase trochu jinou víru, na jihu zase jinou. Je to hrozně komplikovaný a pro tebe obzvlášť, ale prostě si myslím, že je celkem jedno, čemu věříš a jestli je to jenom jedna víra, nebo si to nějak smícháš. A teď mě omluv, musím si odskočit.“ Vstal a vydal se pryč. Podezřívala jsem ho, že si potřebuje urovnat myšlenky. Opatrně jsem se posadila a podívala se na Tuiva. Působil zamyšleně.
„Můžeš dochystat tu snídani,“ prohlásila jsem. Tuivo mi položil dlaň na rameno.
„Nikdy jsem takhle nepřemýšlel, myslím nad spojením toho, v co člověk věří, i kdyby to byla směs víc vír nebo náboženství.“
„Jyrki často pronáší moudré věci,“ pousmála jsem se. „Možná bys ho měl pozorně poslouchat.“
Bílá tma
12. 12. 2021
Pokud vás nezajímá má vlastní interpretace této básně, přeskočte úvod a pusťte se rovnou do čtení. Budu moc ráda za zpětnou vazbu!
Jestli vás ovšem zajímá, jak tato báseň vznikla a chcete vidět všechny její vrstvy, pak pokračujte ve čtení úvodu. Báseň vznikla na téma Bílá tma, které jsem sama vymyslela v rámci jedné adventní výzvy, kterou jsem vymýšlela pro kamarády (ahoj, lidi!). Bílá tma je zde myšlena jako vánice, skrz kterou není vidět na krok. Báseň ale také tvoří příběh o ženě, která neustále někam spěchá a nemá čas ani na lásku, a o muži, který s ní chce být alespoň přes tu bouři v klidu bez toho, aby se zase někam hnala, i když si není jistý, jestli ji ještě miluje, a hlavně jestli miluje ona jeho.
Pokud vás zajímají i slovní spojení, u kterých nemusí být patrné, co znamenají, tady jsou vysvětlivky:
škvíry užší než tvůj vlas necháváš v davu za sebou: žena se snaží mít ostré lokty a prorvat se životem až na vrchol, být lepší než ostatní
modré světlo: vyjádření pro televizi nebo jinou obrazovku, protože ta vyzařuje modré světlo, v mé představě žena sleduje předpověď počasí, pak ale kvůli vánici vypadne proud
oko kuří: To je ustálené slovní spojení, ale vím, že ho dost lidí nezná, takže pro pořádek, kuří oko je slabina
víš jak chutná polibek bez světelných proudů řek: muž tím myslí, jaké to je, někoho líbat ve tmě (ano, mají oheň, ale ten vyzařuje méně světla než lampy)
suk: myšleno suk dřeva, které požírají plameny
jak tě v hrdle pálí líh: řekněme, že u toho trochu popíjejí alkohol
To je snad vše, snad se vám bude báseň líbit!
13. V srdci je dostatek místa pro všechny
13. 12. 2021
Jyrki se zamyslel. „Jo, ale my jsme v úplně jiný situaci než ty, Auri. Ale chtěl jsem tím říct, že mi pomohlo si uvědomit, že člověk fakt může milovat víc lidí stejně silně, jenom… jinak. Je možné, že ji bude navždy milovat, ale to neznamená, že v jeho srdci není místo pro tebe. V srdci je dostatek místa pro všechny, který tam vpustíš. Nemyslím si, že by si ji vyloženě představoval místo tebe, jenom na ni občas myslí. Ptala ses ho, jak často?“
„Přesně jak říkáš. Občas,“ pokrčila jsem rameny. „Takže jsem jenom blbá.“
„Ne, Auri,“ zavrtěl hlavou. „Chápu, že tě to mrzí, ale vzpomeň si na cestu, kterou jste spolu s Jonim ušli, abyste si uvědomili, že se máte rádi.“
14. Zažehni alespoň malou jiskru
14. 12. 2021
„A co ti vlastně říká?“
Tuivo hodnou chvíli mlčel. Pak si odkašlal a konečně promluvil. „Nic konkrétního, jen ať následuji své srdce, a ani nebudeme potřebovat jeho ochranu, kterou nám už nemůže dát. Já prostě nevím. Mám to chápat tak, že na týhle cestě bude nějaká překážka a já mám jít rovnou za nosem nebo co?“
Chvíli jsem si to přebírala v hlavě. „Za nosem ne, ale tam, kam patříš, kde je ti nejlépe. Ale nemyslím si, že je to doslovné. Myslím, že máš jít za srdcem na životní cestě, ne na skutečné.“
Tuivo sklonil hlavu. „Jenže moje srdce mlčí. Tuhle radu bych potřeboval, když jsem se rozhodoval, jestli odejdu z kmene, ne teď.“
„Tuivo, srdce nikdy nemlčí. Jen mu občas lidé neumějí naslouchat. Nebo nechtějí.“
Krátce na mě pohlédl. „Míříš tím někam?“
Zaváhala jsem, ale nakonec mi přišlo lepší zvolit upřímnost, když jsem po něm vyžadovala to samé. „Tuivo, já si myslím, že mluví o nás třech.“